Ottův slovník naučný/Interdictum

Ottův slovník naučný
Intercostalis	Interdictum	Interdikce soudní

Údaje o textu
Titulek:	Interdictum
Autor:	Leopold Heyrovský, Josef Tumpach
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 686. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Interdictum (lat.), v řím. soud. řízení civilním ústní rozkaz, kterým soudní magistrát k návrhu jedné strany processné přikazuje nebo zakazuje straně druhé určité jednání, ale tak, že rozkaz ten jest učiněn závislým na tom, že jsou tu ty neb ony magistrátem samým dosud nevyšetřené okolnosti. Teprve po vydání tohoto podmíněného magistr. rozkazu mohla otázka, jsou-li tu vůbec okolnosti jej odůvodňující a bylo-li jemu vyhověno, býti učiněna předmětem pravidelného soudního, to jest porotního vyšetřování a rozsouzení. I. mohlo obsahovati přikázání činnosti positivné a slulo pak též decretum, nebo obsahovalo zákaz a nazváno pak i. v užším smyslu. Hledíc k tomu, že dekretem mohlo býti nařízeno buď uvedení v předešlý stav (restituere) nebo předložení věci, po případě předvedení osoby (exhibere), třídí se i-ta v širším smyslu na i-ta restitutoria, exhibitoria a prohibitoria. Podle toho pak, čelí-li rozkaz proti jedné processné straně nebo proti oběma, rozeznávají se i-ta simplicia a duplicia. Pro onu svou zvláštnost, že při něm nejprve byl vydán (podmíněný) magistrátský rozkaz (i. redditum) a teprve dodatečně bylo porotním řízením nalézáno o jeho závaznosti, odlišováno řízení interdiktní od řízení jinak obvyklého a různěny proto i-ta a actiones. V Justiniánském právu odpadlo toto zvláštní řízení interdiktní. Že i nadále jisté žaloby, na př. držební, zovou se i-ta, zakládá se na tom, Že kdysi mělo při nich průchod řízení interdiktní nahoře popsané. Hý.

I. ecclesiae, též vetitum ecclesiae, zove se v manželském právu círk. zákaz, představenými církevními z důvodů speciálních, ale závažných, ve příčině slavení nějakého určitého sňatku daný. Papež může sňatek takový zakázati s klausulí sňatek ten přes zákaz církevní uzavřený neplatným prohlašující, biskup však jen s klausulí sňatek takový nedovoleným činící. Mimo to snoubenci i jiní spolučinitelé trestem mohou býti stíháni. Také duchovnímu správci přísluší právo, resp. povinnost, z důležitých příčin slavení sňatku na čas zakázati a odložiti na dobu, až by příčiny ty byly odstraněny, jako na př. nemají-li snoubenci všech církví i státem požadovaných dokumentů; vznikne-li podezření, že zamýšlenému sňatku vadí nějaká překážka; nemají-li snoubenci dostatečných vědomostí náboženských atd. Vždy však, a zvláště je-li případ takový pochybný, má duchovní správce předložiti záležitost tu biskupovi a jeho dobrozdáním se říditi. Tpch.