Ottův slovník naučný/Jemnice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jemnice
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 213–214. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jemnice (rozcestník)
Související články ve Wikipedii:
Jamnice, Jemnice (Osek), Jemnice (Strážek), Jemnice (Tisová), Jemnice

Jemnice: 1) J. (Gamnitz), ves v Čechách, hejt. a okr. Planá, fara Tisová, pš. Staré Sedliště; 21 d., 1 ob. č., 138 n. (1890), 1tř. šk., fid. popl. dvůr s myslivnou Marie hr. Nosticové-Rienekové. Ve XIV. a v XV. stol. připomíná se tu několik statků, z nichž jeden býval duchovním. — 2) J., ves t., hejt. a okr. Strakonice, fara a pš. Radomyšl; 39 d., 270 ob. č. (1890), kaple sv. Jana Nep., 2tř. šk.

3) J. (Jamnitz), město na Moravě při Želetavce v hejt. dačickém, má 255 d., 1307 ob. č., 167 n., s předměstím Podolí: 463 d., 2418 ob. č., 224 n. (1890), okr. soud, fin. stráž, četn. st., pš., telegr., got. děk. kostel sv. Stanislava, fil. kostel sv. Víta, prastarý na předměstí Podolí, zříceniny někdy františk. kláštera, fil. hřbitovní kostel sv. Jakuba Vět., 5tř. utrakv. a 1tř. něm. žid. šk., synagogu, lékárnu, měst. spořitelnu, pivovar, lihovar, 2 mlýny a výrobnu hospodář. strojů. Fid. panství J. zaujímá 3327 ha půdy; náleží k němu zámek s kaplí P. Marie (na Podolí), dvůr, bažantnice, pivovar, majetek Alex. markrabí Pallaviciniho. Poblíže dvůr Tejnice. Panství jemnické bylo za nejstarší doby v přímém držení zeměpána, později zastaveno Raimundovi z Lichtenberka. Od časů krále Albrechta (kol. r. 1435) byl hrad i město J. bítovskému majetníku panství Janovi z Lichtenberka dán v ochranu, začež na obojím mu zapsáno 600 zl.; ježto však ty nikdy nebyly vypláceny, zůstaly město i hrad zástavou v držení Lichtenberků, z nichž Jindřich r. 1496 město i zámek jako král. léno prodal Václ. z Ludanic. Jeho potomci prodali r. 1522 panství jemnické Artlebovi z Boskovic a Janu z Pernštýna. Kol. r. 1530 přešla J. od krále Ferdinanda na Jindř. Mezeříckého z Lomnice, z jehož synů Thas r. 1579 seděl na J-ci sám. R. 1594 zanechal J-ci své manželce Alžbětě z Lípy, která prodala (1609) ji Sigm. z Tiefenbachu. Dále se tu připomíná (1617) ryt. Jindřich Zahrádecký ze Zahrádky, r. 1628 Bedřich Jankovský sv. p. z Vlašimi. Po vymření rodu přešla J. na rodinu hr. Daunů, z nichž František prodal ji (1815) Janovi Fil. hr. ze Stadionů. J. náleží k nejstarším městům Moravy. Založena původně na nyn. předměstí Podolí, byla za doby Přemyslovců hl. sídlem Provinciae Jempnicensis, kterou kn. Soběslav r. 1132 svému bratru Jaromírovi udělil. Kol. r. 1197 držel J-ci město syn brněnského kn. Vratislava Svatopluk a tehda, ne-li dříve, byla J. sídlem zvláštní zemské cudy. Na poč. XIII. stol. bylo asi město nějakým nepřátelským vpádem rozbořeno, neboť král Přemysl Otakar kázal purkrabí bítovskému město znovu vystavěti a ohraditi, začež mu mimo jiné i zlaté doly dal v užívání. Opevněné takto město zůstalo v moci zeměpánů, kteří sem své purkrabí dosazovali. Po smrti posled. Přemyslovce upadala J. Když r. 1312 uherský palatin Matěj z Trenčína s vojskem vpadl do Moravy a od krále Jana v bitvě u Veselí byl poražen, dal Jan o vítězství tom čtyřmi posly své manželce Alžbětě v J-ci zprávu, začež prý první posel dostal od královny kabát, druhý punčochy, třetí šátek, čtvrtý věnec z květin. Na památku toho koná se každoročně v neděli po sv. Michalu v J-ci slavnost »běhání o závod«, při čemž podobné dary vítězům se rozdávají. Po bitvě u Mühldorfa (1322) stala se J. pohraniční tvrzí proti Rakousům a král Jan udělil městu důležité výsady a práva; město podřízeno přímo králi a obdrželo stejná práva a svobody jako Znojmo (právo znojemské) a za roč. poplatek osvobozeno od všech jiných dávek, uděleno mu právo mílové na vaření piva a mýto a zapověděno navždy město zciziti. Karel IV. vše to potvrdil. R. 1345 darovány městu nově odkryté zlaté doly na Jižičkách a v J-ci zřízena mincovna, která několik desítiletí činná byla. Za takových příznivých okolností město velice zbohatlo a poč. XV. stol. povýšeno na město královské; ale v témž století mnoho trýzněno markrabím Prokopem. Ve válkách husitských marně od husitského vůdce Bzdinky obléháno (1423). R. 1450 kázal zde Jan Kapistrán, jenž měšťany pohnul ke zbudování kostela sv. Víta a k založení kláštera františk. (zrušen 1673). Za války Jiřího z Poděbrad s Matyášem Uherským zůstalo město věrno Jiřímu, začež bylo 1468 od Matyáše spáleno, obyvatelstvo z větší části pobito a městu veliké daně uloženy. Blahobyt tím značně poklesl. Roku 1521 udělil král Ludvík J-ci 4 výr. trhy, osvobodil obyvatele od placení mýta v Čechách i na Moravě, odstoupil městu bývalé mýto a ještě jinými výsadami je obdařil. Po válce 30leté byly v J-ci opět katol. bohoslužby zavedeny; avšak válka ta úplně město zničila, tak že Ferdinand III., aby se poněkud povzneslo, udělil mu 2 výroč. trhy. R. 1666 byla velká čásť města neobydlena. R. 1711 zuřil zde mor. (Sr. G. G. Wolny, Die Markgrafsch. Mähren, díl III. str. 260, Brno, 1837.1 — 4) J., někdy Jemničky, ves t., hejt. Nové Město, okr. Bystřice, fara Stražek, pš. Moravec; 30 d., 236 ob. č. (1890). Ve XIV., XV. a XVI. stol. připomíná se tu šlechtický rod zv. po J-ci, r. 1515 stála zde tvrz, r. 1560 již pustá.

5) J., Jamnice (Jamnitz), ves ve Slezsku, hejt. a okr. Opava, fara a pš. Štěbořice; 44 d., 306 ob. č., 2 n. (1890), kaple, 1tř. šk. a alod. statek se dvorem Gisely Elggerové z Frohberku. Ves vznikla na zboží stěbořickém, darovaném klášteru velehradskému od markrabí Vladislava Jindřicha, a připomíná se poprvé r. 1250. Poč. XVII. stol. koupil Jan Hraba, úředník štemplovský, v J-ci několik statků, načež vymohl si na svém pánu, by majetek takto zcelený učiněn byl svob. dvorem, což mu i potvrzeno. Po něm seděli (1620) tu Jiřík šl. Šeliha z Řuchova a Jan A. z Hartunkova (1638), jehož potomci se tu udrželi přes 150 roků, načež pánem J. stal se Jan Beyr a r. 1797 obec J.