Ottův slovník naučný/Ještěrky

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Ještěrky
Autor: František Bayer
Zdroj: Ottův slovník naučný: Třináctý díl. Praha: J. Otto, 1898. S. 300–301. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ještěrkovití

Ještěrky (Lacertidae), čeleď ještěrů klanojazyčných (Fissilinguia). Jsou to ještěři těla po většině štíhlého a svižného, od něhož hlava zřetelně oddělena bývá; tato pokryta jest většími polygonálními štítky (viz Ještěři), nahoře na těle jsou drobné šupiny kosočtverečné nebo skoro zrnům podobné, na břiše čtyřboké štítky ve přímých i podélných řadách sestavené. Vezpod na hrdle bývá obojek z větších šupin. V hořejším obvodu důlku očního vězí kostěné štítky, víčka oční jsou volná, bubínek jest zvenčí viditelný, jazyk vymrštitelný, rozeklaný a ploský; kořen jeho pochvy nemá. Zuby jsou přirostlé, dvojhroté; na patře někdy scházejí. Čtyři nohy mají po 5 prstech; póry na stehnech zadních nožek (viz Ještěři) zpravidla nescházejí. Dlouhý, štíhlý a oblý ocas jest pokryt šupinami v přeslenech sestavenými. V čeleď j-rek počítáme as 80 druhů ještěrů, již náležejí rodům Lacerta L., Notopholis Wagl., Tropidosaurus Boie, Psammodromus Fitz., Ophiops Merr., Eremias Dum. a Bibr., Acanthodactylus Wiegm. a j. Přebývají veskrze jen na východní polokouli a jsou význačnými plazy palaearktické oblasti; nad polovinu jich žije v mírném pásmu Evropy a Asie. Jsou to plazi pozemní, obývají po většině na výsluní, na stráních, ve křovinách a plotech, ve trávě a v kořenech stromů. Živí se hmyzem, pak i nahými měkkýši, dešťovkami a pod. Samičky snášejí vajíčka do písku, do mechu, mezi kameny; nezřídka vylézají mláďata z vajíček sotva snesených (ovovivipara). Všecky j. svlékají pokožku několikráte do roka.

Vlastní j. (rod Lacerta L.) mají hlavu od oblého nebo shora málo sploštělého trupu nepříliš útlým hrdlem oddělenou, v předu užší, na lících téměř svislou. Břišní štítky obou prostředních řad podélných jsou trochu menší sousedních. Prsty jsou vezpod hladké a ozbrojeny zakřivenými, sploštělými a ostrými drápky; 4. prst jest na obojích nožkách nejdelší. Z 18 evropských druhů tohoto rodu žijí u nás tři. Největší z nich, j-ka zelená (L. viridis Gessn.), dorůstá délky 40 cm (ocas jest dvakráte trupu delší) a má barvu na hoře zelenou, někdy trochu zamodralou, u samic tmavší nebo nahnědle zelenou, u mladších zvířat s černými skvrnkami, vezpod barvu bledší, žlutavou nebo málo nazelenalou; rty, obojek a hrdlo bývají modré. Na stehnech jest po 14—20 pórech. Všech druhů nejhojnější jest u nás j-ka obecná (L. agilis L.), zdéli až 20 cm (ocas as 1½kráte delší trupu). Má tělo nahoře šedohnědé, trochu nazelenalé, na temeni hlavy, právě uprostřed hřbetu a na ocase nahnědlé; nahoře na trupu jsou tři řady černohnědých skvrn s bělavými proužky uprostřed; boky jsou zelenavé nebo namodralé, u samic nahnědlé, rovněž s tmavými skvrnami, bříško u samců nazelenalé a u samic bledší, jen žlutavé. Na stehnech jest po 11—14 pórech. Menší j-ka živorodá (L. vivipara Jacq.; 16 cm, ocas trupu trochu delší) má tělo nahoře šedohnědé, někdy zelenavé, uprostřed hřbetu řadu tmavohnědých, často v souvislý pruh splynulých skvrn s menšími bělavými tečkami, na obou bocích řady skvrn bělavých nebo žlutavých a většími tmavými skvrnami obklopených. Vezpod má sameček barvu žlutou s černými tečkami, samice bělavou beze skvrn. Na stehnech jest jen po 9—12 pórech.

Z ostatních evropských druhů j-rek nej důležitější jsou: L. muralis Laur. s předním koncem hlavy více zašpičatělým, než u našich druhů domácích; tělo má délku až 20 cm a barvu nahoře hnědou nebo šedou, s tmavými skvrnami a pruhy, na bocích řadu modrých skvrn a břicho bělavé nebo žlutavé, často temně skvrnité. Žije v teplejší Evropě (již v okolí Vídně). Ještě ostřejší čenich má jihoevropská L. oxycephala Dum. a Bibr. (zdéli až 21 cm), barvy nahoře šedé, poněkud nažloutlé nebo nazelenalé i narudlé s černými skvrnami, vezpod šedé až i černé. V jižní Rusi a na Balkánském poloostrově jest domovem menší L. taurica Pall. (až 16 cm), na hřbetě šedohnědá, až i olivově zelená s černými skvrnami, s tmavými pruhy podélnými na bocích, na bříšku jen žlutavá. Největší všech evropských j-rek jest j-ka perlová, L. ocellata Daud., zdéli 60 cm; má tělo nahoře nahnědle šedé se zelenými proužky, na bocích veliké skvrny modré s černým okrajem, zpodek těla nažloutlý i nazelenalý. Žije v jižní Francii, na poloostrově Pyrenejském a v sev. Africe. Lapá si kromě hmyzu i žáby, drobné plazy a myši. Br.