Ottův slovník naučný/Gauss

Ottův slovník naučný
Gaus	Gauss	Gaussen

Údaje o textu
Titulek:	Gauss
Autor:	František Josef Studnička
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 959–960. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Carl Friedrich Gauss
Heslo ve Wikipedii: Carl Friedrich Gauss

Gauss, Johann Friedrich Karl, největší mathematik něm., obyčejně »princeps mathematicorum« zvaný (* 30. dub. 1777 v Brunšviku, kdež otec jeho byl správcem vodárny — † 23. února 1855 na hvězdárně v Gotinkách). Vynikal již jako dítě neobyčejným nadáním počtářským, tak že prý uměl dříve počítati nežli mluviti. Ve škole jsa povzbuzován dovedným učitelem a pozdějším přítelem svým Bartelsem, zjednal si záhy nemálo vědomostí mathematických, tak že r. 1788 na gymnasium vstupuje byl hned do II. tř. vřaděn. Zde též latinu nad jiné si oblíbil, odkudž i pozdější elegance jeho slohu latinského vznikla. R. 1792 přijat byl, vyznamenav se dovedností počtářskou u dvora vévody brunšvického, do t. zv. collegium Carolinum, kdež ukončil přípravná studia svá mathematická — Newton, Euler a Lagrange byli mu vůdci — načež r. 1795 odebral se na universitu do Gotink, kde co »Carl Friedrich G.« stal se výhradně mathematikem (jména »Jan« více neužíval). Ukončiv zde r. 1798 svá studia, vrátil se domů, aby se připravil k doktorátu filosofickému. Záhy se tu jevily úspěchy odborných jeho studií. V březnu roku 1795 vyzpytoval fundamentální poučku o zbytcích kvadratických (v. t.), jakož i základy theorie nejmenších čtverců (v. t.), 30. března r. 1796 podařilo se mu sestrojiti pravidelný sedmnáctiúhelník pomocí pravítka a kružítka, počátkem října r. 1797 nalezl důkaz základní poučky o existenci kořenů rovnic algebraických, již r. 1799 v doktorské dissertaci uveřejnil a v prosinci r. 1815 i v lednu r. 1816 novými dedukcemi nahradil. Současně pracoval tu o klassickém větším spisu svém prvém, kterýž po mnohých tiskařských nesnázích teprve r. 1801 s názvem Disquisitiones arithmeticae vyšel, a rázem mu zjednal uznání celého světa mathematického. — 31. led. r. 1801 jmenován sotva 24letý G. dopisujícím členem petrohradské akademie věd. — Ještě známějším stal se pak stanovením dráhy sotva objeveného a již zmizelého asteroidu Ceres, poněvadž tehdáž splněn požadavek Keplerův — inter Jovem et Martem interposui planetam — i Bonnetův — vzdálenosti oběžnic řídí se řadou geometrickou

$(v=4+3\times 2^{k-2})$,

tak že všechny hvězdárny byly objevem tímto nanejvýš překvapeny. R. 1802 nabídnuto slavnému již G-ovi místo v akademii a ředitelství hvězdárny petrohradské, ale marně; spokojiv se doma s ročním platem 400 tolarů, věnoval se tu svým výzkumům zcela, a věren jsa své zásadě »pauca, sed matura«, vypracoval vše pokaždé tak jasně, podrobně a důkladně, že se mu v této příčině sotva kdo z mathematiků rovná. V létě r. 1807 povolán do Gotink za professora a ředitele hvězdárny na universitu, kdež zůstal až do své smrti, ač mu nejedno skvělé nabídnutí učiněno, zejména roku 1821 do Berlína a r. 1842 do Vídně. Do nového postavení svého uvedl se klassickým spisem druhým, 28. března r. 1809 ukončeným dílem astronomickým Theoria motus corporum coelestium zvaným, v němž uveřejnil i svou již osvědčenou theorii nejmenších čtverců. Když pak byl přítelem svým V. Webrem, jejž r. 1831 pro Gotinky získal, převeden i na pole fysikální, osvědčil se neméně vynikajícími úspěchy; vydalť r. 1832 zvláštní pojednání o měření absolutní intensity magnetismu zemského, r. 1834 sestrojil s Webrem první elektrický telegraf, jejž pak r. 1837 Steinheil pro širší kruhy upravil, t. r. vymyslil bifilární magnetometr a konečně r. 1839 uveřejnil své třetí klassické dílo Allgemeine Theorie des Erdmagnetismus. Vedle těchto svých theoretických výzkumů v oboru mathematiky, astronomie a fysiky věnoval již od r. 1820 mnoho času i praktické geodaesii, prováděje na rozkaz krále hannoverského triangulaci a měření stupňové k dánským toho druhu pracím se pojící. I zde přispěl jak k theorii, zejména k zdokonalení nauky zobrazovací, tak ku praxi, zvláště sestrojením heliotropu. Vůbec smí se tvrditi, že každý obor vědecký, do něhož G. pronikavým duchem svým zasáhl, doznal rozhojnění cenného; na př. budiž uvedeno pojednání z r. 1813 Theoria attractionis corporum… methodo nova tractata, z r. 1829 Principia generalia theoriae figurae fluidorum… a Uiber ein neues Gesetz der Mechanik, kdež stanoví t. zv. Princip des kleinsten Zwanges, z r. 1840 Dioptrische Untersuchungen a Allgemeine Lehrsätze in Beziehung auf die… Anziehungs- und Abstossungskräfte a mn. j. G-ovo jméno pojí se k četným novostem, jako G-ovy analogie, logarithmy, příbližné kvadratury, nauka o křivosti ploch. Všechny výsledky jeho vědecké činnosti vydány po jeho smrti souborně v 7 svazcích. — V soukromém životě svém byl G. nanejvýš jemnocitným, vlídným a dobromyslným. Slávy nehledal, a byv jí záhy zasypán, zůstal stejně skromným učencem a přítelem nečetných svých známých. Do života veřejného se nedral, ač průběh jeho stopoval, takže ani r. 1837 ani r. 1848 se ho valně nedotekl. Rodinný život byl mu zvlášť milý; oženilť se již r. 1805 v Brunšviku, a když mu r. 1809 choť zemřela, podruhé r. 1810, z každého manželství po jedné dceři a dvou synech byv obdařen. Zvlášť upřímným přátelstvím lnul k Schumacherovi, řediteli hvězdárny altonské, tak že dopisy jejich, v 6 svazcích později uveřejněné, nejlepším jsou pramenem ku poznání jeho povahy a snahy vůbec. Bližšího poučení o životě G-ově poskytuje jubilejní spis »Karel Bedřich Gauss«, jejž na oslavu 100leté památky jeho narození sepsal Dr. F. J. Studnička, k němuž připojil zprávu o zásluhách geodaetických Dr. K. Kořistka a o pracích fysikálních i astronomických Dr. A. Seydler. FStd.