Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Infamia

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Infamia
Autor: Leopold Heyrovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 631–632. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Infamia (lat.) podle práva římského jest újma cti občanské, která i co do důvodu svého i co do účinků svých jest určena právními pravidly. Slove proto u novějších i. iuris na rozdíl od oné nepočestnosti, která se zakládá pouze na veřejném mínění a nemá pevných, právem určených následků (t. zv. turpitudo) a proto i. facti se nazývá. Důvody i-ie byly určeny jmenovitě ediktem praetorským a municipálním řádem Juliovým stanovícími, které skutečnosti činí občana nezpůsobilým činiti za jiného na soudě návrhy a dosíci úřadů a hodností obecních. Podle těchto a později přibylých zákonů i. buď teprve byla následkem odsouzení pro určitý bezprávný skutek (i. mediata) nebo nastupovala již tím neb oním nečestným činem nebo stavem samým (i. immediata). Právní účinky i-ie náležely z převalné části právu veřejnému. Personae infames pozbývaly jmenovitě polit. práva hlasovacího a způsobilosti k úřadům a hodnostem veřejným. Pro právo soukromé bylo důležité hlavně, že infamis byl nezpůsobilým za jiné na soudě návrhy činiti (postulare) nebo býti soudním zástupcem. Též zapověděn jistým stavům sňatek manželský s osobou i-ií stiženou. I. uznává se ještě v pramenech práva kanonického a v starších říšských zákonech německých, kterýmiž případy i účinky i-ie byly ještě rozmnoženy. Do dnešního práva se však římská i. nedochovala. Soukromoprávní následky její již dle Justiniánskéno práva pominuly. Veřejnoprávní účinky nečestnosti pak a případy, kdy nastávají, jsou dnes určeny na základě nových právních ideí způsobem od řím. práva se odchylujícím. Hý.