Ottův slovník naučný/Huy

Ottův slovník naučný
Huxley	Huy	Huydecoper

Údaje o textu
Titulek:	Huy
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 944. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Huy

Huy (vlámský Hoey), pevnost a hl. město arrond. H. v belgické prov. lutišské, při vtoku řek Mehaigne a Hoyoux do Maasy, v uzlu tratí Landen-Ciney, Lutich-Namur a H.-Varenne, se 14.486 ob. (1890). Rozkládá se mezi skalami pod mohutnou citadellou s terassovitými batteriemi a vykazuje celou řadu vynikajících staveb: kollegiátní chrám P. Marie ze XIV. stol. slohu got. a renaiss. s velikým pokladem chrámovým, krásnou měděnou kašnu z XV. stol., znamenitý most přes Maasu 125 m šir., sochy Petra Poustevníka zemř. v býv. opatství Neufmoustier-lez-H., belg. státníka Lebeaua a j. V městě jest královský vědecký ústav Atheneum, stát. chlapecká střed. škola, biskupská kollej, průmysl. škola, seminář učitelský, správní a soudní úřady arrond. a četné závody průmyslové, jako: na výrobu klihu, fayence, plechu, líhu, papíru, na sléváni kovů a j., kdežto na blízku jsou železné doly a huti, báně kamenouhelné a zinkové a minerální prameny. V okolí pěstuje se hojně obilí a vína a chová dobytek, takže H. jest střediskem čilého obchodu rolnického. Město připomíná se již r. 636 jako hlava samostatného hrabství, které r. 985 připojeno k hrabství Lutišskému. Mnoho utrpělo válkami střed. a nového věku, zejména za válek Ludvíka XIV., kdy dobyto r. 1674, 1689, 1694, 1702 a 1705 Francouzi, r. 1705 Marlboroughem a pobořeno r. 1718 Hollanďany. Tšr.