Ottův slovník naučný/Hardun

Ottův slovník naučný
Harduin	Hardun	Hardvar

Údaje o textu
Titulek:	Hardun
Autor:	František Bayer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 884–885. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Hardun (Stellio Daud.), rod ještěrů tlustojazyčných z čeledi agam (Agamidae, v. t.). Má tělo nahoře ploské, hlavu skoro trojhrannou, veliké otvory ušní a ve chrupu větší zuby klům podobné; pory stehenní scházejí, ocas jest nepříliš dlouhý a oblý. Hlava pokryta štítky, v týle šupinami trnům podobnými; na těle jsou šupiny různě veliké, opatřené vyniklou hranou (kýlem) a mezi nimi porůznu skupiny drobných šupinek ostnitých, jakéž také na svrchní straně končetin viděti. Na ocase jsou ostré, špičaté šupiny sestaveny v kruzích (přeslenech). Ze 5 druhů tohoto rodu v jižní Evropě a střední Asii přebývajících nejznámějším jest h. obecný (Stellio vulgaris Latr.). Tělo jeho dorůstá délky 25—45 cm (z toho asi ⅗ jsou délkou ocasu) a má barvu různou. Žije v jihových. Evropě, na Balkánském poloostrově a ostrovech Aegejského moře, v Malé Asii a zvláště v severovýchodní Africe. Hbití ještěři tito přebývají v pouštích, na místech vyprahlých, v rozvalinách zdí a v kamení. Potravou jejich jsou mouchy, motýli, včely a jiní drobni hmyzové. Br.