Ottův slovník naučný/Horské dělo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Horské dělo
Autor: Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 639. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Horské dělo, zvláště malé, lehké, rozbírací a snadno přenosné, pro operace v končinách hornatých a málo schůdných. Nevozí se, nýbrž nosí rozloženo ve hlaveň, lafettu čili lože a kola na dvou soumarech (jeden nese hlaveň, druhý lafetu a kola) a pro potřebu, střelbu, teprve na místě se sundá a snadno a rychle se sestaví. Hlomozny a voje, jak náležejí k dělu polnímu, h. d. ovšem nemá. H. d. rakouské má hlaveň 1 m dlouhou a 90 kg vážící z ocelovitého bronzu, plochý klín závorní a ráž 6,60 cm. Spočívá na lafettě ze železného plechu, dovoluje míření do výše 24° a do níže 10°. Kola mají průměr 95 cm. Z h-do d-la střílejí se podlouhlé granáty (v. t.), těžké 6,36 kg, naplněné trhacím nábojem 95 g., shrapnely s trhacím nábojem 37 g. a s 65 kulkami, 6,5 kg těžké, na 2500 kroků a kartáče s 48 kulkami na 500 kroků. Patrona má 0,35 kg černého prachu střelného. Na obsluhu h-ho d-la třeba 6 mužů a každé h. d. má za sebou po 2 soumarech se střelivem. h-ká d-la sestavují se po čtyřech v horské batterie (v. t.). FM