Ottův slovník naučný/Ježovky
| Ottův slovník naučný | ||
| Ježovice | Ježovky | Ježovský z Lub |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ježovky |
| Autor: | Antonín Štolc |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Třináctý díl. Praha: J. Otto, 1898. S. 335–345. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Ježovky |
|
Ježovky (Echinoidea), třída ostnokožců (Echinodermata) s tělem jevícím pětipaprskovou stavbu vzhledem k ose, jež spojuje ústa na zpodu a vrchol nahoře těla se nalézající Tvar těla bývá při tom kulovitý nebo přikulovitý (pravidelné j., vyobr. č. 2066., 2067., 2068.), ovální (některé tvary z čel. Echinoconidae), kuželovitý (č. Conoclypeidae), pětiboký (některé tvary z čel. Clypeastridae), srdcovitý (čeleď Spatangidae, vyobr. č. 2069. a 2070.), až i stlačený terčovitý (č. Scutellidae, obr. č. 2071.), Na zevnějšku těla dochází pětipaprsková stavba výrazu na vápenité, tělo obejímající kostře kožní čili schránce.
Ta skládá se z vícebokých (nejčastěji pětibokých) plátků, jež v nejmnožších případech jsou těsně nehybně spojeny svazovitými švy, kdežto u čel. Echinothuridae (vyobr. č. 2080.) a některých vyhynulých j-vek z nejstarších útvarů nejsou spojeny švy, kryjí se šupinovitě i dovolují pohyblivostí svou změnu ve tvaru těla. Pokud se týče uspořádání plátků ve schránce, sluší rozděliti povrch těla na 3 oddíly: vrcholový čili temenní (apex), střední (corona), jenž jest nejrozsáhlejší až na jisté výjimky (triasový rod Tiarechinus, kdež temenní převládá), a oddíl obústí (peristoma). V oddílu temenním jeví plátky uspořádání typické ostnokožcům vůbec.
U pravidelných j-vek, a sice u čel. Saleniidae (vyobr. č. 2068.) v dospělém stavu, u ostatních cel. pouze v mládí, skládá se tento oddíl z plátku středního (centrálního), z pěti plátků t. zv. basálních, kolem středního plátku pětipaprskově seřaděných, a z pěti plátků t. zv. radiálních, s plátky basálními se střídajících. Plátky radiální bývají nazývány též očními (ocellární plátky), plátky basální nesou otvory pohlavní (odtud též plátky pohlavní či genitální), pravidlem pak jeden z nich (pravý přední) nese otvory, jimiž soustava vodních cev souvisí se zevnějškem (deska madreporová). Řiť nalézá se v tomto případě na styčném místě tří plátků, středního a dvou zadních basálních (pravého a středního).
U dospělých j-vek pravidelných (vyobr. č. 2074.) vyjmouc čel. Saleniidae nalézáme místo středního plátku pole řitní, proniklé četnými destičkami vápennými a obsahu řitní. Uspořádání ostatních plátků jest totéž jako u Saleniid, otvory soustavy vodních cev mohou v některých případech býti i na několika neb i na všech plátcích basálních, ano i na sousedních plátcích vyjmouc radiální. U j-vek, jež nazýváme nepravidelnými, vystupuje otvor řitní z oddílu temenního a sestupuje na zad do oddílu středního. V oddílu temenním schází plátek střední a v ostatních plátcích nastávají význačné změny, celkem následující. U skupiny Holectypoida scházívá jeden zadní plátek basální, nebo aspoň jeho otvor po hlavní, otvory soustavy vodních cev bývají tu na jednom plátku basálním, nebo na několika, ano i na všech. U skupiny Clypeastroida (vyobr. č. 2075.) oddíl temenní velmi jest umenšen a přeměněn, basální plátky splývají a s nimi někdy i radiální. Otvory pohlavní jsou tu někdy posunuty až na okraj oddílu, ano i dále od něho, otvory soustavy vodních cev jsou na celém oddílu roztroušeny, neb v rozvětvené rýze, neb v jamkách, nebo místo mnohých jest jeden velký otvor. U skupiny Spatangoida (vyobr. č. 2076.) dosahuje změna v uspořádání plátků oddílu temenního svého vrcholu. Zadní střední plátek basální tu schází, nebo splývá s předním pravým. Na obou takto splynulých plátcích jsou otvory soustavy vodních cev, otvor pohlavní pak pouze na předním plátku, avšak i tu někdy scházívá. Rovněž na levém předním plátku basálním otvor pohlavní může někdy scházeti, tudíž může býti počet otvorů pohlavních až na dva umenšen. U zástupců čel. Collyritidae (vyhynulé) jest dokonce oddíl temenní vsunutím plátků z oddílu středního na dvě části rozdělen. Přední čásť má čtyři basální plátky a tři plátky radiální, zadní čásť má pouze dva plátky radiální, kdežto příslušný sem pátý plátek basální zaniká. Konečně u čel. Pourtalesiidae rovněž vnikají plátky z oddílu středního do oddílu temenního, plátky radiální scházejí, plátky basální jsou pak do přední části vrcholu posunuty a vespolek splývají, nesouce čtvero otvorů pohlavních a roztroušené otvory soustavy vodních cev.
Ve středním oddílu schránky sestaveny jsou plátky v pásech běžících poledníkovitě od obústí k vrcholu. Pásy jsou dvojí (vyobr. č. 2077.) a oba druhy jsou střídavě k sobě postaveny. Jedny mají plátky opatřené otvory pro nožkovité vychlípeniny stěny tělní čili nožky a nazývají se tudíž pásy nožkové (ambulakrální čili radiální pásy, ambulacra). Pásy druhé mají plátky bez otvorů nožkových a nazývají se pásy mezinožkové (interambulakrální čili interradiální pásy, interambulacra). U všech j-vek vyskytuje se vždy pět pásů nožkových střídajících se s pěti pásy mezinožkovými. V pásech seřaděny jsou plátky v řadách probíhajících podobně jako pásy poledníkovitě od obústí k vrcholu. U j-vek nyní žijících má každý pás nožkový i mezinožkový po dvou řadách plátků. U nejstarších vyhynulých j-vek (Palaeechinoidea) mají pásy nožkové po dvou řadách, toliko čeleď Melonitidae (vyobr. č. 2072.) má 4—10 řad plátků, pásy mezinožkové mívají 3—11 řad, rod Bothriocidaris toliko jednu řadu, rod Tiarechinus každý z pásů mezinožkových utvořený jen ze čtyř velikých plátků.
