Údaje o textu |
---|
Titulek: |
Hamza ze Zábědovic |
Autor: |
August Sedláček |
Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 834–835. Dostupné online. |
Licence: |
PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Hamzové ze Zábědovic |
Hamza ze Zábědovic, jméno staročeské vladycké rodiny, která pocházela z rodu Bořkův a stejného původu byla s Bořky z Hrádku, Nové vsi, Miletínka, Poličan a Nepoliskými ze Zachrašťan. Erb jejich byl štít polovičný, jehož levá polovice jest zl. barvy, pravá však černá a zlatá šachovnice; klénot: panna nad hlavu šachovnici zdvihající. Původiště Zábědovice u Bydžova. Praděd jejich Myslibor připomíná se r. 1396. Kromě jména tohoto oblíbili si i jméno Hamza, jež (jako i jméno Bořek) stala se jich stálým příjmením. Martin H., jenž získal statek v Plotišti († kol 1530), zůstavil 4 syny: Petra, Hamzu, Bořka a Václava. První dva prodali r. 1528 Radikovice. Petr prodal pak i Plotiště, koupil tvrz Hrochův Týnec a po manželce své Johance ze Štítného dostal Morašice, jež držela po něm († 1557) dcera Eva († 1597), přečkavši manžela Burjana Špetli z Janovic. Bořek (1530—1567) seděl napřed na Vinařích, pak na Chlumu. Václav (1533—1577) držel naposled Dluhodvory. Bratr jeho Hamza držel s manž. Eliškou z Chlumu Neděliště (kdež r. 1555 kostel obnovili), Chlum a Světí. Synové jeho byli Jan ml., Bořek a Petr. a) Jan ml. († již 1579), sedě na Světí, dostal se skrze manž. Kateřinu z Nemošic († 1586) v držení Přína, kterýž pak prodán. Děti z tohoto manželství byly Jan Jiří, Hamza mladší, Kateřina (vd. Sluzská), Veronika (vd. Kapounová), Hedvika (vd. Pecingárova). Jan Jiří držel Chlum (jenž po jeho smrti prodán) a Světí a koupil r.&nbsol1594 Radostov († 1607). Bratr jeho Hamza seděl (1586—1595) ve Světí. Týž statek drželi pak Zdeněk (1607—1615) a Karel Jaroslav (1623), jichž původ není znám; b) Bořek H. (starší, 1567—1607) seděl ve Světí, koupil část Neděliště a po tetě Evě zdědil se strýci svými statek Morašický, o nějž se smluvil teprve r. 1597. Tehda dostal za díl Morašice (manž. Kateřina z Dobřenic). Synové jeho Bořek mladší, Mikuláš, Jan Ctibor a Myslibor Zdislav prodali l. 1612 Neděliště, Morašice a Světí strýci svému Mysliborovi; Mysl. Zdislav žil ještě l. 1627. Bořek dostal se skrze manž. Saloménu Bohdaneckou z Hodková († 1617) v držení statku Teplického, jejž r. 1619 synu svému Kunšovi Mikuláši odkázal, avšak týž statek později zabrán. Držel s druhou manž. Annou z Borové malé šosovní statky. R. 1639 jat od kyrysníků v Teplici, přivázán ke koni a do Kladska veden, avšak potom propuštěn. Žil ještě l. 1647. c) Potomci jednoho z předešlých byli bratří Myslibor a Pavel. Onen držel část Neděliště, za niž si vyměnil r. 1588 Hořeňoves, dostal r. 1597 z dědictví po tetě Evě statek Rozhovice a prodav (1612) Hořeňoves, koupil od strýcův Morašice, Neděliště a Světí († 1617, manž. 1. Lidmila z Bubna, 2. Anna z Kobylího). Kromě syna Pavla přečkaly ho dcery Lidmila (vd. Pivcova) a Anna Johanka (vd. Hubrykova). Pavel prodal Morašice a zůstavil Neděliště († 1631) synu svému Adamovi (z manž. Doroty Barbory z Března), avšak po jeho časné smrti dostal se Anně Johance, která jej prodala. Pavel, bratr Mysliborův (1584 atd.), prod. svou čásť Neděliště a držel Slatinu (manž. Anna z Květnice). Synové jeho Adam a Jan dělili se r. 1624, při čemž dostal onen Slatinu, tento Třibřichy. Po onom dědil Jan, avšak prodal r. 1625 Slatinu a r. 1626 Světí, po Karlovi Jaroslavovi zděděné. Děti jeho z Žofie Benedovny z Nečtin byly Karel (1635) a Kateřina. Petr H. neznámého původu držel Něnkovice a zemřel okolo r. 1648, zůstaviv děti Annu Lidmilu, Jana Štastného, Ferd. Dobromíra a Kateřinu Androniku. Jan Št. zemřel před r. 1686, zůstaviv z manž. Elišky Max. Šrejnárky z Rozeneku děti Jana Petra, Ferd. Karla a Johanku. Od té doby živořil tento někdy zámožný rod na malých statcích. Ferd. Myslibor seděl na Vlčňově u Chrudimě a zůstavil syny Frant. Jindřicha, Karla Arnošta a Ferd. Jana, z nichž první dědictví otcovské od r. 1743 spravoval a pak za radu u soudu praž. purkrabství sloužil; druhý († 1758) a třetí byli ve vojenských službách. Potomci jejich dočkali se našeho století a snad ještě na neznámých místech žijí. Sčk.