Ottův slovník naučný/Hyady

Ottův slovník naučný
Hyacinthus	Hyady	Hyaemoschus aquaticus

Údaje o textu
Titulek:	Hyady
Autor:	Vladislav Kalousek, Václav Rosický
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 993. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hyády
Související články ve Wikipedii: Hyády (mytologie), Hyády (hvězdokupa)

Hyady: 1) H. dle mythu řeckého byly nymfy úrodnosti v Dódóně a na Naxu, jež malého Dionysa (v. t.) chovaly a za to nebo při pronásledování boha Lykurgem přeloženy na nebe jakožto souhvězdí a nazvány dle bohova příjmí Ὕης. V attické báji jsou to tři dcery Erechtheovy, Aglauros, Hersé a Pandrosos, jež se daly, když Eumolpos Athény ohrožoval, dobrovolně usmrtiti a staly se H-dami, jimž v Athénách obětováno vedle Dionysa. Dle pozdější verse Atlas měl s Aithrou dvanácte dcer a syna Hyanta. Když tento na honbě lvem (kancem, hadem) usmrcen, sestry hořce jej oplakávaly, až pět jich změněno v H., sedm v Pléjady. Počet jich udáván různě (dvě až sedm). Jméno jejich též odvozováno od podoby Υ, ano s narážkou na slovo ὗς. H. představovány jako stádo prasátek (v Italii suculae), zvláště ve veliké honbě Oriónově; název ten však zajisté souvisí s ὕειν, pršeti, jako i latinsky slovou pluviae (u Cicerona). klk.

2) H. v astronomii zove se skupina hvězd na hlavě Býka. Nejjasnější hvězda je 1. vel. Aldebarán (α Býka), 4 jsou vel. 4., γ, δ, ε, ϑ, a tvoří V, v jehož úhlu je γ, kdežto Aldebarán nalézá se na konci levého, ε na konci pravého ramene. Jméno h. odvozuje se od ὕειν, pršeti, poněvadž, když hvězdy ty vycházely za svítání (tedy se sluncem), věštily dobu dešťů, která v Řecku nastávala ve druhé polovici dubna a v listopadu; v listopadu zapadaly h. při východu slunce. VRý.