Plátky v každé řadě sestaveny jsou tak nad sebou, že střídají se s plátky řady sousední, i jest tudíž šev spojující řady sousední zubovitý (vyobr. č. 2077.). Švy spojující plátky téže řady probíhají obyčejně souběžně nad sebou. Každý z plátků pásů nožkových má původně jeden dvojitý otvor pro nožku.
Tento stav bývá buď zachován u mnohých dospělých tvarů, nebo má plátek několik dvojitých otvorů nožkových (obr. č. 2078.). V tom případě povstal plátek z tolika původních plátků, kolik jest dvojitých otvorů, což i naznačeno bývá švy mezi otvory probíhajícími.
U skupiny Spatangoida a Clypeastroida vyskytují se vedle dvojitých otvorů i jednoduché otvory nožkové a to nejen na plátcích nožkových, nýbrž i na mezmožkových, jsou pak buď roztroušeny v schránce neb umístěny jsou v ryhách, jež od obústí rozbíhají se paprskovitě ku vrcholu, namnoze se rozvětvujíce (vyobr. č. 2071. A).
U j-vek pravidelných, kdež ústa a vrchol nalézají se ve střední ose svislé, jsou pásy stejné. Rovněž jsou pásy stejné u nepravidelných j-vek skupiny Holectypoida a Clypeastroida (vyobr. č. 2071.), kde rovněž jako u j-vek pravidelných ústa a vrchol nalézají se ve střední svislé ose neb aspoň přibližně svislé (u některých z Clypeastroid).
Řiť u těchto skupin nalézá se v zadním lichém (středním) pásu mezinožkovém, při zadním kraji neb i na zpodu schránky. U j-vek nepravidelných skupiny Spatangoida (vyobr. č. 2069. a 2070.), u nichž ústa ku předu jsou posunuta a vrchol ku předu, řidčeji do zadu, nastává nestejnost pásů, i rozeznáváme tři nožkové pásy přední (trivium) a dva zadní (bivium), s nimi pak střídají se dva mezinožkové pásy přední a tři zadní. Řiť pak jest vždy umístěna v zadním lichém (středním) pásu mezinožkovém při zadním kraji neb i na zpodu schránky blížíc se k ústům. Z pásů pak ještě zvlášť úpravou vynikají lichý nožkový pás přední a lichý mezinožkový zadní. Tento bývá veliký i tvoří na dolení straně t. zv. plastron, jehož první (lichá) deska upravena bývá v zadní pysk ústní (labrum), následující pak dva páry desek tvoří souměrný štít (sternum a episternum).
U většiny j-vek jsou pásy nožkové vzhledem k otvorům nožkovým v celém svém průběhu stejně upraveny. Však u mnohých Clypeastroid a mnohých Spatangoid jsou hoření části pásů jinak upraveny než dolení. Dolení mají plátky buď tak upravené jako u pravidelných j-vek, aneb mají plátky velké s jednoduchými roztroušenými otvory, hoření mají plátky zmenšené, protažené a zhuštěně nad sebou sestavené, každý pak k zevnímu okraji opatřen dvojitým otvorem nožkovým, totiž dvěma otvory rýhou spojenými.
I tvoří takto upravené hoření části pásů nožkových u Clypeastroid, každá s dvojí řadou dvojitých otvorů, dohromady tvar podobný pětilisté růžici se středem na vrcholu schránky (vyobr. č. 2071. B). Jest to t. zv. petaloidní uspořádání nožkových pásů; čásť každého pásu takto upravená slove petaloidum. U Spatangoid bývá růžice toliko čtyřlistá, poněvadž z této úpravy vymyká se přední lichý pás nožkový, odchylný a více méně prohloubený (vyobr. č. 2070.). Odchylné postavení zaujímá čeleď Cassidulidae ve skupině Spatangoid, u nichž dolení části pásů nožkových upraveny jsou podobně v Slistou růžici se středem v ústech. Čásť každého pásu takto upravená slove phylloidum, růžice i s vyvýšenými okrajnimi štíty obústními slove floscella. U čeledi Scutellidae skupiny Clypeastroid vyskytuji se na okraji schránky v pásech nožkových a často i v zadním mezinožkovém následkem nestejného růstu výřezy, jež v dalším vývoji mohou se i uzavříti a vytvořili tak proděravěná místa v pásech (zv. lunulae). U skupiny Spatangoida vyskytují se na schránce v podobě úzkých pásek místa jemně zrněná (fasciolae, semitae), nesoucí zvláštní ostny a t. zv. pedicellarie, o nichž dále bude zmínka. Jsou důležité průběhem svým v soustavném třídění. Táhnou se jednak na obvodě schránky (marginální nebo laterální), jednak kolem vrcholové růžice nožkové (peripetální) a odtud až pod řit (laterál-subanální), jednak v kruhu pod řití (subanální) a odtud nahoru řiť obejímajíce (anální), jednak i v kruhu kol temena a předního lichého pásu nožkového (fasciolae internae).
Ústní oddíl schránky zaujímá okrouhlé blanité pole obústní, jež kryto bývá malými nepravidelně seřaděnými plátky a namnoze pravidelně seřaděnými většími plátky.
U pravidelných j-vek ze skupiny Cidaroida jsou na poli obústním četné plátky sestavené ve směrech nožkových a mezinožkových, i jeví se býti pokračováním pásů nožkových a mezi nožkových ve tvaru změněném. Ve skupině Diadematoid z pravidelných j-vek jsou na poli obústním plátky jen ve směrech nožkových a sice buď v četných párech anebo jen vždy v jednom páru v každém nožkovém směru. I u některých j-vek vyhynulých vyskytují se plátky na poli obústním, jsouce pokračováním pásů nožkových i mezinožkových. U skupin Clypeastroida a Spalangoida nemá pole obústní plátků ani ve směru nožkovém ani ve směru mezinožkovém.
