Ottův slovník naučný/Hořešovec

Ottův slovník naučný
Hořeslavsko	Hořešovec	Hořešovice

Údaje o textu
Titulek:	Hořešovec
Autor:	Martin Kolář
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 580. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Hořešovcové z Libošína

Hořešovec bylo jméno společné několika rodinám vladyckým, které ves Holešovice na Slansku, na několik statků rozdělenou, držely, třebas původu rozdílného byly, a příjmí toto i na cizích sídlech podržely. Z H-vců z Hořešovic známe Matěje H-vce z H., který erbu doupovského byl a ke straně pod obojí stál; v l. 1432—50 byl nejednou ubrmanem mezi kališníky a posádkou saskou na Mostě. Václav H. (1420) a bratří Prokop a Jan z Hořešovic, kteří měli štít šikou rozdělený, byli ve službách krále Sigmunda a obdrželi zápisem duchovenské zboží v Čeradicích roku 1437. Jan Hořešák z Hořešovic držel dvůr v Želevicích r. 1444 a synem jeho byl Sezema r. 1464. Jiný Sezema z H. byl dle svého erbu, dvou sekérek na přič přes sebe přeložených (1450), předkem nebo příbuzným Purkartů z H., kteří na Pernarticích, Strochovicích a Vítovicích na Plzeňsku od r. 1459 až 1543 vládli. Z Hořešovic pošli také dva zemští úředníci: Sezema z H., písař desk dvorských od r. 1402, jenž se potom r. 1413 místosudím dvoru král. stal, ve kterém úřadě až do smrti krále Václava a ještě r. 1431 dožil. Erb jeho byl oddeněk pně dubového s dvěma dubovými listy. S manželkou svou Barborou měl jedinou dceru Kateřinu, provdanou za Jindřicha z Drasovic a ze Zvoleňovsi. Druhým úředníkem byl opět jiný Sezema z H., komorník v l. 1403—18, jenž byl blízkým příbuzným, snad dokonce otcem, Matěje H-vce z H. svrchu připomenutého; po jeho smrti r. 1419 vdova Lidmila, prodavši jeho 10 kop ročního platu na Hořešovicích jmenovanému právě Jindřichovi z Drasovic a ze Zvoleněvsi, slíbila, že Matěje H-vce z H. obešle, aby slíbil, že o ten plat státi nebude r. 1423. Jiných vladyk z Hořešovic pomineme, ježto erbů jejich neznajíce posloupnosti jejich bychom snadno postihnouti nemohli, podotýkajíce jen, že r. 1372 jedenácte patronů při kostele tamním faráře nového obsazovalo a že všichni ještě vyjmenováni nebyli. Za příkladem domácích i cizí vladykové na Hořešovicích usedlí jméno H. si oblíbili. Vladykové z Libošína, když na části Hořešovic se usadili, přijali jméno H-vců hned r. 1437: Zdislav H. z Libošína prodal toho roku dědictví své v Sabenicích a na Hořešovicích ještě r. 1445 seděl. Po Zdislavovi držel Hořešovice Albrecht r. 1454 a bratr jeho Bušek Kounov v l. 1471—1498. I když Hořešovic neměli, Libošínští přece jména H-vců neodložili. Jindřich H. z Libošína nabyl na konci XV. stol. Studeněvsi u Slaného a stal se r. 1502 hejtmanem kraje slánského. Syn jeho Zdislav nebo Václav prodal S. r. 1523, ale potomek jeho Jan H. z L. na Smilovicích přijal r. 1548 dokonce ještě jméno Studeněveský po Studeněvsi (Studněvsi), kteréž jméno též měl Petr H. Studňěveský z L., za něhož r. 1561 stavové čeští na sněmu se řimluvili, že, do Turek byv zajat, mnohá léta vězněn byl, aby mu 500 kop jakožto člověku potřebnému dáno bylo. H-vcové z Libošína měli za erb polovičný štít a na helmě buvolové rohy jako vladykové ze Hřebečník. Klř.