Ottův slovník naučný/Gollmick

Ottův slovník naučný
Göllitz	Gollmick	Gollnetschlag

Údaje o textu
Titulek:	Gollmick
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 273. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Gollmick: 1) G. Karl (* 1796 v Dessavě, † 1866 ve Frankfurtě n. M.), syn váženého tenoristy a herce Friedricha Karla G-a (* 1774 v Berlíně – † 1852 ve Frankf. n. M.), studoval v Štrasburku theologii, vzdělávaje se zároveň v hudbě. Záhy řídil již sám t. zv. klášterní koncerty, hrál na varhany v Tomášském kostele a vystupoval jako pianista. Tehdy rozvinuly se též jeho skladatelské vlohy, projevivší se již v 11. jeho roku sbírkou 6 písní, později u Andréa v Offenbachu vyšlých. Roku 1817 uchýlil se pro studentské různice do Frankfurtu n. M., kde se ho ujal Spohr, zaopatřiv mu místo tympanisty u městského divadla, a G. setrval v tomto postavení až do svého pensionování r. 1858. Napsal 2 sonáty pro klavír (op. 9 a 11) vedle množství kusů pro týž nástroj, jako polonéz, rond, variací a směsí, a vydal četné zpěvy, mezi jinými sbírku ruských písní. Více vynikl však jako hudební spisovatel a kritik, vyznačuje se satirickou žilou. Sepsal vedle praktické školy zpěvu a své autobiografie: Leitfaden fur junge Musiklehrer; Kritische Terminologie für Musiker und Musikfreunde (Frankf., 1833, 2. vyd. 1839); Musik. Novellen und Silhouetten (1842); Feldzüge und Streifereien (1846); Karl Guhr (1848); Herr Fétis als Mensch, Kritiker; Theoretiker u. Komponist (1852), a Handlexikon der Tonkunst (Offenb., 1858).

2) G. Adolf, syn před. (* 1825 ve Frankf. n. M. – † 1883 v Londýně) R. 1844 přišel do Londýna a našed vlídné přijetí, působil tu jako pianista, houslista, skladatel i zakladatel několika uměleckých společností (Réunion des Beaux Arts, Westbourne Operatic Society, Kilburn Musical Association). Kromě salonních kousků, zpěvů, transkripcí něm. národ. písní složil kantáty The Blind Beggar of Bethnal Green, The Heir of Linne, klavírní kvartet a trio, C-moll-symfonii, a opery Balthasar (1860), The Oracle (1864) a Dońa Costanza (1875).