Ottův slovník naučný/Hydráty

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hydráty
Autor: Otakar Šulc
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 999–1000. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hydroxidy
Související články ve Wikipedii:
Hydrát

Hydráty (hydroxydy) slovou hydroxylové sloučeniny kovů (v. Hydroxyl) povahy z pravidla zásadité. H. kovů alkalických patří mezi nejsilnější zásady. H. některých kovů vznikají přímým účinkem vody v kovy, na př. sodík (Na) rozkládá vodu OH2, v obecné teplotě, v roztoku jest h-át sodnatý: 2Na + 2H2O = 2NaOH + H2; vyvíjí se vodík. Anebo slučují se kysličníky kovů s vodou na h.; ku př. vápno (kysličník vápenatý, CaO) s vodou poskytuje h-át vápenatý (hašené vápno), CaO + OH2 = Ca(OH)2. Anebo srážíme roztoky kovové h-tem draselnatým nebo sodnatým (aneb i ammoniakem), na př. roztok síranu měďnatého (CuSO4) poskytne tak h-át měďnatý, CuSO4 + 2NaOH = Cu(OH)2 + Na2SO4, v roztoku jest síran sodnatý (Na2SO4). H. jsou látky tuhé, h. kovů alkalických ve vodí snadno rozpustné, h. kovů alkalických zemin však málo rozpustné. Ostatní h. jsou ve vodě téměř nerozpustné. Tyto v žáru ztrácejí vodu a zbývají pouhé kysličníky: tak z h. měďnatého zbude kysličník měďnatý, Cu(OH)2 = OH2 + CuO. S kyselinami vesměs (za vystoupení vody) slučují se v soli kovové. Tak vzniká síran měďnatý ze svého h-rátu: Cu(OH)2 + SO4H2 = CuSO4 + 2H2O. Jen některé h. rozpouštějí se též v nadbytečných alkaliích (na př. h-rát hlinitý). H. možno považovati za deriváty vody, v níž vodík jen částečně zastoupen jest kovem. Známe též přechody mezi h. a kysličníky, na př. kysličníku železitému Fe2O3 odpovídají h.: Fe2O2(OH)2, Fe2O(OH)4 a Fe2(OH)6, jež jsou pořadem minerály Göthit, Xanthosiderit, Limonit. — H. začasté slovou vůbec shluky jakýchkoli molekul s molekulami vody (zejména v roztocích). OŠc.