Ottův slovník naučný/Hypotéka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Hypotéka
Autor: Václav Šediva
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 1056–1057. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hypoteční úvěr

Hypotéka (z řec.) sluje v občanském zákoně rakouském (§ 448.) nemovitá zástava, t. j. nemovitá věc, na níž někomu jest dáno věcné právo zástavní (v. t.); zcela přesně však vzato jest h. zástavní právo na nemovité věci (podružně též na právu zjištěném na nemovité věci) zapsané v některé z knih veřejných (v. t.) a předpokládá platné pohledávání nebo jiný platný nárok jakož i řádný právní důvod (titulus) k jeho nabytí; titulem tím může býti buď zákon (jako při daních a příspěvcích konkurrenčních), výrok soudu, smlouva nebo poslední vůle vlastníka zástavy. Nabytí h-ky lze pouze zápisem do příslušné knihy veřejné, což může se státi jedině na základě tabulární listiny (v. t.). Zápis smí zníti pouze na určitou částku peněz; při pohledávání zúročitelném musí zapsána býti též míra úroku. Zástavní právo nabyté pro nějaké pohledávání přísluší také tříletým úrokům z téhož pohledávání, jakož i útratám sporu a exekuce při jeho vymáhání vzešlým; záleží-li pohledávání v nároku na opětující se dávky, přísluší zástavní právo také tříletým nedoplatkům dávek těch. H. moderní spočívá na základě speciality. Vztahuje se totiž na určité majetkové předměty, nikoli na veškeré jmění zastavovatele, jak tomu bylo dle římského práva (t. zv. generální h.) a jak to také připouští právo francouzské a několik partikulárních práv německých. H-ku zapsati lze buď na celou nemovitost tvořící knihovní celek (vložku) nebo, není-li vlastníkem jediná osoba, na celý podíl každého spoluvlastníka, nikoli však na jednotlivé součástky nemovitosti. H. může se vztahovati také k pohledávání teprve vzniknoucímu, avšak osoby, mezi nimiž poměr závazkový vzejíti má, a právní důvod toho příštího závazku musejí již předem býti určeny; také tu musí býti v penězích stanovena částka, které ono příští pohledávání nanejvýše dostoupiti má. Nestalo-li se tak již v příslušné listině, musí částka ta býti naznačena v žádosti za knihovní zápis, ve kterémž případě však ten, proti němuž zápis čelí, má právo žádati za snížení částky té, načež ji soud přiměřeně upraví vyslechna obě strany. Vznikne-li potom skutečně pohledávání mezi týmiž osobami z téhož právního důvodu, přísluší jemu ono zástavní právo pro ně předem již do knih zapsané, pokud není ona nejvyšší částka přestoupena. Knihovní zákon zmiňuje se o dvou hlavně druzích takových pohledávání příštích, které již předem h-kou zajištěna býti mohou; jsou to pohledávání z poskytnutého úvěru, pak pohledávání ze záruky pro nároky plynoucí z jednatelství nebo správy a pro nároky na náhradu škody neb útrat. – Je-li zástavní právo pro totéž pohledávání zapsáno v několika knihovních vložkách (buď hned původně nebo později rozšířením h-ky, nebo též odepsáním některé částice z původního celku knihovního za současného pospolitého zapsání závad na původním celku vězících), vzniká tím h. simultanní (pospolitá, § 106. knih. zák.); ze vložek těch musí tu jedna poznačena býti jako hlavní, ostatní pak jako vedlejší; všechny pak ostatní další zápisy týkající se této simultanní h-ky jsou zapisovány pouze ve vložce hlavní, však s tím účinkem, že platí pro všechny vložky společným závazkem stižené; pouze částečný neb úplný výmaz zástavního práva sluší zapsati do všech vložek, jichž se týče. Při simultanních h-kách jest (§ 15. knih. zák.) věřitel oprávněn žádati úplného zaplacení neb uspokojení z každého jemu zavazeného knihovního celku (vložky) a to z kteréhokoli neb i ze všech najednou. Žádá-li býti uspokojen ze všech současně dražbou prodaných zástav, může dostati (§ 37. konkursního řádu) z každé zástavy jen poměrnou čásť (č), která se má k celé věřitelově jistině (J) jako zbytek (z), jenž z dražební ceny každé jednotlivé zástavy zbývá po uspokojení závad věřitelovu jistinu předcházejících, má se k úhrnu všech těchto zbytků (Z); onu čásť lze tedy vyhledati rovnicí Vyžádal-li si však věřitel úplného uspokojení jen z jediné nebo z několika zástav, pak (§ 39. konk. ř.) věřitelé za ním na těchto zástavách následující, kteří za příčinou této jeho volby dostanou na svá pohledávání méně, než kdyby byl uspokojení dosáhl poměrně ze všech zástav vůbec, mohou žádati, by z dražebného výtěžku ostatních zástav byla částka, která by dle poměru zpředu naznačeného na jeho pohledávání ze zástav těch připadla, vyloučena a aby ničím nezkrácena jim byla odevzdána. Nejsou-li některé ze simultanních zástav dosud dražbou prodány, mohou onino věřitelé žádati, by při nich poznamenáno bylo, že, jakmile pohledávání dotčeného věřitele bude tam vymazáno, na jeho místo a v jeho pořadí nastoupí jejich pohledávání dle poměru shora vyznačeného. – H. nezaniká již zahlazením (zaniknutím) pohledávání jí zjištěného, nýbrž nemovitá zástava zůstává pro osoby v pohledávání tom před jeho zaniknutím nesúčastněné zavazenou, pokud zástavní právo při ní z veřejných knih není vymazáno (§ 469. obč. zák.). Šd.

H. simultanní viz Hypotéka.