Ottův slovník naučný/Gamma

Ottův slovník naučný
Gamma (motýl)	Gamma	Gammafunkce

Údaje o textu
Titulek:	Gamma
Autor:	neuveden, Jaromír Borecký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha: J. Otto, 1895. S. 895–896. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Gama

Gamma (Γ, γ), řecké písmeno g.

G. v hudbě (Γ, gamma graecum) jest někdejší název tónu (velkého) G, poprvé se vyskytující v notaci Odona z Clugny († 942), jenž označil jím nejhlubší tón své soustavy, maje ve vyšších oktávách již G i g. Tón ovšem znám byl již dříve. Hucbald vyjadřoval ho v notaci dasijské značkou ,^{[red 1]} Notker písmenem E. Řecké písmeno zprvu zaráželo svou nezvyklostí. Sám Odó v dialogu »De musica« praví: quae (littera) quoniam raro est in usu a multis non habetur. Obecného rozšíření v hudbě dostalo se mu solmisací Guidonovou, jenž přejal Γ rovněž za východiště své soustavy. Jakožto značce tónu začátečního a nejhlubšího příslušel mu název archoos gravis, a poněvadž v hexachordu tvrdém, jejž tvořily graves, připadala naň první solmisační slabika ut, nazýváno i Γ ut. Záhy označována jím brachylogicky celá tónová soustava od Γ ut až do ee la (naše e´´). Odtud přenesl se výraz na stupnici vůbec, v kterémžto významu g. v jazycích románských udrželo se dodnes: ital. gamma, franc. gamme, špan. gama. Anglické gamut zastarává a ustupuje běžnému scale (lat. a ital. scala). Pro nástroje dechové rozumí se výrazem g. stupnice s udaji jednotlivých hmatů (applikaturou), též hlasový rozsah vůbec. Písmene Γ užívalo se při zavádění liniové osnovy prvotně i jako klíče, než záhy z písmen Γ, F, C, g a dd převzaly úkol ten pouze claves signatae F, C a g. –q.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. chybějící znak dasijské notace