Ottův slovník naučný/Jang-tse-kiang

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Jang-tse-kiang
Autor: Václav Švambera
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 5. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jang-c'-ťiang

Jang-tse-kiang, největší veletok čínský a jeden z nejdelších a největších světa. Výklad jména jest sporný. Dle Richthofena a Schotta znamená Jang-tse »syn (provincie) Jangu«. Číňané sami však většinou vztahují jméno J. jen na dolní tok řeky. V obyčejné mluvě nazývají řeku tu Ta-kiang, t. j. »velká řeka«, nebo Čang-kiang, t. j. »dlouhá řeka«, nebo prostě Kiang. Také Marco Polo užívá pro ni jména Quian. Ostatně má J. v různých částech svého toku různá jména. Zváti jej dle příkladu jesuitů XVII. a XVIII. věku Modrou řekou jest nesprávné. Prameny J-u ještě přesně zjištěny nejsou. Obyčejně považuje se za pramennou řeku Mur-usu (»klikatá řeka«). Rockhill, jenž seznal řeku tu r. 1892 v Tibetu až téměř k jejím pramenům, klade je na 30°45' s. š., 91° v. d. do výše 5000 m n. m. Celkem lze říci, že prameny ty leží na sev. straně pásma Tang-la. Prževalskij, jenž přešel Mur-usu asi 115 km východně místa tuto označeného, na 33° 50' s. s., viděl již tok 60—80 m šir. V horním tomto toku teče Mur-usu směrem sv. a přijímá několik menších přítoků, t. s pravé strany Akdam, jenž jest možná delší než sám Mur-usu, o něco dále s levé str. Toktonai-ulan-muren, jenž náleží rovněž k pramenným řekám Mur-usu. Na 95° v. d. zahýbá řeka k jv. Má zde již až 220 m šířky. O něco dále u pagody Džudunu (3990 m n. m.) viděl ho Prževalskij znovu a udává šířku jeho v létě na 100—200 m. V těchto místech blíží se nejvíce Hoanghu. Až sem průměrný spád činí asi 1 m na km, odtud až k Batangu 550 km dále po toku řeky zdá se spád daleko větší, asi 3 m na km, neboť u Batangu leží hladina řeky 2520 m n. m. V této končině nazývá se řeka Dy-ču. Od 32° 20' s. š. až k Batangu jest řeka asi na 300 km zcela neznáma. Čínské mapy udávají zde jediný větší přítok Darghe-ču. Od Batangu (29° 56' 16'' s. š.) až k ústí jest řeka známa s výjimkou asi 100 km pod Pong-dse-la a tří krátkých tratí pod ústím Ja-lung-kiangu. Šířka J-u u Batangu obnáší 120 m, rychlost vody 0·6—0·85 m (v prosinci). Pode jménem Ki-cha-kiang, t. j. »řeka zlatého písku«, teče pak J. směrem jižním téměř až po Ših-ku na 27° s. š. Rychlost toku v této trati jest velice měnlivá, přítoky téměř jen s levé strany. Na 27° s. š., 100° v. d. J. ve velikých meandrech obrací se k východu. Asi na 102° 30' v. d. vlévá se do J-u od severu veliký Ja-lung-kiang. Až sem tekl J. provincií Jün-nanem; odtud tvoří většinou hranici mezi Jün-nanem a Sečuanem a na 28° s. š. vstupuje do Sečuanu úplně. Na 103° v. d. obrací se dále v meandrech k ssv. U Suifu, poblíž 105° v. d., 29° s. š. přijímá od severu mocný Min-kiang n. Uan-kiang. Většina spisovatelů čínských pokládá Min za horní tok J-u. Vysvětluje se to asi spojitostí kultury v údolí Minu a na středním a dolním J-u. Ještě v této končině tvoří J. některé peřeje plavbě nebezpečné. Spád řeky odtud až k ústí jest průměrem malý, 15—16 cm na km, přece však nestejný . Od ústí Min-kiangu teče J. pode jm. Ta-kiang směrem sev.-vých. a přijímá u Lu s levé strany přítok Čung-ho, u Hokiangu s pravé strany Chih-šui-ho. Jest to první větší přítok J-u s pravé strany; až sem bylo úvodí J-u pouze na levé severní straně vyvinuto, dále jest vývoj oboustranný, rozhodně větší na straně jižní. U Čung-kingu (260 m n. m.) přijímá J. od severu značný Kia-ling. Zde jest J. 700 m široký a počíná býti pravidelně splavným i pro veliké džonky. V několika velikých vypnutích střídavě k severu a jihu směřuje pak na východ až k svému ústí. U Fu na 108° v. d., východně u Čung-kiangu pije J. velký Wu-kiang (od jihu) a vstupuje na 110° v.d. do provincie Hu-pe. Ještě mezi Čung-kingem a I-čangem (111° v.d.) má řadu peřejů (zde tan zv.) a soutěsek. Na některých místech přibližují se sobě vysoké břehy až na 140 m. Řeka mívá v takových soutěskách velikou rychlost (až 5 m ve vteř.), ohromnou hloubku a stoupá za vysoké vody v srpnu až o 20—21 m. Nejdůležitější takové peřeje nalézají se u Ta-tungu, 32 km nad I-čangem a 20 km dále jiné peřeje zvané Mi-tan, táhnoucí se po 5 km, znesnadňují plavbu.

