Ottův slovník naučný/Hanikýř ze Semína

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hanikýř ze Semína
Autor: Martin Kolář
Zdroj: Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 844–845. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hanikýřové ze Semína

Hanikýř ze Semína (nad Labem), jméno vladycké rodiny české, jejíž štítem byla zelená dubová větvička s listím a žaloudky, na helmě pak kohout. Když erb jejich r. 1562 byl polepšen, obdrželi H-ové nazdél rozdělený štít, v jehož zadní černé polovici byla lípa na šedivém pahorku a v přední červené polovici kohout černý na levé noze stojící, jehož pravá noha za peří střelu drží, kterou kohout prostřelen jest, tak že za hlavou hrot střely vyniká. Na otevřeném helmě spatřuje se mezi dvěma křídly proti sobě stojícími černý kohout jako na štítě. První známý předek rodiny této jest Jan H. ze S., jenž r. 1499 Helenu Štolarovou za manželku pojal a r. 1515 Čáslavským statek Lomec prodal. R. 1504 koupil v Nebovidech statek od Bartoše z Práchňan. Současně s ním žil Vít H. ze S. na Dobešovicích r. 1512. Po smrti Janově r. 1521 drželi Nebovidy jeho synové Jan a Boleslav, ze kterých Jan měl syny Viléma a Boleslava († j. 1542), po němž zůstali synové: Jan, Bedřich, Mikuláš a Boleslav (Bohuslav). R. 1542 prodal Vilém Dobešovice, které po Vítovi H-i ze S. byl zdědil, a přikoupil k Nebovidům dvůr Bořetický. Zřídiv v Nebovidech veliký zvon ke kostelu r. 1549 rozdělil se se svým bratrancem Bohuslavem r. 1564, který na statcích královské komory myslivcem byl a r. 1562 polepšení erbu dosáhl. Někdy před r. 1581 zemřel Bohuslav a v Nebovidech pochován jest; aspoň toho roku ustanoveno poručenství nad Lidmilou, osiřelou jeho dcerou. Ta provdala se za Jana Jiřího Hášu z Újezda a zemřela roku 1601. K rodu tomu se počítal Jan Hanikýř (* 1756 v Praze — † 1833), farář v Malšicích a potom v Plané nad Lužnicí, vikář jistebnický, konsistoriální rada a majetník velké zlaté čestné medaille, jenž byl zakladatelem Dědictví Svatojanského (v. t.). Vynikal jako zbožný kněz láskou k svým osadníkům, kostely a školy na osadách svých zvelebil a pravým otcem chudých byl, jak Životopis jeho od Václ. Pohana r. 1840 vydaný šíře vše vypisuje. V Táboře na hřbitově, kde pochován jest, postaven mu pomník r. 1857. Podnes žijí v Praze H-ové, kteří za potomky Hze S. se pokládají. Klř.