Ottův slovník naučný/Grafofon

Ottův slovník naučný
Gräfle	Grafofon	Grafochemie

Údaje o textu
Titulek:	Grafofon
Autor:	Jan Vancl
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 398. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: graphophone

Grafofon jest druh fonografu, pocházející od Bella, Chichestera a Simmera Taintera, jímž reprodukují se zvuky silněji a zřetelněji nežli fonografem obyčejným. Přístroj zapisovací skládá se z desky, které třecím kolečkem udílí se pohyb otočný (180—190 obrátek za min.). Deska ta pokryta jest papírem natřeným směsí o 2 částech paraffinu a 1 části bílého vosku. Mimo pohyb otočný sdílí se desce pohyb posuvný, tak že se osa otočná parallelně sune (rychlostí asi 25 mm za 1 min.). Na desce té píše hrot, uvedený v pohyb vibrací tenké desky slídové, tvoře ve voskovém nátěru jemnou vlasovitou rýhu spirální. Po vytvoření fonogrammu deska pečlivě se nagrafituje a použije se jí jako formy v lázni galvanoplastické. Tím obdrží se otisk měděný, na němž ona místa, která na fonogrammu byla vrytá, vystupují. Dle tohoto galvana zhotoví se mechanicky fonografické písmo na desce železné. Před desku tu umístí se pak magnet, zakončený cívkou drátem ovinutou. Vnitřkem cívky položena jest jehla z měkkého železa, která k desce těsně jest přiblížena, avšak se jí nedotýká. Uvede-li se deska v pohyb totožný s původním, reprodukují se zvuky v telefonu, s nímž dráty cívky jsou spojeny. — Při nejnovějším druhu g-u (dle Braulta) jest deska nahrazena papírovým válcem, jenž jest natřen voskem a shlazen. Válci udílí se pohyb otočný, kdežto posuv udělen jest hrotu psacímu. Vcl.