Ottův slovník naučný/Hottinger

Ottův slovník naučný
Hötting	Hottinger	Hottonia

Údaje o textu
Titulek:	Hottinger
Autor:	Rudolf Dvořák, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 684–685. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Hottinger: 1) H. Johann Heinrich, theolog a orientalista švýcarský (* 1620 v Curichu — † 1667, utonuv v Limmatě). Studoval v Curichu, kde vysvěcen na kněžství: po krátkém pobytu v Genevě, v Groninkách a Lejdě u Golia cestoval po Anglii a Francii, načež byl professorem v Curichu (1642—55), Heidelberku (1655—61) a stálým rektorem university v Curichu. Hodlaje nastoupiti své místo na univ. lejdské, utonul. H. byl z nejvíce vynikajících učenců své doby. Vedle theologie, hlavně církevních dějin, pracoval nejvíce v oboru filologie orientální. Činnost jeho je úžasná, ač příliš často patrný jest chvat, s kterým H. pracoval. S vynikajícími učenci své doby (Pococke, Hugo Grotius, Ludolf a j.) žil v přátelských stycích. Vystupoval i ve věcech náboženských (o splynutí lutheránův s reformovanými) a politických. Mimo jiné r. 1658 provázel kurfiršta falckého Karla Ludvíka k volbě císaře Leopolda I. do Frankfurtu. Universita heidelberská, jejíž byl r. 1656 rektorem, děkuje mu nový rozkvět svůj po válce třicetileté, za kterýmž účelem si ho ostatně kurfiršt falcký do Heidelberka vyžádal. Pod jeho vedením revidován v Curichu překlad něm. bible, vyšlý r. 1667, ač nikoli ke spokojenosti H-ově. Ze spisů jeho posud jsou cenné: Historia ecclesiastica (Curich, 1651 až 1667, 9 sv.); Thesaurus philologicus s. Clavis scripturae (t., 1649) a Etymologicon orientale s. Lexicon harmonicum heptaglotton (Heidelberk, 1661). — Syn jeho H. Johann Jacob (* 1652 v Curichu — † 1735 t. jako professor theologie) napsal cennou Helvetische Kirchengeschichte (1698—1729, 4 sv.). Dk.

2) H. Johann Jakob, pravnuk před., spis. švýc. (* 1750 v Curichu — † 1819 t.), professor a kanovník curišský, napsal: Versuch einer Vergleichung d. deutschen Dichter mit den Griechen u. Römern (1789); Bibliothek der neuesten theol., philos. u. schönen Literatur (1784-86, 3 sv.); Acroama de J. J. Bodmero (1783); Salomon Geszner (1796); Opuscula oratoria (1816); Opuscula phil., critica atque hermeneutica (1817). Kromě toho pracoval jako klassický filolog a překladatel.

3) H. Joh. Jakob, historik švýc. (* 1783 v Curichu — † 1860), od r. 1833 jako prof. historie na univ. curišské, pracoval o reformách ve školství kantonu tohoto. Vydal: Geschichte der Eidgenossen während der Zeiten der schweiz. Kirchentrennung (Curich, 1825—27, 2 sv.); Huld. Zwingli u. seine Zeit (t, 1841); Vorlesungen über d. Gesch. des Unterganges der Eidgenossenschaft der 13 Orte (t., 1844); Hans Kon. Escher von der Linth (t., 1852) a v l. 1827—29 vydával »Archiv für schweiz. Geschichte u. Landeskunde« a s Gerlachem »Schweiz. Museum für hist. Wissenschaften« (Frauenfeld, 1837—39, 3 sv.).