Ottův slovník naučný/Hansgirg

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hansgirg
Autor: Josef Hanuš, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 864–865. Dostupné online.
Licence: PD old 70
PD anon 70
Související: Autor:Antonín Hansgirg (1806–1877), Autor:Antonín Hansgirg (1854–1917)

Hansgirg: 1) H. Antonín, český vlastenec a spis. (* 1806 v Král. Hradci — † 1877 v Praze). Studoval na novoměstském gymnasiu, potom na pražské filosofii a právnické fakultě. Přilnuv záhy k českému dějepisu a jazyku — jednak příkladem otce, appellačního rady v Praze, jednak přátelstvím s Koubkem, Vackem Kamenickým a j. —, zabral se do studia české i vůbec slovanské řeči a literatury za pomoci Hankovy, Jungmannovy a Čelakovského a šířil lásku k nim také mezi svými přáteli, zvl. u Jos. Wenziga. Milé studium toto přimělo zároveň H-a, že, absolvovav práva, obrátil se k professuře nejprve v Litoměřicích (od r. 1841). kde, jako někdy Jungmann, vyučoval soukromě češtině, pak v Praze na staroměst. gymnasiu (od r. 1851), kdež r. 1873 dán na odpočinek. V literatuře účastnil se H. četnými příspěvky, namnoze překlady do „Světozoru“, „Čes. Včely“, „Vlastimila“, „Dennice“ a „Musejníka“. Ve sbornících a o sobě vydal: Slované aneb osvobození Arkony od Bulgarina a Poslední Abencerag od Chateaubrianda (v „Bibl. záb. čtení“); Příhody franc. vychovatele v Rusích od Bulgarina (Praha, 1840) a Katalog čes. knih od r. 1774—1839 (t., 1840). Vedle toho psal o slovanské literatuře do časop. „Ost u. West“, přispíval do „Nauč. Slovníku“ a pracoval na lat.-čes.-něm. Slovníku, jenž však nevyšel. Viz „Svět.“ 1877 str. 431 a „Osvěta“ 1877, 949. Hš. — Jeho choť Františka (* 1823 v Litoměřicích — † 1871 v Praze) napsala paedagogicko-praktické spisy: Hospodyně našeho věku (Praha, 1869); Průvodce dívky a budoucí hospodyně (t., 1869); Nová česká kuchařka (t., 1863 česky i něm., 4. vyd. české 1879); Malá česká kuchařka (t., 1872, 2. vyd. 1889).

2) von H. Karl Victor, rytíř, básník něm. (* 1823 v Plzni — † 1877 v Jáchymově jako okresní hejtman), vydal několikeré sbírky básní, jako Heimatstimmen (Jičín, 1844), při slavnosti Radetzkého v Praze Lorbeer und Eichenblätter (Praha, 1858); sonetty Liebe und Leben (t., 1873); Liederbuch für Deutsche in Böhmen (t., 1864); romány Begebnisse auf einem böhmischen Grenzschloss (Vídeň, 1863) a Ich oder du (1873) a j. Choť jeho Tereza (roz. Tobischova v Budějovicích 1833) vydala pod pseudonymem Theodor Reinwald román Dunkle Fügungen (Praha, 1862) a Gesammelte Novellen (t., 1874).

3) H. Antonín, botanik český, syn H-a 1) (* 1854 v Praze), učil na gymnasiu v Hradci Králové, později v Praze, kde se r. 1885 habilitoval na české universitě pro obor botanický a kde r. 1893 jmenován titul. mimoř. professorem fysiologie rostlin a system. botaniky tajnosnubných. Jest mimoř. členem Král. české společnosti nauk v Praze a dopisujícím členem české akademie Frant. Josefa, jakož i řád. členem německé botan. společnosti v Berlíně. R. 1895 odebral se do Bouitenzorgu na Javě za studiemi botanickými. Zabývá se hlavně systematikou a morfologií řas i bakterií, nověji též studiemi fysiologickými. Hlavní dílo jeho jest soustavná práce o českých řasách: Prodromus českých řas sladkovodních (Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, V. dílu čís. 6., VI. dílu č. 6. a VIII. dílu č. 4., v témž Archivu též něm.). Kromě toho vyšly od něho násl. větší samostatné práce: Physiologische u. algologische Studien (Lips., 1887); Phytodynamische Untersuchungen (Praha, 1889); Physiologische u. phycophytologische Unters. (tam., 1893). Menší pojednání a články různé obsaženy jsou ve zprávách Král. čes. učené společnosti a v časopisech: „Oesterr. botan. Zeitschrift“, „Botan. Zeitung“, „Bot. Centralblatt“, „Berichte der deut. bot. Gesellschaft“, „Biologisches Centralblatt“, „Flora“, „Hedwigia“, „Notarisia“ a „Nuova Notarisia“. Floristické příspěvky uveřejnil ve spise: Květena okolí Hradce Král. (Hr. Kr., 1881), pak v „Oester, bot. Ztg.“ a v Čelakovského „Prodromu české květeny“. Populárně vědeckými články přispíval do časopisů: „Vesmíru“, „Osvěty“, „Květů“ a samostatně vydal Z říše rostlin, rozpravy z různých oborů rostlinozpytu pro širší kruhy (Praha, 1885).