Ottův slovník naučný/Gräfe

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Gräfe
Autor: Ondřej Schrutz, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 395. Dostupné online.
Licence: PD old 70
PD anon 70
Související na Wikidatech: Carl Ferdinand Gräfe, Heinrich Graefe, Albrecht Von Graefe a Karl Alfred Gräfe

Gräfe: 1) von G. Karl Ferdinand, lékař něm. (* 1787 ve Varšavě — † 1840 v Hannoveru). Studoval v Drážďanech, Halle a v Lipsku a působil pak jako osobní lékař vévody Anhaltského v Ballenstedtu, kde založil nemocnici. Odtud povolán r. 1810 na nově zřízenou universitu do Berlína za professora a ředitele ústavu klinicko-chirurgicko-okulistického. Organisoval i nemocniční službu při pruském vojsku a řídil r. 1815 veškeru polní službu zdravotní v Německu, Nizozemí a v Belgii. R. 1825 bylo mu uděleno ruské šlechtictví. G. je z předních chirurgů německých, výborný učitel a operatér. Zavedl do Německa mnohé nové nebo vůbec zapomenuté operace, zejména plastické a vynikal i jako organisátor studia lékařského a služby nemocniční. K jeho trvalým zásluhám náleží zařízení chirurgické kliniky berlínské. Vedle chirurgie věnoval i bedlivý zřetel zanedbávaným dosud nemocem očním, k jichž studiu byl povzbuzen zejména hojně se vyskytujícími trachomy ve vojsku. Z jeho spisů buďtež jmenovány: Angiektasie, ein Beitrag zur rationellen Cur und Erkenntniss der Gefässausdehnungen (1808); Normen für die Ablösung grösserer Gliedmassen nach Erfahrungs-Grundsätzen entworfen (1812); Rhinoplastik (1818); Die Gaumennath, ein neuentdecktes Mittel (1820); Die epidemisch-contagiöse Augenblenorrhoe Aegyptens in den europaeischen Befreiungsheeren. Jahresbericht über das klinische chirurg-augenärztliche Institut der Universität zu Berlin (1817—34). Srz.

2) G. Heinrich, paedagog něm. (* 1802, † 1868), studoval v Jeně mathematiku a theologii, stal se r. 1825 ředitelem městské školy v Jeně a proniknuv některými spisy (Das Schulrecht, časopisem „Die deutsche Schule“ a hlavně prací Die Schulreform mit bes. Beziehung auf das Königr. Sachsen, Lip., 1834), byl r. 1840 povolán za prof. paedagogiky na univ. v Kasselu. Tam založil reálku, již napotom řídil. R. 1848 a násl. rozvinul živou činnost jako zástupce učitelstva kurhesského a poslanec strany liberální. Za spis Der Verfassungskampf in Kurhessen (Lipsko, 1851) byl r. 1852 stanným právem odsouzen k pevnostnímu vězení na dobu jednoho roku. Potom odebral se do Švýcar, kde v Genevě založil vychovatelský ústav. Zemřel v Brémách jako ředitel průmyslové školy. Důležitější jeho spisy jsou: Das Rechtsverhältnis der Volksschule von innen und aussen (Quedlbg., 1829); Allgemeine Paedagogik (Lipsko, 1845); Deutsche Volksschule (3. vyd. Jena, 1877—79); Handbuch d. Naturgeschichte der drei Reiche (Jena, 1838); Archiv für das praktische Volksschulwesen (Jena a Eisleben, 1828—35).

3) von G. Albrecht, lékař něm., syn G. 1) (* 1828 v Berlíně — † 1870 t.). Studoval v Berlíně, načež zdokonaloval se v okulistice v Praze, ve Vídni, v Paříži, Dublině a Edinburce. Založil pak v Berlíně soukromou nemocnici pro nemoci oční, r. 1853 habilitoval se na univ., r. 1857 stal se tu prof. okulistiky. G. je z předních lékařů německých; moderní okulistiku povznesl na vysoký stupeň dokonalosti. Mezi přední jeho zásluhy patří, že dovedl v oční praxi využitkovati Helmholtzova vynálezu očního zrcadla, že zavedl nové operace při léčení glaukomu a zákalu čočky. Vynikal též jako výborný učitel a většina moderních okulistů patří mezi jeho žáky. Jeho práce uveřejněny jsou skoro veskrze v časopisu „Archiv für Opthalmologie“, jejž r. 1854 založil. Buďtež z nich jmenovány: Ueber die Wirkung der Augenmuskeln; Beiträge zur Physiologie der schiefen Augenmuskeln; Ueber Doppelsehen nach Schieloperationen; Ueber lineare Extraction; Ueber das Gesichtsfeld bei Amblyopie; Die Iridectomie bei Glaucom; Ueber Embolie der Arteria centralis retinae; Ueber Calabar-Bohne. Srz.

4) G. Alfred Karl, lékař něm. (* 1837 v Martinskirchenu). Studoval v Halle, Heidelberce, Praze, Berlíně a Paříži, stal se pak assistentem Albrechta G-fa, založil soukr. nemocnici pro nemoci oční v Halle, habilitoval se tu a stal se r. 1873 prof. okulistiky, vzdal se však r. 1892 dráhy akademické. Vynikal jako výborný učitel a organisátor, jenž bojoval neunavně za řádné zastoupení okulistiky na pruských universitách. K jeho předním zásluhám patří, že určil methody, kterak lze bez nebezpečí odstraňovati parasity skryté v nejzazších částech oka. Napsal: Klinische Analyse der Mobilitätsstörungen des Auges (1858); Ueber Cysticercus-Extraction aus den tiefsten Theilen des Auges, mit Construction eines Localisations-Ophthalmoskopes; Ueber Wundbehandlung bei Augenoperationen; Ueber Extraction unreifer Staare; Ueber caustische und antiseptische Behandlung der Conjunctival-Entzündüngen a j. Mimo to se Sämischem vydal Handbuch der gesammten Heilkunde (Lipsko, 1874—80, 7 sv.). Srz.