Odtud počíná přímořská čásť J-u. Číňané praví o něm: »jest bezedný Kiang«. Není tomu ovšem tak, přece však s výjimkou jediného místa mohou sem dojížděti lodi ponoru až 6 m. Spád od I-čangu k moři činí 17 cm na km. Na 113° v. d. ústí se do J-u od jihu výtok jezera Tung-ting-hu, vznikajícího stokem dvou velikých řek, Juen-kjangu a Heng- čili Siang-kjangu. U Han-kao na 114° 15' v. d. vlévá se do J-u od severu největší jeho přítok Hank-kiang, na 1000 km pro parníky splavný, řeka v kulturním vzhledě pro Čínu velice důležitá. J. jest zde 2400 m široký; k moři má ještě 1100 km. Pod Kiu-kiangem na 116° v. d. spojují se s J-em vody jezera Po-jang-hu (na jihu), vznikajícího stokem Kia- nebo Kan-kiangu s některými menšími řekami. Na 32° s. š., 121° v. d. vlévá se J. deltovitě do moře Východočínského (Tung-hai). Hlavní rameno, ústící se severně Šanghaje, má 36 km šířky. Plocha delty páčí se na 14.000 km². Ještě před samým ústím přitéká J-u od jihu ř. Wusung. Mimo to sem z jihu odtéká vodstvo jezera Tai-hu, kdežto na severu J. jest spojen s jezery Hung-tsö-hu a Kau-ju. Úvodí J-u zaujímá dle Lóczyho 1,804.500, dle Blakistona 1,877.560 km², délka toku činí ok. 5000 km, přímá vzdálenost od pramenu k ústí asi 3000 km. Dle Guppyho, jenž měřil po několik měsíců v Han-kau, obnáší nejmenší množství vody (v lednu) 3995, max. v srpnu 36.113, stř. množství 18.458 m³ ve vteř. U I-čangu udává Blakiston stř. množství vody na 14.158 m³, pro ústí páčí je Guppy na 21.814 m³. Za nízké vody (v břez.) přináší J. moři 0·02 g, za vysoké vody v červenci 0·257, průměrem 0·139 g pevných látek v 1 l vody. To znamená do roka 182 mill. m³ nánosu, jenž se usazuje z největší části v deltě samé. Kraj 100 km² zvýšil by se tím ročně téměř o 2 m. Během roku podroben stav vody v J-u značným změnám. Mezi I-čangem a Kiu-kiangem jest nejnižší voda v lednu nebo v únoru. V květnu počíná stoupati, dosahuje největší výše v čci a srpnu a počíná opadávati v září nebo říjnu. Rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším stavem obnáší u Nankingu (dle Blakistona) 3·6, u Uhu-hsienu 6·05, Kiu-kiangu 11·14, Han-kao 12·4, I-čangu 13·07, také však až 15·5 m. Rychlost vody v Han-kau obyč. 1·28—1·54 stoupá za vys. vody přes 2 m, u Ču-kiangu z 0·95—1·03 až na 2·57 m ve vteř. Vliv přílivu mořského jest prý někdy znatelný ještě u výtoku jezera Po-jang-hu, 850 km od ústí, obyčejně však nesáhá než k Čing-kingu, kdež voda stoupá o 0·6—1 m. J. sám ve své splavné části nikdy nezamrzává, ale ovšem jeho přítoky i sám jižní Wusung.

