| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Gindely |
| Autor: |
Vojtěch Jaromír Nováček |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 133–134. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
| Související: |
Autor:Antonín Gindely |
 Heslo ve Wikipedii: Antonín Gindely |
Gindely Antonín (* 3. září 1829 v Praze, † 27. října 1892), syn otce německého a české matky; studoval nejprve bohosloví, pak práva, stal se r. 1852 doktorem filosofie a pomocným učitelem na českých školách reálních v Praze, v l. 1853 – 1855 byl supplentem všeobecných a rakouských dějin na universitě olomúcké, načež stal se r. 1857 professorem reálních škol v Praze a r. 1862 mimořádným, 1867 řádným professorem university pražské. Vedle toho byl od r. 1862 do smrti archivářem zemským království Českého. Ve dvou létech prázdně (1855 – 1857) prozkoumal G. četné archivy v Čechách, v Polsku a v Německu, sbíraje prameny pro své dějiny Bratří českých: Böhmen u. Mähren im Zeitalter der Reformation. I. Abth. Geschichte der böhmischen Brüder (Praha, 1857 – 58, 2 sv.); o rok později vydány Quellen zur Gesch. der böhm. Brüder, vornehmlich ihren Zusammenhang mit Deutschland betreffend (Vídeň, 1859, Fontes rer. Austr. XIX). S nimi souviselo pojednání Über des Johann Amos Comenius Leben und Wirksamkeit in der Fremde (víd. akad., 1855, 2. vyd. přepracované a rozšířené ve Znojmě, 1892). Pracemi těmi stal se G. známým v širších kruzích, což přimělo vládu k tomu, že mu udělila několikaletou dovolenou, aby pro své práce mohl sbírati látku nejen v archivech rakouských a německých, ale i v Brusselu, Haagu, Paříži a Simancas. O této archivní cestě podal G. zprávu: Meine Forschungen in fremden und einheimischen Archiven (Sitzungsberichte der Wiener Akad., 1862). Hojnost nových neznámých pramenů přiměla G-ho k tomu, že odhodlal se sepsati dějiny války 30leté a doby bezprostředně předcházející od r. 1600. Záhy mohl vydati dějiny panování Rudolfa II. : Rudolf II. und seine Zeit 1600 – 1612 (Praha, 1863 a 1868, 2 sv.) a dějiny panování císaře Matiáše, jako první svazek své hlavní práce Geschichte des dreissigjährigen Krieges (1869). Další tři svazky téhož (1878-1880) obsahují dějiny českého povstání a průběh války falcké do r. 1632. Na ovládnutí ohromné látky snesené pro další průběh války 30leté nestačila ani neobyčejná vytrvalost G-ho; vidělť se nucena jako průpravu k hlavní práci své sepsati celou řadu jednotlivých, dílem obšírných pojednání, jež uveřejňoval hlavně v publikacích vídeňské akademie a král. české spol. nauk, jako na př. Geschichte der böhmischen Finanzen von 1526 bis 1618 (Denkschriften víd. akad. XVIII., 1869) anebo o sobě, jako Waldstein während seines ersten Gener lates im Lichte der gleichzeitigen Quellen 1625 – 30 (2 díly, 1886), kteréhož spisu pokračování je pojednání Waldsteins Vertrag mit dem Kaiser bei der Übernahme des zweiten Generalates (v Pojednáních král. spol. nauk, VII 3, 1889); do A. Szilágyiho Magyar történeti életrajzok (sbírky životopisů osob v dějinách uherských vynikajících) přispěl životopisem Bethlena Gabora, vydav současně (1890) v uherské akademii Acta et documenta historiam Gabrielis Bethlen illustrantia. O dějinách celé války 30leté pojednal stručně v populárním spise: Geschichte des dreissigjährigen Krieges 1882, 3 sv.). K návrhu G-ho uloženo archivu zemskému vydávání objemné publikace pramenů Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu, jíž od r. 1877 do smrti G-ho vyšlo 7 silných svazků. Jako spis pohrobní vydány Tuptzem G-ho dějiny reformace katolické: Geschichte der Gegenreformation in Böhmen (1894). Vedle prací čistě vědeckých sepsal G. celou řadu učebnic dějepisu všeobecného pro školy střední, které v originále německém a překladech do jazyka českého a chorvátského dočkaly se hojných vydání. Vědecké práce G-ho některé přísně posouzeny a namnoze nespravedlivě odsouzeny; zejména po vydání Dějin českého povstání jazykem českým napaden Gindely způsobem neslýchaným, při čemž více rozhodovalo ukvapené rozhořčení vlastenecké, než sama znalost věci; na druhé straně ovšem popříti nelze, že v G-ho líčení Valdštejna, kterého již od převzetí prvního generalátu pokládá za velezrádce a líčí barvami nejčernějšími, od odborníků obírajících se výhradně tou otázkou (Hallwich, Schebek) nalezeno a prokázáno mnoho slabých stránek, což zavdalo příčinu k neutěšené polemice, která způsobila oběma stranám mnoho trpkých chvil. Palacký vyhlídl si G-ho za svého pokračovatele, jeho působením založen archiv zemský, za jehož prvního archiváře ustanoven G. s tím úmyslem, aby v dějepise českém od r. 1526 do nejnovějšího věku pokračoval. Gindely úkolu toho s mysli nespouštěl, ale práce již prve počaté, které odložiti bylo nesnadno, staly se mu překážkou; nicméně dlouholetými pracemi jeho jest úkol budoucího historiografa českého nemálo usnadněn. Se strany kompetentní vědecká činnost G ho došla záhy uznání; již r. 1855 jmenován mimořádným a 1864 řádným členem král. české spol. nauk, r. 1861 stal se dopisujícím a r. 1870 řádným členem akademie vídeňské, s nejvyššího místa byl r. 1874 vyznamenán řádem železné koruny třetí třídy, došed před tím vysoce čestného povolání za učitele dějepisu zvěčnělého korun. prince Rudolfa, konečně r. 1890 zvolen za řádn. člena České akademie cís. Františka Josefa. Viz pamětní řeč prof. V. V. Tomka v Almanachu České akad. (III, 1893, str. 26) a A. Hubera v Almanachu víd. akad (XXIII., 1893, str. 296), kde nachází se též zdařilá podobizna G-ho. Nk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Antonín Gindely