Ottův slovník naučný/Ilmenit

Ottův slovník naučný
Ilmenau	Ilmenit	Ilmeňské hory

Údaje o textu
Titulek:	Ilmenit
Autor:	Karel Vrba
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 523. Národní digitální knihovna
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ilmenit

Ilmenit nebo železo titanové krystaluje ve tvarech čtvrtiměrnosti klencové soustavy šesterečné; krystaly obyčejně tabulkovité bývají zarostlé neb i narostlé, zvláště často v růžicovité shluky seskupené; i. bývá též zrnitý, miskovitý a vtroušený nebo se skytá na ložisku druhotném v podobě zrn a písku. Štípatelnost pozoruje se dle plochy zpodové a dle klence více méně dokonalá, lom jest lasturnatý nebo nerovný. T = 5–6; H = 4^.56–5^.21. I. jest obyčejně černý neb i nahnědlý, polokovově lesklý a neprůhledný. Dle novějších názorů jest i. soutvará směs Ti₂O₃ a Fe₂O₃ v poměrech měnivých; nejbohatší titanem jsou některé i-y norské (Krageroë Ti₂O₃ + ⅑Fe₂O₃), nejchudší některé t. zv. železné růže z pohoří Sv. Gottharda ve Švýcarsku (Ti₂O₃ + 5Fe₂O₃); zrnka i-u z jizerských luk v Krkonoších, t. zv. iserin, jsou odrůdy titanem velmi bohaté (Ti₂O₃ + ⅓Fe₂O₃). I. jest velmi rozšířený minerál jako makroskopická i jako mikroskopická součásť různých hornin, zvláště čedičů, doleritů, diabasů, dioritů, melafyrů, gabbrů a j. Zvláště pěkné odrůdy nacházejí se v okolí Miasku na Urale, u Arendalu, Tvedestrandu a j. v Norsku a na četných místech v Alpách. Vr.