Ottův slovník naučný/Jelení

Ottův slovník naučný
Jeleni	Jelení	z Jelení

Údaje o textu
Titulek:	Jelení
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 201. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jelení
Související články ve Wikipedii: Dolní Jelení, Horní Jelení, Jelení (Holčovice), Jelení (Nová Pec), Jelení (Nové Hamry), Lubenec

Jelení: 1) J., Jeleny (Hirschen), ves v Čechách, hejt. a okr. Žlutice, fara a pš. Lubenec; 16 d., 91 ob. n. (1890). — 2) J. Dolní, J. Zpodní, ves t., hejt. a okr. Vys. Mýto, fara a pš. Hor. Jelení; 66 d., 350 ob. (1890), mlýn.

3) J. Horní, J. Vrchní, městečko t., 254 d., 1588 ob. č. (1890); far. kostel Nejsv. Trojice, 6tř. šk., průmyslová pokračovací škola, četnická st., pš., žel. stan. Rak.-uher. stát. dráhy (Choceň-Meziměstí, od J. 5/4 hodin vzdálená), obč. záložna, 2 mlýny, obuvnictví, zámečnictví, výroba zboží košíkářského, dřevěného a soustružnického po domácku. Fid. statek se zámkem, rodinnou hrobkou a pivovarem, majetek Michala hr. z Bubna a Litic. První známý majetník J. byl král Jiří Poděbradský, za něhož tehd. hrad již klesal. Po smrti jeho připadlo J. i s Liticemi synu jeho Bočkovi, jenž vše postoupil bratru Jindřichu st. kníž. Minsterberskému. Po něm koupil (1495) zboží Vilém z Pernštýna, jehož potomci tu seděli do r. 1552, ale hrad zatím pustý již neobnovili. R. 1556 koupil panství pernštýnské i s J-m Arnošt falckrabí Rýnský, arcibiskup solnohradský, ale záhy počal je rozprodávali, při čemž nabyl J., zatím na městečko povýšeného, Přibík Beneš Sekerka ze Sedčic, po jehož smrti jménem nezletilých potomků prodal statek jelenský poručník strýc Jan ryt. Heřmanovi z Bubna a na Skašově, jehož potomci do dnes tu panují. Za Heřmana z B. vysta- věna zde dřevěná tvrz; r. 1817 pro chatrnost zbourána. Týž Heřman r. 1600 počal stavěti kostel v Hor. J., do něhož z posavadního kostelíčka v Dol. J. přeneseny zvony a památný obraz Škrétův »Bičování Krista«. Kostel v Dol. J. zanikl r. 1775. V kostele dostavěném r. 1602 pochován v kamenné hrobce uprostřed kostela i zakladatel, jemuž dle pověsti dána pod hlavu lví kůže. Náhrobek dosud v kostele se spatřuje. Po smrti Heřmanově uvázala se ve statky vdova Saloména, která záhy vše postoupila bratru svého manžela Mikuláši st. z B., jenž ze všech statků zřídil (1603) rodinné svěřenství. V r. 1651—52 konal ve zdejší krajině Bohuslav Balbín nábož. missie, při čemž dle vlastních slov na 1400 lidí na víru katol. obrátil. Frant. Adam Vratislav z B. udělil poddaným některá práva a vystavěl faru. R. 1718 činí se první zmínka o škole. R. 1734 obdrželo J. výsadu 6 výroč. trhů na dobytek, které dosud se konají. Za hraběte Frant. Adama z B. rozprodán dvůr, čímž osada značně se zvětšila. Z ratejny zřízena škola a potrvala do r.1831. R.1792 povýšena zdejší administratura na faru a rok na to povoleny obci týdenní trhy na obilí a dobytek, jež se však neudržely. V r. 1826—30 vznikla těsně k městečku přiléhající osada Miroslav, též zv. Zámrské Pole. V téže době kvetl zde značně průmysl zámečnický (jmenovitě výroba pilek, kudel, věšáků a j.) a soustružnický (kolovraty). R. 1850 přiděleno J. ke kraji chrudimskému. V r. 1864—65 vystavěn nyn. kostel a r.1865 nový panský zámeček na Sádkách. R. 1896 městečko značnou měrou vyhořelo. Kdy J. na městečko povýšeno a znakem nadáno, neznámo. Znak (vyobr. č. 2030.): ve stříbr. štítě jelení hlava s parohy v pravo hledící. J. jest rodištěm spis. Jos Sokola a Ant. Kosiny.

4) J. (Wockendorf), far. ves ve Slezsku, hejt. a okr. Bruntál; 139 d., 674 ob. n. (1890), kostel Nanebevz. P. Marie, 2tř. šk. a pošta. Samota Silberberk. Ves vznikla v 2. pol. století XIII. na býv. zboží branicko-vartnovském a na počest pana Voka z Kravař pojmenována Vokendorf. Později dostala se ke kníž. Krnovskému. R.1506 jmenuje se J. vsí pustou a teprve Bruntálští z Vrbna ji na novo osadili. R. 1670 založeny tu matriky a zbudován kostel. R. 1783 založena pro ves J. a Milotice společná lokálie.