Okraj pole obústního tvoří sousední plátky oddílu středního, t. zv. plátky okrajní (marginální). U pravidelných j-vek a mnohých ze skupiny Holectypoida jest to pět párů plátků nožkových a pět párů mezinožkových. U některých ze skupiny Holectypoid jest místo jedno ho nebo některých párů mezinožkových vyvinuto toliko po jednom plátku. U skup. Clypeastroida a Spatangoida tvoří okraj pole obústního pět párů plátků nožkových a pět jednoduchých plátků mezinožkových. Nožkové plátky okrajní jeví v úpravě své, zvláště vzhledem k nožkovým otvorům, pozoruhodné zvláštnosti, jež vyjadřuje zákon zv. Lovénův. V každém páru jeden plátek má jinou úpravu než druhý, úprava ta pak provedena jest souměrně toliko ve dvou zadních párech, kdežto ve třech předních jest nesouměrná, což vedle jiných úkazů svědčí o nesouměrnosti v jistých částech těla j-vek vůbec. Mezinožkové plátky okrajní u skupiny Clypeastroida jeví v tom zvláštnost, že odděleny jsou od svých pásů mezinožkových stýkajícími se konci pásů nožkových.
Pole obústní zakládá se za vývoje vždy uprostřed strany dolní a tu buď zůstává (u pravidelných j-vek), anebo se posunuje ku předu (u mn. nepravidelných j-vek). Původně má podobu pětihrannou, jež zůstává, nebo stává se desetihrannou, okrouhlou, ovální nebo nepravidelnou. U Spatangoid má podobu příčně půlměsícovitou, s před. okrajem vykrojeným a zadním vypnutým. Na vnitřním, do dutiny těla obráceném okraji pole obústního vyvinut bývá val zvaný čelistní (vyobr. č. 2081. d), sloužící k upevnění svalů ústrojí kousacího. Tvořen jest z přetvořených plátků a jest buď nepřetržitý, jsa složen z plátků nožkových i mezinožkových (obr. č. 2073., 41, skupina Diadematoida a někteří z Holectypoid), nebo jest přetržitý skládaje se jen z jednoho druhu plátků (skup. Cidaroida, Clypeastroida a někteří ze sk. Holectypoida). U skupiny Diadematoida tvoří ve valu každý pár plátků nožkových srostlými výběžky svými okénko, ouško či branku (auricula, vyobr. č. 2073., 11), jíž procházejí důležité ústroje vnitřní. U některých Cidaroid jsou to výběžky protilehlých plátků mezinožkových, jež nad příslušnými, sousedními plátky nožkovými vytvořují t. zv. nepravé okénko.
Ústa j-vek vyjmouc skupinu Spatangoid a některé z Holectypoid ozbrojena jsou složitým ústrojím kousacím (Aristotelova lucerna, vyobr. č. 2081. a, b). Tvořeno jest z určitého počtu článků pohyblivě mezi sebou spojených, pomoci zvláštních svalů se pohybujících a odděleno jest od dutiny tělní blánou obalnou (vyobr. č. 2073., 38). Tvoří celkem dutý pětiboký jehlan, jehož vrchol jest v ústech a základna v dutině schránky. Rozeznáváme v něm 5 párovitých článků čelistních (pyramidy), 5 článků zubních, 5 článků mezičelistních (falces) a 5 článků vidlicovitých (rotulae). Články čelistní postavené ve směrech mezinožkových tvoří zevnějškem svým postranní stěny ústrojí. Vždy dva takové články spojeny jsou párovitě i tvoří t. zv. pyramidu (vyobr. č. 2081. b; č. 2073., 43). třístěnný dutý jehlan, jenž má jednu stěnu vnější povstalou srůstem stýkajících se polovin obou článků a dvě stěny vnitřní, spolu nespojené, vytvořené druhými polovinami článků. Základna každé pyramidy jest otevřena, vnější stěna při základně jest vykrojena a výkrojek tak povstalý překlenut obloukem (arcus, viz vyobr. č. 2073., 37). V dutině každé pyramidy probíhá podélně jeden článek zubní. Jest dlouhý, štíhlý, obloukovitý a mívá na vnitřní straně úzký kýl (carina). Střední svou částí jest zubní článek přirostlý na vnější stěně pyramidy, dolním a horním koncem z ní vyčnívá. Dolní konec (vyobr. č. 2073., 4) jeví se při pohledu na j-ku z dola jakožto jeden z jejích pěti zubů, hoření konec (vyobr. č. 2073., 35, t. zv. kořen zubu) bývá směrem k ose celého ústrojí více méně zavinut (vyobr. č. 2081. b). Články mezičelistní a vidlicovité tvoří základnu ústroji kousacího. Mezičelistní (vyobr. č. 2073., 60) jsou splošené, úzké, rozkládají se pak paprskovitě od středu základny k obvodu, ve směrech nožkových. Na článcích mezičelistních uloženy jsou články vidlicovité (vyobr. č. 2073., 61), tvaru podobného, avšak rozbíhající se na vnějším konci ve štíhlou ohnutou vidlici. Svaly pohybující ústrojím kousacím jsou: 1. pět párů širokých zavíračů zubů (vyobr. č. 2073., 40), spojujících základy článků čelistních a mezinožkové plátky valu čelistního; 2. pět párů otevíračů zubů (vyobr. č. 2073., 57), spojujících dolní konce článků čelistních a nožkové plátky valu čelistního; 3. pět párů tenkých svalů spojujících konce vidlic článků vidlicovitých a mezinožkové plátky valu čelistního; 4. patero svalů spojujících protilehlé postranní stěny pyramid (vyobr. č. 2073., 59); 5. patero svalů spojujících protilehlé články vidlicovité (vyobr. č. 2073., 36).
Schránka j-vek posázena jest různými výrůstky, z nichž nejvýznačnější jsou ostny (vyobr. č. 2079., 2073., 17), jež sedí na bradavkovitých výstupcích plátků čili na bradavkách (vyobr. č. 2077. a 2078.) a jsou s nimi kloubnatě pohyblivě spojeny. Odchylně vyskytují se i ostny nepohyblivé (na př. rod Podocidaris).
