Ottův slovník naučný/Jandouš

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jandouš
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 3–4. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související: Autor:Alois Jandouš

Jandouš Alois, lékárník český (* 18. dub. 1838 v Chroustovicích — + 24. čce 1893 v Praze). Nižší gymnas, absolvoval v Něm. Brodě, vyšší na Novém městě v Praze, načež vstoupil do lékárnické praxe. Vyšší studia vykonal na universitě a polytechnice v Praze, kdež stal se r. 1869 doktorem chemie a r. 1871 doktorem farmacie. Do r. 1880 spravoval lékárnu u Milosrdných sester, r. 1882 zřídil si vlastní lékárnu, která později přenesena do Marianské ulice. R. 1880 zvolen do sboru obecních starších, r. 1882 do městské rady, kde setrval až do své smrti. R. 1879 jmenován zkušebním kommissařem při II. státní zkoušce na vysoké škole technické a r. 1883 kommissařem při III. farmac. rigorosu na universitě české. R. 1891 zvolen za starostu gremia lékárnického pro král. České. Činnost jeho byla veliká zasahujíc v obor chemie, farmacie a hygieny, všude pak vedle ohledů čistě vědeckých měl zření především k praktické potřebě pro naše české poměry. V chemii a farmacii byl dlouho jediným zdatným pěstitelem těchto oborů v jazyku mateřském a jako hygienik počal z prvních upozorňovati na vady pražského zdravotnictví, vykonav tu velkou řadu prací analytických. Zvláště o sobě vydal J. jen několik drobnějších prací, jež mají význam pomůcek praktických. Z nich sluší uvésti především spis Nauka o způsobu předpisování a skladbě léků (Praha, 1885). Za to odborných jeho pojednání v „Časopisu čes. lékařův“ počínajíc od prvého ročníku, v „Čas. čes. lékárníků“ a v „Chem. listech“ čítá se na sto. Z nich uvádíme jen nejpodstatnější: Monografie těles léčivých domácích proti střídavce (Č. č. lék. r. I., 1862); Chinin, cinchonin a chinoidin (t., 1863); Léčiva mámivá (t., 1863); Analysa semene rulíku zlomocného (t., 1864); Účinky digitalinu (t.; 1865); Vody destillované z rostlin mandloňovitých (t., 1865); O hmotách nakažlivinu ničících (t., 1866), kdež upozorňoval dříve na desinfekční význam karbolu, nežli počal býti k desinfekci doporučován; O sloučenině cukru s kysličníkem železitým (t., 1867); Hmoty léčivé země České (t., 1868); Optická zkouška mléka (t., 1869); České opium (t., 1869), jež sám vypěstoval; Prospěch a vady některých forem léčiv (t., 1870); Chemismus hmoty oživené (t., 1871); Rozbor vody vltavské (t., 1872); Desinfekce obydlí při choleře (t., 1873); Léky proti choleře (t., 1873); Kyslík, který rostliny vydávají, není ozonován (t., 1873); Význam zakalení léčivých praeparatů (t., 1874); Ozon v lékařství (t., 1875); Porovnání hmot, které mléko mateřské v dětském věku nahraditi mají (t., 1876); Prohlídka mléka ve velkých městech (t., 1876); Starší a nové prostředky k anaesthesování upotřebené (t., 1876); Cena některých kouřidel, co tak zv. čističů vzduchu (t., 1877); Chemické správy z oboru veř. zdravotnictví v Praze (t., 1877); Mléko a pivo co předměty zdravotní policie (t., 1878); Organická hmota ve vodě (t., 1878); Nebezpečné předpisy lékařské (t., 1879); Směr nynějšího badání v lučbě (t., 1879); Kyselina dusičná, ammoniak a soli minerálné ve vodě studničné (t., 1880); Ergotinové praeparáty (t., 1880); Kali chloricum a kali muriaticum (t., 1882); Solaneae (t., 1883); Rozpravy z farmakognosie (t., 1883); Příspěvky k učení o assimilaci praeparatů železa (t., 1886); Solutio Donovani (t., 1887); Zvláštnosti některých aromatických sloučenin ve smišeninách k upotřebení zevnímu určených (t., 1888); Některá data, týkající se kysličníků dusičného a dusíkového v pitné vodě Prahy a okolí (t., 1890). Dále obsáhlé kritiky farmakopoey rakouské, německé i ruské, četné posudky o větších spisech z oboru chemie a hygieny, přes tisíc odborných referátů do výše uvedených časopisů a odborné články z farmakologie a farmacie pro Ottův Slovník Naučný.