Ottův slovník naučný/Hydráty

Ottův slovník naučný
Hydratace	Hydráty	Hydraulická brzda

Údaje o textu
Titulek:	Hydráty
Autor:	Otakar Šulc
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 999–1000. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hydroxidy
Související články ve Wikipedii: Hydráty

Hydráty (hydroxydy) slovou hydroxylové sloučeniny kovů (v. Hydroxyl) povahy z pravidla zásadité. H. kovů alkalických patří mezi nejsilnější zásady. H. některých kovů vznikají přímým účinkem vody v kovy, na př. sodík (Na) rozkládá vodu OH₂, v obecné teplotě, v roztoku jest h-át sodnatý: 2Na + 2H₂O = 2NaOH + H₂; vyvíjí se vodík. Anebo slučují se kysličníky kovů s vodou na h.; ku př. vápno (kysličník vápenatý, CaO) s vodou poskytuje h-át vápenatý (hašené vápno), CaO + OH₂ = Ca(OH)₂. Anebo srážíme roztoky kovové h-tem draselnatým nebo sodnatým (aneb i ammoniakem), na př. roztok síranu měďnatého (CuSO₄) poskytne tak h-át měďnatý, CuSO₄ + 2NaOH = Cu(OH)₂ + Na₂SO₄, v roztoku jest síran sodnatý (Na₂SO₄). H. jsou látky tuhé, h. kovů alkalických ve vodí snadno rozpustné, h. kovů alkalických zemin však málo rozpustné. Ostatní h. jsou ve vodě téměř nerozpustné. Tyto v žáru ztrácejí vodu a zbývají pouhé kysličníky: tak z h. měďnatého zbude kysličník měďnatý, Cu(OH)₂ = OH₂ + CuO. S kyselinami vesměs (za vystoupení vody) slučují se v soli kovové. Tak vzniká síran měďnatý ze svého h-rátu: Cu(OH)₂ + SO₄H₂ = CuSO₄ + 2H₂O. Jen některé h. rozpouštějí se též v nadbytečných alkaliích (na př. h-rát hlinitý). H. možno považovati za deriváty vody, v níž vodík jen částečně zastoupen jest kovem. Známe též přechody mezi h. a kysličníky, na př. kysličníku železitému Fe₂O₃ odpovídají h.: Fe₂O₂(OH)₂, Fe₂O(OH)₄ a Fe₂(OH)₆, jež jsou pořadem minerály Göthit, Xanthosiderit, Limonit. — H. začasté slovou vůbec shluky jakýchkoli molekul s molekulami vody (zejména v roztocích). OŠc.