Ottův slovník naučný/Graff

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Graff
Autor: František Xaver Jiřík, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 396–397. Dostupné online.
Licence: PD old 70
PD anon 70
Související články ve Wikipedii:
1) Anton Graff

Graff: 1) G. Otto, malíř něm. (* 1736 ve Winterthuru — † 1813 v Drážďanech), žák Ulricha Schellenberka ve Winterthuru, žil jako portraitista v Augšpurku a stal se r. 1766 dvor. malířem v Drážďanech. Byl neobyčejně plodný a jeho štětec zachoval nám podobizny všech vynikajících osobností jeho doby (Lessing, Schiller, Bodmer, Gessner, Wieland, Herder, Bürger, Gellert, Mendelssohn, Sulzer a j.). V přirovnání k hladkým, bezvýrazným podobiznám vrstevnických klassicistů jsou jeho obrazy občansky prosté, ale markantní; tak jasně a plasticky málo který malíř modeloval hlavu a jeho virtuosní, nikdy neselhávající technika zajišťuje mu čestné místo v dějinách malířství před. stol. V museu drážďanském jest od něho 17 podobizen, z nichž nejznámější jsou: Bedřich August Spravedlivý (1795), Gellert, J. G. Böhme a 3 vlastní podobizny. Dále jsou od něho dvě podobizny v mus. lipském, vlastní podobizny v Pinakotéce mnich. a v pražském Rudolfině. Také několik podobizen sám radiroval. Srv. R. Muther, A. G., ein Beitrag zur Kunstgesch. des 18. J. (Lipsko, 1881). — Syn jeho Karl Anton G. (1774—1832) byl žákem Zinggovým v Drážďanech a věnoval se krajinářství. J-k.

2) G. Johann Jakob, herec něm. (* 1768 v Georgenthale — † 1848 ve Výmaru), studoval bohosloví ve Štrasburce, obrátil se pak k herectví. R. 1793 engažován byl ke dvor. divadlu výmarskému, kdež Goethe a Schiller mnoho působili v jeho rozvoj umělecký. G. ceněn byl vysoko jako představitel klassického dramatu i komédie německé. Z nejlepších figur jeho byli: Götz, Alba, Odoard, král Filip, Wallenstein.

3) G. Eberhard Gottlieb, filolog něm. (* 1780 v Elblągu — † 1841 v Berlíně), od r. 1824 professor něm. řeči a literatury v Královci. Věnuje se badání v oboru staré němčiny, podnikl v létech 1825—27 cestu po Německu, Francii, Švýcařích a Italii. Od r. 1830 žil v Berlíně. Hlavním dílem jeho jest: Der althochdeutsche Sprachschatz (Berlín, 1835—43, 6 sv.), k němuž Massmann opatřil ukazatele (Berl., 1846). Z jiných prací jeho jmenujeme vydání: Diutiska, Denkmäler deutscher Sprache u. Litteratur aus alten Handschriften(Štutgart, 1826—29, 3 sv.); Ottfrieds Evangelienharmonie (Král., 1831); Deutsche Interlinearversionen der Psalmen aus Handschriften des XII. und XIII. Jahrh.

4) G. Karl Ludwig, architekt něm. (* 1844 v Grabově v Meklenbursku). Vzdělal se u strýce Demmlera ve Zvěříně, na polytechnice hannoverské a stavitelské akademii berlínské. R. 1870 působil ve Vídni za van der Nulla při stavbě nové opery a později za Hasenauera při stavbách na světové výstavě. R. 1874 zařídil v Drážďanech umělecko-průmyslovou školu, jejíž stal se ředitelem.