Ottův slovník naučný/Hajduci

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hajduci
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. s. 753. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Hajduci

Hajduci sluli u Jihoslovanů uprchlíci křesťanští, kteří, nemohouce snášeti déle jařma tureckého, opustili svou rodinu a dědinu a uchýlili se do lesů, kde sestupovali se v branné čety s harambašou v čele a zachovávajíce věrnost Bohu a lásku k rodné zemi, mstili se na svých utiskovatelích a muhammedánech. Mezi sebou zachovávali vzornou kázeň a bratrskou lásku a vynikali velikou smělostí a odvážlivostí, tak že lid vzhlížel k nim s úctou jako ke svým mstitelům a oslavoval je jako národní své hrdiny. Docházejíce podpory u obyvatelstva křesťanského, byli trnem v oku úředníkům a pánům tureckým, kteří je pronásledovali a jako lupiče a škůdce trestali smrtí. Chocholoušek obral sobě život a činy takovýchto h-ků za předmět k svému »Jihu«. V Uhrách nazýváni byli tímto jménem také křesťanští uprchlíci srbští a valaští, ale také sedláci, kteří hrabivostí pánů svých na mizinu byvše uvedeni, prchali na pusty a sestupovali se v brannou moc. Počet jejich značně vzrůstal, tak že tvořili jakýsi sbor vojenský, který se pronajímal do služeb tu knížat sedmihradských, tu zase císařských; nejvíce bylo jich v župě szabolcské, kde drželi 6 měst a spravujíce se vrchním svým hrabětem a jeho nástupcem, chránili svá práva a privilegia, jež jim Bocskai udělil a Rudolf II. r. 1606 a Marie Terezie r. 1746 potvrdili. Vedle tohoto vojska byli však v Uhrách také svobodní h., kteří provozovali lupičství ze řemesla; rozmnožili se tou měrou, že v míru Bělehradském r. 1739 ve čl. 18. bylo pojato usnesení, aby obě strany svobodné h-uky co nejvíce stíhaly. Nyní nazývá se tak v Uhrách služebná osoba mužská, která určena jest k obsluze pána nebo členů rodiny. I úřední sluhové zovou se h.