Ottův slovník naučný/Hexapla

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hexapla
Autor: Rudolf Dvořák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 260–261. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hexapla

Hexapla (řec), šesteré, t. j. knihy (βιβλία), název Origenova (v. t.) kritického vydání hebrejského textu biblického s parallelními převody řeckými. Účelem Origenovým bylo, zjednati spolehlivý překlad biblický a tím pro svět křesťanský pomůcku, k níž stejně mohl by se odvolávati jako Židé na text hebrejský. Za tím účelem sestavil vedle sebe v parallel. kolumnách text hebrejský v písmě hebrejském a řecké transkripci a překlady Aquilův, Symmachův, Septuagintu a Theodotionův. K jednotlivým knihám použil i jiných ještě převodů, celkem tří, od neznámých autorů. Hlavní péči věnoval textu Septuaginty, jejž pečlivě srovnal s hebrejským originálem a kde poskytoval více než tento, dotyčné místo — označil, kdežto místa tam chybějící z ostatních překladů přejímal, jak zdál se mu který nejlepším, a hvězdičkou označoval. H. povstala snad v Caesarei Palestinské po r. 231 po Kr. Origenův text Septuaginty stal se pak církevním textem v Palestině a byl i o sobě vydán Eusebiem a Pamfilem. Ještě sv. Jeronym nalezl čásť H-ly u Pamfilia v Caesarei, později však zanikají zprávy o ní úplně. Soudilo se, že vzala za své při dobytí Caesaree Araby ok. r. 653, až r. 1896 nalezeno v Miláně v řeckém palimpséstu z X. stol. nově přepsaném ve XIII. nebo XIV. stol. s malými mezerami 11 žalmů. Nález svědčí tedy, že ještě v X. st. h. existoval a Ceriani vydal v Rendiconti dell Instituto Lombardo Serie II. Vol. 29 (1896) žalm 45, 1—4. Nálezce Norcati pak chystá vydání celku. V nálezu stojí překlad Symmachův před Aquilovým. Zachovány jsou jen zlomky, ale i ty jsou důležity, poněvadž materiál, s nímž Origenes pracoval, většinou se ztratil. O sebrání zlomků pracovali Peter Morin v sixtinském vydání Septuaginty (1587 v Římě), Drusius (Veterum interpretum Graecorum in totum V. T. fragmenta collecta etc. 1622), Martianay (zlomky zachované u sv. Jeronyma ve 2. sv. děl sv. Jeronyma, Pař., 1699) a nejúplněji, ač zhusta nekriticky a ne vždy správně a úplně, Bernard de Montfaucon v Hexaplorum Origenis quae supersunt atd., Paříž, 1714, 2 sv., nově vydal K. Fr. Bahrdt, Lipsko, 1769—70, 2 č., ač v celku bez důležitých poznámek Montfauconových. Doplňky k Montfauconově sbírce podali J. G. Scharfenberg (Animadversiones atd., Lip., 1776 a Spec. animadversiones, t., 1774), J. Ch. Döderlein (v Eichhornově Repertoriu), Chr. Fr. Matthäi (Animadversiones ad Origenis H., t.), J. F. Schleussner (Curae hexaplares, k žalmům, Got., 1785). O částečnou restituci H-ly pokusil se G. L. Spohn (Jeremias vates…, Lip., 1794, 1824). Srv. Chrestomathia Hexaplaris od J. G. Trendelenburga (Lip., 1794). Nejnovější jest Fieldovo: H-lorum Origenis quae supersunt (Oxf., 1867 a n.). Dk.