Ottův slovník naučný/Hron

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hron
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha: J. Otto, 1897. S. 794. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Hron

Hron, něm. Gran, maď. Garam, lat. Granus. severní přítok Dunaje v jeho středním toku v Uhrách, vzniká v gemerské stolici pod Královou Holí na vrchu H.-u, v 950 m n. m., teče nejprve směrem záp. podél jižního úpatí Nižní Tatry stolicí zvoleňskou až po Báňskou Bystřici (295 m n. m.), přijímá odtud směr jižní až po Zvoleň, odkudž, proraziv v krátkém příčném údolí pohoří Šťávnické, ubírá se stolici těkovskou v povšechném směru jižním s mírným obloukovitým napjetím k západu. vstupuje pod Sv. Benedikem do roviny Pohroním zvané a po toku 269 km ústí nedaleko Ostřihomu do Dunaje. Přítoky jeho jsou veskrze nepatrné: Bystrá, Klak, Štiavnička, Hronec, Jasena, Rohosna, Černá Voda, Lubietova, Lupčice, Bystřice. Slatina, Kremnička, Žarnovice a j. Při silném spádu řeky provozuje se plavba jen po vodě a to téměř jen s vory. Po tání sněhu se H. často silně rozvodňuje.