| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Jeník z Bratřic |
| Autor: |
Vojtěch Jaromír Nováček |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 222. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
| Související: |
Autor:Jan Jeník z Bratřic |
 Heslo ve Wikipedii: Jan Jeník z Bratřic |
Jeník z Bratřic, jméno české rodiny vládycké. Svatoš J., svobodník ve vsi Mezilesí, majestátem cís. Rudolfa II. daným na hradě pražském dne 10. dub. 1590 povýšen do stavu vládyckého s právem, aby směl psáti se z B. dle vsi ležící nedaleko veliké Chýšky v Táborsku. S manželkou svou Dorotou měl dva syny, Jiřího a Jindřicha, z nichž prvější držel v 1. pol. XVII. stol. část Dolních Hrachovic a spolu s bratrem svým Mezilesí; avšak záhy prodav podíl svůj na Mezilesí bratrovi Jindřichovi koupil r. 1673 také druhou polovici Dolních Hrachovic od Anny Jenšíkové z Radvanova pro sebe a manželku svou Alžbětu Mazanou ze Slavětína. Jindřich zemřel bezdětek r. 1692 odkázav zboží mezilesské manželce své Kateřině Františce z Kalenic. Jiří J. z B. zemřel r. 1698 zůstaviv tři syny: Jana Krištofa, Bedřicha Vavřince a Rudolfa Zikmunda, z nichž nejstarší a nejmladší zemřeli nezanechavše potomků. Bedřich Vavřinec pojal za manželku Ludmilu, dceru Jiřího Lhotky ze Smyslova a Evy z Vražného, od nichž koupil r. 1698 dvůr poplužní Radvanov v Bechyňsku. Zemřel r. 1745 zplodiv šest dětí, z nichž třetí byl Josef Jiří J. z B. na Radvanově a Dol. Hrachovicích. Ten pojal r. 1753 za manželku Karolinu Malovcovou z Malovic, která mu porodila r. 1752 dceru Kateřinu Antonii Annu provdanou v prvém manželství za hr. Vratislava a a v druhém za bar. Henneta a syna Jana Nep. Vojtěcha Baltazara Ignáce (* 6. led. 1756 v Radvanově). Jan J. z B. jako stipendista Ferdinandský v l. 1766—72 odbyl studia gymnasijní a filosofická v semináři Svatováclavském v Praze, načež studoval práva. Z neznámé příčiny v dosti pokročilém věku dal se na vojnu k pěšímu pluku Oliviera Wallisa (od r. 1793 Wenkheim) č. 35. V matrice pluku poprvé uveden r. 1783 jako kadet, r. 1787 jako praporečník a t. r. jako poručík, r. 1790 stal se nadporučíkem a r. 1795 setníkem, v kteréžto hodnosti setrval v pluku do konce r. 1799, bojovav pod Laudonem u Bělehradu a ve francouzských válkách a byv raněn r. 1794 v šarvátce u Brische a podruhé těžce r. 1796 za dvoudenního boje u Limburka. R. 1799 bojoval ještě u Stockachu, ale od r. 1800 žil v soukromí v Praze, jsa pro své vlastenecké smýšlení a příjemné obcování dobře znám v kruzích nejširších. Prázdně své užil k pilnému sbírání a opisování památek zašlé slávy české, jichž zachovalo se 17 mohutných dílů a sice 6 v bibliotéce ryt. Neuberka v Praze a 11 v museu král. Českého. O prvějších zprávu podal Primus Sobotka ve článku »Jan J. z B. a jeho zápisky« v Časop. Čes. Musea 1880, str. 3—22, 278—292, o těchto Čeněk Zíbrt ve článku »Zápisky Jana J-a z B. v bibliotéce Musea král. Českého« v témž časopise r. 1897, str. 305—323 a 442—462. Ze zápisků jeho, které jsou proto velmi důležity, že zachovalo se v nich mnoho věcí, které bychom jinak marně hledali, vysvítá, že J. byl nadšeným ctitelem cís. Josefa a řádů jím zavedených, horlivým nepřítelem jesuitů, velikým milovníkem jazyka českého a slavné minulosti našeho národa, jejíž památky sbírati a opisovati bylo mu nejmilejším zaměstnáním, od něhož neustal, až když u věku 86 let nešťastným pádem vyrazil si ruku, že více psáti nemohl. Oslepnuv brzo potom zemřel Jan J. z B. dne 26. srpna 1845 v domě č. 446-I v Praze a pochován v Chotýšanech v rodinné hrobce hrabat Vratislavů. Byl poslední svého rodu; s ním zanikl erb, který se takto vypisuje: štít modrý, v něm srnec s parohy zlatými, dvěma předníma nohama k běhu pozdvižený, v hrdle chřtán nožem probodený maje, nad štítem kolčí helm a na něm přikryvadla modrou a žlutou barvou potažená dolů visí; nad tím koruna zlatá, z níž polovice srnce jako v štítu vyniká. Srv. článek A. Rybičkův, J-ové z B. v »Pam. arch.« IV. (1861) str. 140. Nk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jan Jeník z Bratřic