Ostny nalézají se na plátcích nožkových i mezinožkových; na těchto bývají četnější. Podoby jsou obyčejně, jak jméno svědčí, ostnité a různé velikosti (veliké, dlouhé až malé a štětinovité). Jinak bývají i podoby kyjovité, palicovité, splošené a j. U pravidelných j-vek bývají obyčejně veliké ostny a kolem nich menší, u nepravidelních stejně malé ostny. Bradavky ostnů bývají navrtány nebo plné, ostny obyčejně plné, řidčeji duté. Povrch ostnů bývá hladký nebo různě upravený: rýhovaný, bradavkatý, osténkatý a j. Na výbrusích jeví ostny vápenitou, různě pravidelně mřížkovitou strukturu, dosti charakteristickou pro soustavné třídění. Malé ostny kryty jsou pokožkou, velké toliko za vývoje, v dospělosti zůstává pokožka jen na jejich základě. Na velkých ostnech dobře se rozeznávají odstavce: hlavní (tělo), jež dole súžuje se v krk, který valem oddělen bývá od hlavice kloubní, jež vydutou plochou kloubní sedí na bradavce ostnové. Základ ostnu a bradavky obejímá plášť (vyobrazení č. 2073., 16) svalový (vnější) a svazový (vnitřní), oběma pak prováděny jsou pohyby ostnů. Někdy ještě střed plochy kloubní a střední prohloubenina bradavky jsou spojeny pružným svazem osním. V pokožce plášť svalový kryjící probíhá okružně nerv, opatřující vlákny svými svalstvo pláště. Zvláštním druhem ostnů jsou t. zv. clavulae, štětinovité, na konci kyjovité ostny, pohyblivé nebo nepohyblivé a vyskytující se u skupiny Spatangoida na místech zv. fasciolae, o nichž již dříve byla zmínka. Jako zvláštnost uvésti sluší ostny jedové vyskytující se u Asthenosoma urens. Zakončuji hlavičkovitou naduřeninou, v níž jest sval a vak jedový s vystupujícím bodcem. Hlavní činnost ostnů jest ochranná. Malé ostny zvláště ochraňují vývody ústrojů vnitřních (řiť, vývody pohlavní) a ústrojí smyslová.
Velké ostny slouží též k pohybu a k uchopení i dopravování potravy k ústům. Za přeměněné ostny sluší pokládati útvary zvané sphaeridia a pedicellarie. Sphaeridia (vyobr. č. 2073., 12) jsou u všech j-vek vyjmouc skupinu Cidaroida. Jsou to malé hlavičkovité útvary, sedící krátkou stopkou na bradavkovitém výstupku schránky, nalézajícím se často v jamkovité prohloubenině. S bradavkovitým výstupkem jsou podobně jako ostny pohyblivě spojeny. Nalézají se pouze v pásech nožkových, hlavně v krajině obústní. Hlavička jejich skládá se ze soustředěných vrstev vápenných a bývá někdy proniknuta ven se otevírajícím kanálkem, stopka má vápenitou kostru houbovitou.
Kryta jsou sphaeridia vířivým epithelem, i sluší je pokládati za ústroje smyslové; nověji pokládány jsou za ústroje smyslu orientačního. Pedicellarie vyskytují se u všech j-vek a to roztroušeně mezi ostny na pásech nožkových i mezinožkových. Rozeznáváme hlavně pedicellarie chápavé (vyobr. č. 2073., 2) a žláznaté (vyobr. č. 2073., 18). První skládají se ze stopečky nesoucí tříčlenné, řidčeji dvou- nebo čtyřčlenné klepítko. Články klepítka otevírají a zavírají se pomocí svalů při základě jich zevně a vnitřně umístěných. Vnitřní strany článků kryty jsou vířivým epithelem, ve článcích i ve stopečce probíhá nerv. Články mají vápenitou kostru, stopečka jen v dolní části, v části horní jest svaz s pláštěm svalovým, dovolujícím ohýbání stopečky. Žláznaté pedicellarie podobají se chápavým, články jejich klepítek jsou však naduřelé a obsahují vak ze žláznatého epithelu, vylučující otvorem blíže špičky článku hlenovitý obsah. Někdy i stopečka jest žláznatá, majíc asi uprostřed tři naduřeniny, z nichž každá obsahuje vak žláznatý, na venek hlen vylučující. Řidčeji (Centrostephanus longispinus a Sphaerechinus granularis) objevují se žláznaté pedicellarie se zakrnělými klepítky nebo bez nich, nesoucí pouze tré žláznatých naduřenin (globiferní pedicellarie). Dodati sluší, že na vnitřní straně článků klepítkových u žláznatých pedicellarii bývá dole a někdy i nahoře umístěna bradavka citová. Činnost pedicellarií dosud není dosti známa. Přičítá se jim hlavně činnost obranná a očišťující od těles cizích a živočichů škodlivých.
Stěna tělní j-vek tvořena jest z vrstvy vnější, totiž z epithelu vířivého, a z mocné vrstvy vnitřní či pojivové (cutis, corium), v níž uloženy jsou součástky vápenné kostry kožní. Stěna tělní sevřena jsouc pevnou vápennou schránkou nemá svalstva kromě toho, jež určeno k pohybům ostnů. Výjimku činí čeleď Echinothuridae se schránkou pohyblivou. Pohyb schránky (stlačení a narovnání) vykonává tu deset pulměsícovitých pásů svalových, upevněných na vnitřním okraji nožkových pásů a napínajících se v dutině těla meridionálně od ústrojí kousacího až ku vrcholu.
Dutina tělní j-vek vyložena jest buněčným povlakem obrveným (endothel). Obsahuje tekutinu tělní, rozkládají se v ní ústroje vnitřní, jak dále bude vyloženo, a rozdělena jest blanami mesenteriálními, upevňujícími vnitřní ústroje (zažívací a pohlavní) na stěnu tělní, a odčlenuje blanami meznými odstavce menší, z nichž sluší uvésti odstavec obejímající hltan (peripharyngeální sinus) a jiný obejímající konečník (perianální sinus). U j-vek s ústrojím kousacím vyplňuje toto odstavec hltanový a blána mezná oddělující odstavec od ostatní dutiny tělní jest obalnou blanou ústrojí kousacího. Odstavec hltanový jest ve spojení s vychlípeninami dvojími: jsou to vychlípeniny vnější (obr. č. 2073., 1), vnější žábry zvané, a vnitřní, zv. ústroje Stewartovy (vyobr. č. 2073., 58). Žábry vnější vyvinuty jsou u j-vek pravidelných (pochybný jsou toliko u skupiny Cidaroida). Jest pak to pět párů rozvětvených vychlípenin stěny pole obústního, umístěných po páru ve zvláštních výřezech v okraji pole obústního ve směrech mezinožkových (vyobr. č. 2080.). Ústroje Stewartovy jsou tenkostěnné vychlípeniny obalné blány ústrojí kousacího. Obyčejně jest to patero váčkovitých nebo válcovitých těles, čnějících ve směrech nožkových do dutiny tělní. U skupiny Cidaroida vynikají velikostí, u čeledi Echinothuridae jsou nejmohutněji vyvinuty vyplňujíce velkou čásť dutiny tělní. Činnost ústrojů Stewartových dosud jest záhadna; namnoze pokládají je za vnitřní ústroje dýchací. Odstavec dutiny tělní konečník obejímající bývá u pravidelných j-vek dvojitý, rozeznáváme sinus perianální (obr. č. 2073., 24) a pod ním se nalézající sinus perirectální (obr. č. 2073., 51). Mezná blána sinusu perianálního, obsahujíc svalstvo okružní, působí jako svěrač konečníku. V buněčném povlaku dutiny tělní i ve stěnách vnitřního ústrojí vyskytují se vápenné uloženiny tvoříce tak více méně vyvinu tou kostru vnitřní, jež zvi. bývá vyvi nuta u skupiny Clypeastroida v podobě trámců, sloupků i stěn ve směrech hřbetobřišních.
