Ottův slovník naučný/Hajdamačina

Ottův slovník naučný
Hajdamáci	Hajdamačina	Hajdar-Alí

Údaje o textu
Titulek:	Hajdamačina
Autor:	František Řehoř
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 752–753. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Hajdamačina. Když po úpadku kozáctva západní země v pravobřehé Ukrajině v století XVII. přešly na Polsko a vydány zvůli polské šlechty, jíž nedovedla se vzepříti slabá vláda královská, zdálo se, že upevní se zde instituce feudální, s nimiž kozáctvo zápolilo téměř po dvě století. Ale samovláda šlechty vznítila odpor lidu, který odtud propuká čas od času v různých končinách polské Malé Rusi a zachvacuje stále širší oblasť. Již na poč. XVIII. stol. sdružují se sedláci, měšťané, ano i drobní šlechticové a namnoze i duchovní, v menší i větší tlupy, které na svých povstaleckých pochodech olupují hlavně velmože a dvory. Tento prvotní cíl zmíněných tlup záhy zvrhl se v obranu lidu proti panstvu jako jeho utlačovateli; tehdy tlupy množí se ještě o kozáky levobřehé. Všecky pak pojí snaha vyprostiti se z panského jha. Tito hajdamáci bojují rovněž proti feudalismu. Takové zjevy h-ny na poč. XVIII. stol. existují na Volyni a skoro současně v Haliči, zde s názvem opryškův. Daleko mohutněji h. vzplanula v stepní, vylidněné Ukrajině, zvláště v Kijevsku a Braclavsku, nalézajíc opory v klášteřích, které závistivě sledovaly propagandu unie a katolicismu polských úřadů. Tímto způsobem h. vede společenskonárodní a náboženský boj. Mezi vůdci h-ny vynikl Maksim Želizňak (1768), záporožec a bývalý příslušník Motryneňského kláštera blíže Čihyrina. V čele tlupy záporožců a hajdamáků na pochodě zemí Kijevskou plení města, vsi, dvory, zámky a vraždí šlechtu a židy. Na tom po chodu Želizňakově krvavě proslula řež humaňská; neboť povražděni jsou veškeří obyvatelé soujmenného města hr. Potockého, jehož kozáci se svým velitelem Gontou, přešedše k Želizňakovi, s ním města dobyli. Hajdamáci prohlásili Želizňaka za svého atamana. Tehdáž malomocné Polsko utlumilo toto povstání s pomocí vojska Kateřiny II. pod vůdcovstvím Krečetnikova. Gontu a jiné hajdamáky ztrestáno krutou smrtí. Časy ty, jako poslední protest Malorusů proti novému poddanství Polsku, známy jsou v národních pověstech pod jménem kolivščyny. —

H-nou v Haliči zove se banditství Huculův v XVIII. stol.; k němu dali popud sběhové před rekrutýrkou nebo před robotou. Ti však obmezili se toliko na východní Karpaty a na přilehlé Pokutí. Plenili dvory a krčmy a přepadali armenské obchodníky. Náčelník bandy (pan) nosil skvostnější zbraň a šňůru dukátů kolem klobouku. Prvým známým vůdcem byl Pisklivý z Douhopole, v jehož tlupě nalézali se též Rumuni a Bojkové. Pisklivý r. 1704 předal vůdcovství Pintovi. Dále jmenují se vůdci Paučišin (1712), Lešek, Doboš (v. t.), Paliv. V pronásledování huculských hajdamáků vynikl plukovník Přelucký se svou zorganisovanou četou smoláků. Zajatci trestáni jsou nelidsky, na př. čtvrceni a kusy jejich těl pro výstrahu nabodávány na žerdě po horách. Při. znání vynucováno na nich pálením železem a svícemi. Jejich rekovské osudy opěvují písně hajdamácké; sebral je J. Hołovackij. Srv. Fr. Řehoř, Hajdamáci v Karpatech (»Zl. Praha« 1885). Řř.