Ottův slovník naučný/Hranice (obce)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Hranice (obce)
Autor: Matouš Václavek, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 756. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hranice (rozcestník)
Související články ve Wikipedii:
Hranice (Červené Pečky), Hranice (Karviná), Hranice (Maleč), Hranice (Nový Knín), Hranice (okres České Budějovice), Hranice (okres Přerov)

Hranice: 1) H., ves v Čechách, hejt. a okr. Chotěboř, fara Libice, pš. Maleč; 29 d., 177 ob. č. (1890), poplužní dvůr a mlékárna dra Fr. Riegra, mlýn s pilou, 2 rybníky: Pilský a Tvrz. Vedle nynější sýpky stávala tvrz. Na blízku stávala hájovna borová. — 2) H. (Granitz), myslivna u Bíňova t., hejt. Kaplice, okr., fara a pš. Nové Hrady; kaple sv. Antonína Pad., rašeliniště s výrobou rašel. cihel, obora s černou zvěří. — 3) H., popl. dvůr Theod. sv. p. Hrubého z Jelení t. u Bohouňovic, hejt. a okr. Kolín, fara Nebovidy, pš. Červ. Pečky. Za starých dob bývala při dvoře tvrz, krčma a náchlební mlýn. Na tvrzi seděli ve XIV. a XV. stol. vladykové z H-ic, r. 1501 Václav Mírek ze Solopisk, r. 1528 Jan Srník ze Třídvoru, r. 1534 Jindřich Smíšek z Vrchovišt. R. 1538 Jindř. z Vilémovce prodal tvrz a dvůr s mlýnem Zuzaně Pařízkové z Trojanovic, r. 1547 seděl tu již Oldřich Popel z Vesce, r. 1552 Otík Hokovský z Hokova. Následovali různí majitelé, až konečně po vymření rodu Voděradských z Hrušová připojeny (1612) H. k panství malešovskému. R. 1738 odprodány H. od Malešova a r. 1754 dostaly se k panství pečeckému. Srv. Sborník hist., III. díl, str. 156. — 4) H., ves t. na Řeplinském potoce, hejt. Ledeč, okr. Dol. Kralovice, fara a pš. Zbraslavice; 40 d., 249 ob. č. (1890), 1tř. šk. — 5) H., osada u Kozíchhor t., hejt. Příbram, okr. Dobříš, fara a pš. Borotice; 5 d., 28 ob. č. (1890), popl. dvůr Nový Dvůr.

6) H. (Mährisch Weisskirchen), město v záp. Moravě při hranicích slezských na pr. břehu Bečvy, na Sev. dr. cís. Ferdinanda (Přerov–Suchdol, Krásno–H.), 580 d., 4967 ob. č.,2367 n., 100 jiné národ. i s předměstími (1890); hejt, okres, finanč. stráž, četn. stanice, pš., telegr., želez. stanice, na náměstí úhledný far. chrám Stětí sv. Jana Křt., o němž děje se zmínka již r. 1201, hřbitovní kostel P. Marie, 6tř. obec. utrakvistická šk. pro chlapce a 5tř. pro dívky, 1tř. něm žid., 2tř. průmysl, pokrač. šk., 3tř. měšť. něm. šk. pro dívky, čes. a něm. opatrovna, něm. st. vyšší gymn., vojenská vyšší reálka s kaplí sv. Barbory, všeob. nemocnice (84 post.), lékárna, přádelny na len a vlnu, továrny na sukna a vln. zboží, závody na bílení, barvení, potiskování a appretování lněn. a bavl. přediva, tovární výroba bavln. a lněn. látek, kartonáží pro lékárny a cukráře, továrna na étherické oleje, na nábytek z ohýbaného dřeva, knihtiskárna a značný průmysl a obchod soukenický. K alod. panství H. náleží starožitný zámek, dvůr, pivovar, lihovar, cihelna, troje vápenice a váp. lomy a nedaleké lázně Teplice při ř. Bečvě, majetek Gabriely kn. z Hatzfeldu a Wildenburku. — V místech, kde leží nyní H., prostíral se druhdy hluboký les, jenž tvořil asi hranici mezi územím moravským a polským, jež na konci X. stol. až sem snad sáhalo. Něm. jméno Weisskirchen poukazuje opět na původ církevní. Z r. 1169 zaznamenáno, že olom. kníže Bedřich daroval pustinu hranickou benediktinům rajhradským, kteří už dříve vyslali sem mnicha Jurika, by krajinu zdejší vzdělávati počal. A tak ponenáhlu založili benediktini v těchto místech H., Heřmanice, Polom, Lúčky, Bělotín a j. R. 1201 odňal pojednou markrabě Vladislav Jindřich veškeré území toto benedikt. řádu a daroval je praemonstrátům hradišťským u Olomúce. Markr. Přemysl povýšil H. r. 1251 na město a brzy na to vládli na H-cích páni z Cimburka a po nich z Perštýna. Za dob husitských přilnulo město k učení Husovu a bratry českými povzneslo se na vysoký stupeň blahobytu. Že však súčastnilo se vzpoury proti Ferdinandovi II., zbaveno je všelikých výsad a darováno zároveň s jinými hrady a statky pobečvanskými kard. Dietrichsteinovi, »aby měl nějakou náhradu a potěšení za všeliké námahy, nebezpečí a oběti v době rebellie moravských stavů«. Kardinál vrátil (1626) však městu zase všechna práva, jež mívalo. S věže zámku vrhl se r. 1620 střemhlav dědičný sudí z Bělotína, když nemohl už déle držeti se proti útočícím vojákům španělským. Ale s prospěchem bránilo se město Švédům v l. 1643 a 1645. H. jsou rodištěm Jos. Galaše. Na blízku (na jv.) je léčivá voda sirková v Teplicích, která už na 280 let je známa a užívána. Rovněž památna je naproti Teplicím »Propast«, tak řeč. hranická, 70 m hlub. Ve hlubině této prýští se nakyslý pramen (kyselka), který ustavičně šumí a spojen je podzemními průduchy s vodou Bečvinou, tak že hladina propasti je stejné výše s hladinou ř. Bečvy. Do propasti možno sestoupili po schodech ve skále vytesaných. Pověst o propasti hranické viz M. Václavek, Markrabství Moravské II., p. 97 a Paměti města H. (H., 1864). — Okres hranický zaujímá 64 pol. obcí se 4808 d., 23.577 ob. č., 10.283 n., 109 j. národ. (1890); hejt. hranické obsahuje: okr. H. a Lipník, má 7744 d., 40.727 ob. č., 14.459 n., 114 jiné národ. (1890). Vck. red.7) H., obec židovská, ves, vlastně předměstí, města Hranic t., 35 d., 123 ob. č., 202 n. (1890).

8) H. Doubravská (Doubraner Grenze), osada ve Slezsku, hejt. a okr. Fryštát, fara a pš. Dětmarovice; 17 d., 133 obyv. čes.-pol. (1890).