Z vnitřních ústrojů j-vek rozeznáváme: soustavu vodních cev, soustavu nervovou, soustavu cev mízních a ústroje pohlavní. Soustava cev vodních (obr. č. 2082.), majíc složení i obsah podobný jako u ostatních ostnokožců, skládá se především z prstence (vyobr. č. 2073., 47) obepínajícího těsně hltan, u tvarů bez kousacího ústrojí nad ústy, u tvarů s kousacím ústrojím nad tímto ústrojím, ještě však pod jeho blanou obalnou. Z prstence vychází paprskovitě ve směrech nožkových patero cev či kanálů radiálních (vyobr. č. 2073., 13). U tvarů bez kousacího ústrojí každý z kanálů probíhá jednoduše pod příslušným pásem nožkovým celou délkou jeho až do liché tykadlové nožky na vrcholu schránky, v níž slepě zakončuje. U tvarů s ústrojím kousacím (obr. č. 2073., 13) každý kanál běží nejprve pod příslušným mezičelistním článkem ústrojí kousacího, pak zevně po ústrojí kousacím dolů, kdež prochází brankou příslušnou či ouškem valu čelistního a jde odtud pod příslušným pásem nožkovým nahoru až do liché nožky tykadlové na vrcholu (vyobr. č. 2073., 22).
U některých tvarů ze skupiny Diadematoida (Stereosomata) vybíhá z prstence v každém mezinožkovém směru výběžek rozvětvující se a splétající se s podobným výběžkem prstence cev mízních, o nichž ještě bude vykládáno. Tvoří se tak houbovitá tělesa zvaná váčky Poliho (vyobr. č. 2073., 34) významu asi žlázy lymphové. U Cidaroid, jedné části skupiny Diadematoida (Streptosomata) a jedné části skupiny Clypeastroida vybíhají výběžky po celém průběhu prstence, i tvoří, splétajíce se s podobnými výběžky prstence cev mízních, souvislý houbovitý prstenec. U skupiny Spatangoida a jedné části sk. Clypeastroida není výběžků žádných. Spojení soustavy vodních cev se zevnějškem děje se kanálem vápenným (obr. č. 2073., 33). Ten otvírá se do zvláštního váčkovitého odstavce čili ampully, jež ústí se ven na jedné z desek mezinožkových (madreporová deska, vyobr. č. 2073., 28), pravidlem četnými otvory proniknuté, směřuje v dutině těla dolů k ústům a vchází konečně do prstence vodních cev. Stěny jeho bývají značně proniklé vápennými částkami. Za vývoje objevuje se nejprve jeden otvor vývodní na desce madreporové a tento původní stav udržuje se i v dospělosti u Echinocyamus pusillus. U skupiny Spatangoida bývá vápenný kanál značně prodloužen a vinutý, poměry pak jeho, pokud se týče spojení s prstencem vodních cev, dosud nedobře jsou známy. Každý z patera kanálů radiálních vydává po obou stranách střídavě kanálky vedlejší (obr. č. 2073., 52 a 54), z nichž každý ústí se do váčkovité rozšířeniny (ampulla či váček nožkový, obr. č. 2073., 55), mající jeden nebo dva vývody do příslušné nožkovité vychlípeniny stěny tělní či nožky (obr. č. 2073., 19, 20 , 21). Je-li jeden vývod vyvinut, vchází do nožky jedním otvorem, jsou-li dva, dvěma otvory v příslušném plátku nožkovém. V základě pak nožky vývod jednoduchý nebo dvojitý vchází do kanálku nožkového, jenž probíhá celou nožkou a zakončuje slepě v jejím konci. Při ústí kanálků vedlejších do ampull pozorováno bylo klapkovité ústrojí. Vývojezpytně jest původním jednoduchý vývod váčku nožkového. U všech j-vek vyskytuje se v době vývoje nejprve jednoduchý vývod a jeden otvor v příslušném plátku nožkovém, zachovává se pak u dospělých tvarů skupin Spatangoida (až na jisté výjimky) a Clypeastroida na částech nožkových pásů mimo růžici nožkovou, pak vůbec na pásech nožkových některých tvarů skupiny Spatangoida.
Hlavní činnost nožek jest dýchací, avšak kromě toho mají různou činnost vedlejší, dle níž bývají i různě utvářeny. U pravidelných j-vek rozeznáváme nožky k pohybu sloužící s přissavným kulaceným bez terčku (vyobr. č. 2073., 20, 21) a nožky ústní, též ústní žábry zvané. Poslední sedí kolem úst, jsou tenkostěnné a bývá jich toliko pět párů, vždy jeden pár v jednom směru mezinožkovém. Vedle činnosti dychací, zdá se, přísluší jim dosud málo známá činnost smyslová. U skupin Clypeastroida a Spatangoida rozeznáváme především nožky na růžici nožkové, jež jsou tenkostěnné, rozvětvené a slouží asi výhradně činnosti dýchací. U Clypeastroid možno ještě vedle toho rozeznávali nožky hmatové, nožky hlavičkovité (přisedlé) s činnosti asi citovou akrátké tupé nožky nejspíše s činnosti hybnou. U Spatangoid vyskytují se vedle dýchacích nožek na růžici nožkové a hmatových nožek zvláštní ještě nožky štětcovité nebo kartáčkovité. Umístěny bývají v okolí úst a řiti a mají na rozšířeném terčku kyjovité nebo kuželovité výběžky. Též v předním nožkovém poli bývají u Spatangoid nožky pravidlem terčkovité ještě jinak upraveny a někdy vynikají mohutností, což zvláště se jeví u rodů Acesta a Aërope. Za vývoje jsou nejprve veškery nožky stejný, což se udržuje výjimkou i ve stavu dospělosti u čeledí Echinidae (terčkovité nožky) a Pourtalesiidae (nožky bez terčků). Nožky j-vek jsou na povrchu obrvené (vyjmouc terček) a mívají ve stěnách vápenitou kostru, jež v terčku bývá úhledně uspořádána. Kostra vápenná schází hlavně v tenkostěnných nožkách dýchacích. Nožky opatřeny jsou nervem zakončujícím jednostrannou uzlinou, jež ve spojení jest se smyslovým epithelem, uloženým u nožek hybných na okraji terčku, u nožek hmatových na zakulaceném konci.
