Ottův slovník naučný/Hetairy

Ottův slovník naučný
Hetairie	Hetairy	H. et Arn.

Údaje o textu
Titulek:	Hetairy
Autor:	Karel Cumpfe
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 241-242. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hetéra

Hetairy (řec.), družky, sluly eufémisticky u Řeků dívky, jež za mrzký peníz prodávaly přízeň a vnady své. Nejvíce h-r bylo v přímořských obchodních městech, jako zvláště v Korintě. Podobně vyskytují se záhy a četně v Athénách, kde sám Solón pokládal je za nutné zlo, aby posvátnost manželství byla chráněna před nezřízenými útoky bujné mládeže. Nejméně dařilo se h-rám ve Spartě, zvláště za starších dob, kdy prostota mravů byla v rozkvětu. H. nepožívaly sice ve veřejném mínění vážnosti a také některé zákony, na př. o cizoložství, násilí atd., neměly vzhledem k nim platnosti, avšak nebyly, alespoň slušnější z nich, v takovém opovržení, jako u nás. Též nebylo na ujmu pověsti svobodných mužů, jestliže vyhledávali jejich společnosti, ba i muži ženatí neztráceli tím na vážnosti, jen když šetřili aspoň zevnější slušnosti a k manželce šetrně se chovali. Příčinou toho byla mimo jiné smyslnost, vyvinutá až k zbožňování tělesné krásy. Proto také pokládány byly h. za kněžky Afrodity a často s kultem jejím-zejména v Korintě-ve spojení přiváděny. H-r bylo několik tříd. Společensky nejníže stály ty, které ve veřejných domech, mnohdy i státem zřizovaných, v lehkém oděvu pohotově byly za obol. Slušněji upraveny byly soukromé domy kuplířek a kuplířů, kteří k tomu účelu několik dívek chovali. Dívky ty opatřili si často ještě v útlém mládí-buď koupí nebo nalezli je povržené-, dávali je učiti hudbě, tanci a propůjčovali je pak za peníze buď k okamžité rozkoši nebo na delší dobu. Často odkoupil některou milenec docela. Mnohé z dívek těch byly, jak poznáváme z komédií, mysli šlechetné, avšak krutým osudem dohnány byly k nekalému řemeslu, z něhož nemohly se snadno vymaniti. Konečně byly h. samostatné. K nim patřily zejména kytárnice a fletnářky, jež najímány byly k obveselení stolovníků a pod. Mnohé h. působily duchem, líbezností a ušlechtilými způsoby více na muže než tělesnou krásou a strojenou koketností. Některé zase vábily řízným, ač ne vždy jemným vtipem, volnými způsoby, znalostí světa i lidí a oslňujícím, ač často povrchním vzděláním. H. takové hovořily o filosofii, literatuře, umění a politice; proto podIéhali mocnému kouzlu jejich státníci, filosofové, herci, básníci, sochaři a jiní umělci. I stávalo se nezřídka, že některá z nich, vstoupivši v důvěrnější svazek s vynikajícím mužem, sama stala se slavnou (v. Fryné). Život h-r byl v mnohé příčině půvabný. Avšak často skrývala se pod zevnější nádherou skličující chudoba, tak jako pod líčenou láskou bezedná lakotnost a touha, co nejdříve přivésti milence na mizinu. Takových h-r, jako byla Aspasia z Milétu, bylo velmi pořídku. Největší část zajisté, ač byly v kruhu svých milenců velebeny, opěvány a i zbožňovány, měla přece společenské postavení dosti pochybné, a ač nebylo jimi zrovna pohrdáno, přec vydány byly mnohým posměškům a úštipkům v šanc. Nejpověstnější h. byly kromě dotčené Aspasie a Fryny: Thais, Lais, Lamia, Gnathaina, Thargelia, Leaina a Theodota. Srv. Jacobs, Vermischte Schriften (IV., 341); Becker-Göll Charikles (II. 85). Cfe.