| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Horror vacui |
| Autor: |
Josef Pšenička |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 637. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Horror vacui (lat.), děs před prázdnotou. Aristotelés vysvětloval vystupování vody v pumpách a násoskách tím, že pod pístem nastává prostor prázdný, příroda pak že prostoru prázdného nesnese a tudíž že v to místo vystupuje voda. Výklad ten byl důsledek filosofie Aristotelovy, dle níž jest hmota spojitá, neskládající se z nejmenších nedělitelných dílků od sebe oddělených, jak tvrdí atomisté; prostor pak že jest hmotou nepřetržitě vyplněn a není vůbec v přírodě prázdný prostor možný. Tím se vysvětloval též odpor, který kladou tělesa, jako kámen, železo a j. při přelomení nebo přetržení; neboť při tomto aspoň na okamžik by musil nastati prázdný prostor, ale příroda má h. v. a proto odporuje přetržení. Galilei náhled ten přijal a ještě více ho rozvinul. Vykládal tím i různé stupně pevnosti i stavy skupenské. Čím více pórů má těleso, tím silněji snaží se příroda hmotu do nich vtlačiti, tím jest těleso pevnější; ale póry musí býti malinké, aby do nich nevniknul vzduch. Vniká-li do pórů látka tepelná, měknou, a vyplní-li se jí póry vesměs, pozbude těleso tvrdosti vůbec a zkapalní; kapaliny, nemajíce pórů, nejsou tvrdé. U Aristotela a jeho přívrženců h. v. neměl mezí a Galilei s počátku tento náhled přijal. Avšak když r. 1640 měla se zříditi pro velkovévodu toskánského pumpa, která měla čerpati vodu na terrassu, shledalo se, že voda v pumpě nevystoupí výše než do 18 loket. Galilei nyní pravil, že h. v. má obmezenou velikost, a je-li sloupec vody delší 18 loket, že svou vlastní vahou se přetrhne; dělal i pokusy pro měření meze h-u v. Torricelli, jenž znal náhledy Galileiho, považoval za zajímavé zkoušeti, zdali by jiná kapalina při menší výšce sloupce držela rovnováhu h-u v., a shledal rtuť pro její velkou specifickou váhu za nejzpůsobilejší i uložil svému žákovi Vivianovi, aby pokus provedl, což tento r. 1643 učinil a shledal, že rtuť zůstane ve skleněné rource státi jen do výše 76 cm. Pokusem tím zasazena nauce, že v přírodě nemůže býti prázdný prostor, veliká rána; odporovala jí Torricelliova prázdnota. Torricelli ihned seznal, že h. v., který má mez, za kterou jest příroda bezmocna, jest nesmysl, a připisoval vystupování vody v pumpách a pod. zařízeních tlaku vzduchu, čehož doklad viděl i v tom, že se výška sloupce rtuti časem měnila. Úplný důkaz toho proveden byl hlavně Pascalem (viz Barometr), který spisem Traité de l’équilibre des liqueurs et de la pésanteur de la masse de l’air, sepsaným r. 1653, ale tištěným r. 1663, zasadil nauce o h-u v. poslední ránu. Nesprávnost nauky o nemožnosti prázdného prostoru snažili se přírodozpytci též tím dokázati, že konali pokusy vyvoditi prázdný prostor vyčerpáním vzduchu. Otto z Guericke, neznaje ještě pokusu Torricelliova, aby to provedl, vynalezl vývěvu a konal znamenité pokusy s prázdným prostorem (viz Vývěva). Naukou o tlaku vzduchu a vynalezením vývěvy vzala nauka o h-u v. za své i stal se h. v. historickou upomínkou. Pka.
PD old 70