Soustava nervová j-vek skládá se přede vším z prstence hltanového a z patera větví radiálních z něho vybíhajících. Prstenec (vyobr. č. 2073., 7) obejímá hltan hned za ústy a jest u j-vek s ústrojím kousacím značně oddálen od prstence vodních cev a mízních. Prstenec vysílá výběžky nervové četně se rozplítající pro stěnu roury zažívací. Každá z větví radiálních (vyobr. č. 2073., 14) probíhá středem pod příslušným pásem nožkovým až do vrcholu a sice tak, že vždy nalézá se mezi příslušným radiálním kanálem cev vodních a vnitřní stěnou pásu nožkového. Vysílá pak střídavě postranní výběžky nožkové a obvodní. Výběžky nožkové procházejí otvory pro nožky, každý výběžek nožkový jde až na konec nožky, výběžky obvodní souvisí s pletení nervovou stěnu tělní opatřující. Prstenec i větve radiální nejsou ve spojení těsném (srostlé) s epithelem tvořícím hltan a stěnu tělní, jak tomu jest u hvězdic a lilijic, mají polohu subepitheliální. U pravidelných j-vek a u skupiny Clypeastroida uloženy jsou výběžky prstence v epithelu stěny roury zažívací a výběžky radiálních větví v epithelu stěny tělní, u skupiny Spatangoida oboje výběžky mají polohu subepitheliální. U j-vek s ústrojím kousacím umístěn jest nad začátky radiálních větví nervových druhý oddíl soustavy nervové, totiž patero krátkých lamcllovitých pásů nervových (obr. č. 2073., 8). Každý z pásů vydává dvé nervů, jež asi opatřují svalstvo ústrojí kousacího. Tento oddíl soustavy nervové jest vzhledem ku hvězdicím a hadicím u j-vek značně zjednodušen.
Smyslové ústroje jsou u j-vek jako u ostnokožců vůbec velmi chudě vyvinuty.
Nejrozsáhleji vyvinut jest smysl hmatový v pokožce opatřené značně vyvinutou pletení nervovou a na nožkách, zvláště pak na nožkách hmatových. Jakou zvláštní činností smyslovou opatřeny jsou různě upravené nožky u různých skupin j-vek se vyskytující, dosud jest, jak již bylo uvedeno, velmi málo známo. Za ústroje oční pokládány byly vzhledem k význačnějším poměrům, jež u hvězdic se vyskytují, bradavkovité výrůstky (vyobr. č. 2073., 22), sedící po jednom, zřídka po dvou (čeleď Arbaciidae, některé fossilní j.) na každé radiální (nožkové) desce vrcholu.
V podstatě jsou to přeměněné poslední (za vývoje nejprve se vyskytující) nožky, v nichž zakončují se radiální kanály cev vodních a radiální větve nervové. Výjimkou vyskytují se skvrny oční u rodů Diadema a Astropyga. Jsou to lesklé skvrny četně roztroušené na povrchu těla. Skládají se z vícebuněčných sloupků světlo lámajících, sedících v pigmentových rovněž vícebuněčných pohárcích a souvisících na základě s pletení nervovou v pokožce se rozkládající.
Mízní soustava j-vek, dříve i nyní ještě za soustavu krevní označovaná, tvořena jest z lakun, t. j. z kanálků bez vlastních stěn, umístěných v pojivu a spojených ve více méně rozsáhlé sítě nebo splývajících ve větší kanály čili cévy. Obsahem kanálků jest tekutina podobná tekutině tělní a cev vodních, obsahující však více hmoty bílkovinné. Podrobnější uspořádání její jest celkem toto. Skládá se především ze sítě střevní oplétající rouru zažívací a spojené se dvěma cévami podélnými, po délce roury zažívací probíhajícími. Jedna probíhá na straně zevní či hřbetní (hřbetní céva, vyobr. č. 2073., 65), druhá na straně vnitřní či břišní (břišní céva, vyobr. č. 2073., 65*). Obě vcházejí v končině předjícnové do prstence cevního (vyobr. č. 2073., 10*) těsně pod prstencem cev vodních umístěného. Od prstence cévního rozbíhá se ve směrech nožkových patero cev radiálních. Každá z nich (vyobr. č. 2073., 10) probíhá těsně mezi příslušnou radiální cévou vodní a radiální větví nervovou i vydává taktéž postranní výběžky k základu nožek směřující. K soustavě mízní možno nejblíže řaditi, ač dosud poměry dobře neznáme, kanály subneurální či pseudohaemální a kanály epineurální (oboje jsou průvodci soustavy nervové), dále pak kanál osní s osním ústrojem. Kanálů subneurálních (pseudohaemálních) jest patero; každý z nich (vyobr. č. 2073., 15) probíhá po celé délce příslušné větve radiální soustavy nervové a sice na straně k dutině těla obrácené. Na počátku i na konci svého průběhu každý z kanálů slepě končí, vydává dále postranní výběžky provázející výběžky radiální větve nervové, avšak neotvírá se nikde do dutiny tělní. Kanály epineurální skládají se z kanálu prstencovitého umístěného na nervovém prstenci jícnovém na straně k stěně tělní obrácené, pak z patera kanálů radiálních, jež vzhledem ku kanálům subneurálným táhnou se na opačné straně radiálních větvi nervových, totiž na straně k stěně tělní obrácené (vyobr. č. 2073., 9) Postranní výběžky kanálů provázejí podobné příslušné výběžky radiálních větvi nervových. Dutina kanálu prstencovitého jest od kanálů radiálních oddělena. Kanál osní (vyobr. č. 2073., 49) obejímá po celé délce kanál vápenný, otevírá se do ampullovitého odstavce jeho (vyobr. č. 2073., 31), obsahuje pak ústroj osní (vyobr. č. 2073., 32). Jest to lymfatické těleso, tvořené z pojiva síťovitého a buněk lymfových, výplňuje téměř kanál osní a vysílá na hořením svém konci výběžek (vyobr. č. 2073., 27) do zvláštního uzavřeného prostoru dutiny tělní (vyobr. č. 2073., 26), umístěného vedle ampullovitého odstavce.