J. probíhá nejbohatšími a nejlidnatějšími kraji Číny. Jsa při všech svých peřejích značně splavný, vykazuje velkolepou flotilu džonk. Několik set tisíc lodníků žije na něm úplně. Již Marco Polo vypravuje o »Quianu«, že na něm pluje více lodí, více zboží a bohatsví než na všech řekách a mořích křesťanského světa dohromady. Povstání Taipingů, jež se z velké části zde odehrávalo, odlidnilo a zpustošilo značně zdejší břehy, po potlačení jeho však zase se sem vrátil obvyklý život. V dějinách Číny má J. týž význam jako moře v dějinách národů záp. a jižní Evropy. Pro říční parníky jest J. přístupem až k Čung-kingu, dnes však plují obyčejně jen k I-čangu (1762 km od ústí). Mořské parníky ponoru 5 m plují za vys. vody (v dubnu až říjnu) až k Han-kau. Z hlavních přítoků jest splaný Han-kiang až k Han-čungu, Kia-ling až na hranici mezi prov. Kan-su a Šen-si, Min-kiang až k Čing-tu-fu. Pravidelné parní spojení mezi Han-kaem a Šanghaiem provozuje China Navigation Company a j. společnosti. Lodi tyto mají obyč. 1000 tun. Do I-čangu pluje týdně několik parníků. V zimě plavba závisí na počasí a stavu vody. Džonky zdejší dělí se na velké o 150 t., prostřední o 60—70 t., obyč. 26 m dl., s 3—5 lodníky, a malé. Až k Čung-kingu jest obchod svobodný a Evropanům otevřeno 6 přístavů, t. Čin-kiang, Uhu Kiu-kiang (na jez. Po-jang-hu), Han-kao, I-čang, Čung-king. Rozsah obchodu v jednotlivých těchto přístavech J-u byl r. 1890 následující. Do Čing-kiangu připlulo a odplulo 2034 lodí s 1.265.000 t., přív. 52,507.000, vývoz 8,626.300 franků; Uhu 1522 l. o 1,052.350t., přív. 30,643.500, výv. 19,071.800 fr.; Kiu-kiang 1039 l. o 995.573 t., přív. 31.304.200, výv. 42,658.300 fr.; Han-kao 1109 l. o 599.400 t., přív. 174,889.300, výv. 190,489.400 fr.; I-čang 62 parníků o 27.370 t., přív. 24,588.500, výv. 15,427.700 fr., džonk počítalo se r. 1888 v tomto přístavu 6000 o 415.000 t. Do Čung-kingu připlulo (r. 1891) a odplulo 1200 džonk o 80 000t. Přívoz a vývoz cenil se tam t.r. na 38.637.800 fr. Z tohoto obchodu připadá na Anglii 72, na Čínu 24, Německo 2%; ostatní 2% dohromady na Spoj. Státy sev.-amer., Japan, Rusko a Rakousko-Uhersko. Hl. předmětem přívozu jsou bavlněné a vlněné látky, opium, kovové zboží, santal, mušk. ořechy, cukr, skleněné zboží, tabák, petrolej, sirky, uhlí. Vyváží se čaj, hedvábí, olej, dříví, papír, rýže, konopí, drogy, tabák, porculán, kože, lůj, vosk.

Výzkum J-u započal teprve v l. 1840—42, kdy kapt. Collinson jej ohledal od ústí až do Nan-kingu. Kapitán Osborn a j. důstojníci rozšířili r. 1858 výzkum ten až do Han-kao, Sarel a Blakiston r. 1861 až do Ping-chañu v Sečuanu. Mapy těchto cestovatelů neliší se, nehledíc ku technice, valně od map pro vládu čínskou pořízených francouzskými misionáři v l. 1720—30. V l. 1867 a 1868 členové franc. výpravy Doudart de Lagrée a Garnier poprvé navštívili Ma-chang a Mon-ku na horním toku a plavili se pak po J-u dolů. R. 1873 plul Garnier a j. po některých přítocích J-u. V horním toku o něco dále (až k Pong-dse-la) pokročili r. 1877 Gill a r. 1877 a 1878 Colborne Baber. Uherská výprava Bely Szechényie (1877—80) postoupila až k Batangu. Objevení hor. toku (Mur-usu) náleží Prževalskému na jeho 4 cestách r. 1871—85. Mimo něho dleli později v tomto kraji pandit Krišna r. 1879, Rockhill r. 1890—92, nešťastný Dutreuil de Rhins r. 1894, Welby a Malcolm r. 1896. — Literatura: Blakiston, Five Months on the Yang-tsze (Londýn, 1862); Sarel, Notes on the River Yang-tsé-kiang (Hong-kong, 1861); Garnier, Navigation du Yang-tsé-kiang (v Bull. So. Géogr. Paříž, 1873 a t. 1874); Richthofen, China (I. sv. Berlín, 1877); Gill, The River of the Golden Sand (2 sv., Lond. 1880); Baber, Travels and Researches in Western China (t., 1882); Little, Through the Yang-Tse Gorges (t., 1888); Die wissenschaftlichen Ergebnisse der Reise des Grafen Bela Szechényi in Ost Asien (z maď., Vídeň, 1893); Rockhill, The Land of the Lamas (Londýn 1891); t., A Journey in Mongolia and Tibet (v Geographical Journal, t., 1894). Pro obchod na J-u roční Returns for Trade at the Treaty Ports. Šv.