| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Gekoni |
| Autor: |
František Bayer |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný: Devátý díl. Praha: J. Otto, 1895. S. 997–998. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gekoni |
Gekoni (Ascalabotae), čeleď ještěrů tlustojazyčných podivné těla úpravy. Jsou to plazi noční, ve dne váhaví, v noci hbití a obratní. Mají hlavu velikou, oči vypoulené s kolmou, úzkou zorničkou, pokryté průhlednou pokožkou, místo víček někdy jen kruhovitý záhyb v kůži kolem oka, bubínek zřetelný, trup sploštělý, ocas křehký a trochu trupu kratší. Tělo pokryto jest drobnými, zrnitými nebo bradavičnatými šupinami, břicho malými destičkami, hlava podobnými šupinami jako trup a jen na rtech a nad očima většími štítky. Čelisti jsou ozbrojeny drobnými, jednoduchými zoubky vesměs stejnými, jen vzadu trochu delšími; na patře zubů není. Ploský, masitý jazyk jest napřed malinko vykrojen a má vzadu dvé cípů delších. Obratle mají g. jediní všech příbuzných ještěrů dvojduté. Význačná jest pro ně úprava prstů, jichž mají na krátkých nohách vesměs po pěti. Na zpodní straně prstu jest totiž ploška porozšířená, opatřená vezpod buď jednou nebo dvěma řadami příčných lístečků, t. j. zvláštním způsobem přeměněných a na předních okrajích hustými svazečky kutikulárních chloupků pokrytých šupin; lístečky tyto rozloženy jsou buď po celé zpodině prstu, buď jen u kořene jeho, buď naopak jen pod špičkou. Majíce tímto způsobem nohy výbornými ústroji příssavnými opatřeny, mohou g. obratně choditi i po hladkých, svislých stěnách, ano i po stropech, aniž jsou nohy jejich lepkavé, jako jindy lidé bájívali. Kromě lístků jsou nohy ozbrojeny drápky nepatrnými, zatažitelnými, jež mohou některým prstům i scházeti. Potravou g-nů jsou různí druhové hmyzů, hlavně v chatrčích a po domech ukrytých; ačkoli jsou proto užiteční, přece je i v Evropě mívali za plazy nebezpečné a podnes se jich divoši nesmírně štítí, ovšem bez podstatné příčiny. I tím se od ostatních ještěrů liší, že mají hlas, křičíce dvěma různými tóny »toke« nebo »gek«, po kterémžto skřeku i jméno jim dáno. Známe jich po tu chvíli asi 200 druhů, přebývajících v teplejších končinách všech dílů světa; nejsevernějším jich domovem v Evropě jest okolí Janova. Z jihoevropských druhů mají po jedné řadě destiček na zpodní ploše prstů geko zední neboli obecný Platydactylus mauritanicus Licht, (vyobr. č. 1539.), jehož tělo má nahoře barvu šedou až černohnědou s tmavšími skvrnami a bledšími tečkami, vezpod bělavou a jenž žije ve Španělích, v jižní Francii, v Italii a v Řecku, pak geko pruhovaný (Gymnodactylus Kotschyi Steind.) z řeckých ostrovů, z Apulie a Kalabrie, šedý nebo nahnědlý s lomenými pruhy příčnými barvy fialové a na břiše bílý a geko sardinský (Phyllodactylus europaeus, Gen.), jenž má před menšími lístky ještě dvojklanou, srdčitou destičku větší. Po dvou řadách lístků má na prstech načervenalý nebo našedivělý, tmavšími skvrnami zdobený a na břiše bílý geko skvrnitý (Hemidactylus verruculatus Cuv.) v Dalmácii, v Řecku, v Itálii a v jižní Francii žijící. Br.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Gekoni