Roura zažívací jest u j-vek vždy vyvinuta i počíná ústy a končí řití. Za vývoje probíhá nejprve jednoduše, průběhem vývoje stává se vinutější i jest na konci vývoje složitým, určitým způsobem vinuta. Vinutí to, hledíme-li na ně z dola od úst, jest asi následující. U skupiny Clypeastroida běží roura nejprve směrem k vrcholu, ohýbá se pak na pravo i činí ve směru ručičky hodinové více než jednu otočku kol hlavní osy tělní, načež opět se zahýbá a zpětně ku řiti běží. U j-vek pravidelných běží roura zažívací (vyobr. č. 2073., 64) prve rovněž k vrcholu, pak se na pravo ohýbá i číni skoro celou otočku ve směru ručičky hodinové kol hlavní osy tělní, na to se zpět ohýbá i činí druhou ve směru k první zpětnou otočku a směřuje na konec ku řiti (vyobr. č. 2073., 25).
Obě otočky probíhají tu v pravidelných stoupajících a klesajících vlnovitých záhybech. U skupiny Spatangoida (vyobr. 2083.) jest průběh celkem takový jako u j-vek pravidelných, jen následkem polohy úst a řiti tak pozměněný, že první čásť probíhá směrem od předu do středu, konečná pak část od středu do zadu. Na stěnu tělní upevněna jest roura zaživací pro lamovanými blanami mesenteriálními, u Spatangoid i otočky spojeny jsou blanami mesenteriálními, avšak celistvými. Stěny roury zažívací tvořeny jsou z epithelu, namnoze žláznatého, na nějž sleduje vrstva pojivová, na tu svalová, na konec pak vnější endothelová. Odstavce roury zažívací, ač ne mnoho v úpravě od sebe rozlišené, jsou: dutina ústní, hltan ústrojím kousacím procházející, jícen od něho dále postupující, dále první otočka žaludku střevního, po ní sledující druhá či zpětná otočka žaludku střevního (scházející u skupiny Clypeastroida), posléze konečník (vyobr. 2073., 60). První otočka má ve stěně své ve vrstvě pojivové bohatou síť mízních cev lakunovitých. U pravidelných j-vek jest otočka ta na začátku opatřena naduřeninou. U skupiny Spatangoid jest tu na místě toho vakovité slepé střevo. Pravidlem první otočka provázena jest vedlejším střevem (t. zv. sipho, vyobr. č. 2073., 63), úzkým rourovitým, jež vychází z přední její části a vchází opět do konečné její části. Probíhá pak toto vedlejší střevo na vnitřní (ku hlavní ose tělní obrá cené) straně otočky i provází ji buď v celém průběhu (u pravidelných j-vek) nebo jen částečně (u skupin Clypeastroida a Spatangoida).
U sk. Cidaroida není slepého střeva i zastoupeno jest v první otočce břišní ryhou do dutiny její otevřenou. U rodů Brissus, Brissopsis a Schizaster (skupiny Spatangoida) vyskytuje se dvojí slepé střevo, u rodů Echinocardium a Schizaster téže skupiny má konečník na začátku svém slepý výběžek.
Činnost dýchací soustředěna jest u j-vek, jak již pověděno, hlavně na nožkách a na žábrech vnějších.
Též t. zv. vnitřní žábra, jak uvedeno, a vedlejší střevo pokládány jsou za ústroje dychací. Zvlášť utvořených ústrojů vyměšovacích u j-vek není.
J. jsou pohlaví odděleného málo vnějšími znaky rozeznatelného. Žlázy samčí i samičí umístěny jsou v horní části dutiny tělní ve směrech mezinožkových (vyobr. č. 2073., 29, 30, 30*). Oboje vyvinuty jsou v podobě více méně složitě hroznovitě rozvětvených těles, jež pomocí vývodu ústí ven na vrcholu na mezinožkovém plátku (basálním) jediným otvorem, umístěným často na bradavkatém výstupku. Upevněny jsou pojivovými svazy a závěsnou blanou na vnitřní stěně pásů mezinožkových. Obyčejně jest vyvinuto, odpovídajíc tak stavu původnímu, u každého jedince patero žláz pohlavních a patero s tím se srovnávajících otvorů vývodních. Tak tomu jest u pravidelných j-vek a některých ze skupiny Clypeastroida. U skupiny Holectypoida, pak mnohých ze skupin Spatangoida a Clypeastroida jsou vyvinuty toliko čtyři žlázy. Schází zadní lichá i s příslušným otvorem. Konečně u některých ze sk. Spatangoida bývají jen tři (vyobr. č. 2084) nebo toliko dvě žlázy vyvinuty. Schází pak kromě liché zadní žlázy jedna z obou párovitých předních nebo scházejí všecky tyto tři i s příslušnými otvory. Stěna žláz tvořena jest z epithelu dávajícího původ buňkám pohlavním, z vrstvy pojivové, někdy též z tenké vrstvy svalové a zevnější pokrývky endothelové. Žlázy pohlavní jsou v době vývoje v důležitém vztahu s t. zv. sinusem prstencovitým. Tento sinus (vyobr. č. 2073., 23) zaujímá hoření (apikální) čásť dutiny tělní, od jejíž ostatní části oddělen jest blanou meznou, celistvou, zřídka protrženou (rod Dorocidaris). Obejímá pak konečník, sinus perianální, osní sinus s ústrojem osním a vápenným kanálem a vývody žláz pohlavních. Toliko v mládí obsahuje sinus buněčný provazec prstencovitý jsoucí ve spojení s ústrojem osním a dávající vznik žlázám pohlavním. V tom liší se tudíž j. od hvězdic a hadic, kde sinus (kanál) osní a ústroj osní i v době dospělosti zůstávají pomocí sinusu prstencovitého a jeho buněčného provazce ve spojení se žlazami pohlavními.
