Ottův slovník naučný/Janda

Ottův slovník naučný
Jančí	Janda	Jandečka

Údaje o textu
Titulek:	Janda
Autor:	František Xaver Jiřík, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 2–3. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Bohumil Janda Cidlinský, Autor:Jan Janda
Heslo ve Wikipedii: Janda
Související články ve Wikipedii: Johannes Janda, Bohumil Janda Cidlinský

Janda: 1) J. z Čechtic Matěj, kněz podobojí a spisovatel XVII. stol. Býval farářem pražským, posledně u sv. Michala (1621), načež po vypovědění nekatolického kněžstva odebral se do Budyšína, pak do Drážďan a posléze do Perna. Roku 1631 marně vrátil se s vojskem Arnimovým do vlasti; musilť již po roce znova prchnouti do ciziny. Složil několik kázání a podobných spisků nábožensko-poučných: Victoria ecclesiae triumphantis. Církve vítězitele přerozkošný způsob (Praha, 1617); Angelus pestilentialis. Posel Boží (1626); Ultimum vale, poslední křesť. rozžehnání Mr. S. M. z Dražova (Perno, 1639); Ara pietatis (Budyšín). Viz J. Jireček, Rukověť I., 309.

2) J. Johannes, sochař (* 1829 v Malých Dařkovicích u Hulčína v Prus. Slezsku — † 1875 v Berlíně), žák Rauchův. Z děl jeho, idéálních skupin, soch a poprsí, uvádíme: Žebračka (v Charlottenburgu); pomník hrab. ze Schwerinu-Wolfshagenu (v parku wolfshagenském); Krucifix a 4 Evangelisté (v uršulinské kapli v Berlíně); 4 andělé v život. vel. a dva apoštolově (na hlav. oltáři v kostele sv. Michala t.); Biskup Arnesius v extasi, Sv. Hubert (bronz.); Genovefa s laní a j. J-k.

3) J. Bohumil (pseud. Cidlinský, Lánský), básník a spis. český (* 1. květ. 1831 v Pátku u Poděbrad — † 29. září 1875 v Praze). Skončiv hlavní školu v Poděbradech, kde otec jeho byl učitelem, odebral se do Prahy na gymnasium, načež do r. 1856 studoval na právnické fakultě poslouchaje zároveň čtení o slovan. jazycích na filosofii. Odbyv práva vstoupil do finančního odboru státní služby, r. 1863 jmenován koncipistou a posléze sekretářem zem. výboru. Liter, činnost svou zahájil J. již r. 1851 novellou Z památek čápa v „Lumíru“, k níž přibyly záhy nové: Známosti z venkova; Zdali náhoda neb vina; Pan Hynek; Láska ve vsi a j., kromě několika básní ponejvíce epických. Vedle „Lumíra“ psal také do „Pražských Novin“, „Zlatých klasů“, „Obrazů života“, „Humorist. listů“, pak do alman. „Máje“, „Kytice“, „Růže“, „Lady Nióly“ a j. O sobě vydal pouze novellu Jaroslav v Bibl. pův. románů čes. (1857). Zaslouženou pozornost vzbudila jeho epická báseň Jan Talafús Z Ostrova (1864), obraz vybraný z nejslavnější doby čes. dějin, jíž se tehdy J. horlivě obíral, jak svědčí další jeho povídky dějepisné: Pod Vyšehradem („Světozor“ 1868 a o sobě), Anna Městecká („Matice lidu“ 1870) a Boček (t., 1871); histor. to trilogie o rodu Poděbradském za dob husitských, pak povídka Za Krčín Jaroměř („Pokrok“ 1869) a j. Drobnější práce J-dovy z této doby vyšly ve „Zlaté Praze“, jejíž 2. roč. J. také redigoval, ve „Květech“, kritické příloze „Národ. listů“, kalend. „Čechoslovanu“, „Poslu z Prahy“, „Světozoru“ (Z venkovského zátiší; Z komendy Strakonické a j.). Sebrané své básně (díl I.) vydal J. ve XIV. sv. „Národní Bibliotéky“. Vedle původních prací také hojně překládal z literatur polské, francouzské a ruské.

4) J. Jan, lékař český (* 1842 ve Vlásenici u Mikulova — † 1890 v Praze). Gymnasium absolvoval v Olomúci, načež studoval lékařství v Praze, kdež byl r. 1869 promovován a brzy na to stal se assistentem prof. Strenga a později prof. Webra. Po několikaleté službě v král. zemské porodnici usadil se jako praktický lékař v Praze a vynikal hlavně odbornými zkušenostmi v porodnictví a nemocech ženských. Pro přímou povahu i vlastenecké přesvědčení těšil se vážnosti obecné. Z literární jeho činnosti sluší uvésti: klinické zprávy z porodnické školy prof. Strenga („Čas. čes. lék.“ 1870 a 1871); Porodnické případy (t., 1871); Porodnická kasuistika (t., 1873); studie o božci č. eklampsii (t., 1873); Léčení koláče nasedlého (t., 1876) a studie o poloze řitní (t., 1878). Mimo to napsal do Eiseltovy odborné pathologie a therapie čásť o nemocech pochvy a nepravidelných polohách dělohy a pak populární spis Mladá matka (2. vyd. Praha, 1888). Sleduje stále pokrok vědecký přispíval do „Čas. čes. lékařů“ až do r. 1887 hojnými referáty jakož i úvahami odbornými.