Vývoj j-vek děje se proměnou prostřednictvím volných larev Pluteus zvaných, o nichž blíže bude jednáno ve článku Ostnokožci. Některé tvary (rod Goniocidaris) přechovávají na hřbetě mezi ostny vajíčka, až se z nich mláďata vyvinula. Některé tvary ze skupiny Spatangoid (příkladem rod Hemiaster) mají paprsky růžice prohloubené a ostny chráněné, vytvořujíce tak jakési plodiště (marsupium), v němž vajíčka k vylíhnutí přechovávají. Tvary s plodištěm mají vývoj skrácený. Tvar Anochanus sinensis Grube (čel. Echinolampidae) jest živorodý.
J. jsou vesměs zvířaty mořskými. Nevynikají značnou velikostí, obyčejně mívá schránka jejich několik cm v průměru (malé tvary jako Echinocyamus pusillus Gray 1 cm, velké tvary jako Echinus esculentus L. a Sphaerechinus gnanularis A. Ag. až 15 cm, některé druhy rodu Asthenosoma až na 20 cm). Mnohé tvary žijí hromadně, některé (příkladem čel. Clypeastridae) při pobřeží, jiné vyskytují se ve velkých hloubkách a to tvary, jejichž zástupci známi byli pouze jako vyhynulí (rod Salenia). Živí se ústrojenci rostlinnými i menšími živočišnými, nebo drobným světem ústrojným, jímž spolu s bahnem a pískem dna mořského zažívací rouru svou naplňují. Některé tvary čile lezou pomocí nožek a ostnů po předmětech mořských, jiné vyhlubují si v pobřežních skalách kousacím ústrojím a ostny díry, v nichž přebývají (příkladem Strongylocentrotus lividus), jiné žijí zahrabány a ryjí si chodby v bahnitém dně mořském (čel. Spatangidae). Některé tvary kryjí tělo růz nými předměty mořskými (lasturami a jejich úlomky, kaménky, rostlinami a p.), asi za účelem ochranným, neb aby nepozorovány byly zvířaty, jež jako kořist napadají. Zralé vaječníky některých zástupců jsou jedlé (druhy rodu Echinus, Styongylocentrotus lividus).
Vyhynulé j. vyskytují se již v prvohorách, avšak řídce, a pro odchylnou stavbu těla tvoří samostatnou podtřídu Palaeechinoidea. Rovněž v triasovém útvaru jsou zbytky j-vek vzácné. Za to v ostatních druhohorách jsou zbytky jejich velmi hojné a sice jsou to již zástupci nyní žijících čeledí. V jurském útvaru převládají čeledi Cidaridae a Diadematidae, v křídě objevují se poprvé zástupci čel. skupiny Spatangoida, v nejmladší křídě čeledi Conoclypeidae a Clypeastridae. Též v třetihorách jsou j. hojnými, i převládají tu čeledi Echinidae, Clypeastridae, Echinolampidae a Spatangidae.
Přehled skupin j-vek až do čeledí jest tento (dle Duncana): I. podtřída Palaeechinoidea (praježovky) s řády: Bothriocidaroida, Perischoechinoida, Plesiocidaroida, Cystocidaroida. II. podtřída Euechinoidea (j. vlastní) zahrnuje skupinu j-vek pravidelných (Regularia, endocyklické j. s řití ve vrcholu) a j-vek nepravidelných (Irregularia, exocyklické j. s řití mimo vrchol). J. pravidelné zahrnují řády: 1. Cidaroida (čel. Cidaridae), 2. Diadematoida (podřád Streptosomata s čel. Echinothuridae a podřád Stereosomata s čel. Saleniidae, Hemicidaridae, Aspidodiadematidae, Diadematidae, Cyphosomatidae, Arbaciidae, Temnopleuridae, Echinometridae, Echinidae). J. nepravidelné zahrnují řády: 1. Holectypoida, 2. Clypeastroida (s čel. Fibulariidae, Clypeastridae, Laganidae, Scutellidae), 3. Spatangoida (zahrnuje podřád Cassiduloidea s čel. Echinoneidae, Cassidulidae, Collyritidae, Plesiospatangidae a podřád Spatangoidea s čel. Ananchytidae, Spatangidae, Leskiidae, Pourtalesiidae).
Srv. Desor, Synopsis des Echinides fossiles (Paříž a Wiesbaden, 1858); Cotteau, Echinides. Paléontologie française, sv. 7., 9., 10. (Paříž, 1862—1879); Quenstedt, Petrefaktenkunde Deutschlands, sv. 3., Echiniden (Lipsko, 1872—1875); Lovén, Etudes sur les Echinoïdées (Štokholm, 1874); Al. Agassiz, Report on the Echinoidea. Voyage of the Challenger, sv. III., část IX. (Londýn, 1881); Martin Duncan, A revision of the genera and great groups of the Echinoidea (t., 1889). Šc.
- Monitoring:NavigacePaP/TITUL/=název kořenové stránky
- Monitoring:NavigacePaP/ČÁST/=název podstránky
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR/=(nevyplněno)
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR2/=(nevyplněno)
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR/ nepřítomný
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR2/ nepřítomný
- Monitoring:NavigacePaP/DALŠÍ/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/PŘEDCHOZÍ/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/TITUL/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/TOP/ nepřítomný
- Monitoring:NavigacePaP/ČÁST/ vyplněný
- Monitoring:Wikidata:TITUL souhlasí
- Monitoring:Textinfo/TITULEK/=název podstránky
- Antonín Štolc
- Monitoring:Textinfo automaticky kategorizující stránku neobsahující kategorii autora
- Monitoring:Kramerius/nkp
- Licence:PD old 70
- Monitoring:Textinfo/LICENCE/PD old 70
- Monitoring:Textinfo/AUTOR/=odkaz Autor s textem (stejné)
- Monitoring:Textinfo/AUTOR-UVEDEN-JAKO/=(nevyplněno)
- Monitoring:Textinfo/PŘELOŽIL/=(nevyplněno)
- Monitoring:Textinfo/AUTOR/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/AUTOR-UVEDEN-JAKO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/EDICE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/IMAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/IMAGE-PAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/INDEX/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ISBN/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/JINÉ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD2/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE2/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ONLINE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ORIGINAL/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/PODTITULEK/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/POPISEK/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/POPISEK-IMAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/PŘELOŽIL/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/SOUVISEJÍCÍ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/TITULEK/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/VYDÁNO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA-DALŠÍ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA-HESLO/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/WIKISLOVNÍK-HESLO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ZDROJ/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo @ 301241-260558
- Monitoring:Forma/1/proza
- Údržba:Rozšířit
- Monitoring:Heslo/2/
- Zoologie v Ottově slovníku naučném