Ottův slovník naučný/Fundus

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Fundus
Autor: Ondřej Schrutz, neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 773. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Fundus (lat.), dno, pozemek. V anatomii značí nejhlubší místo duté útroby. Tak na př. f. ventriculi jest nejvyhloubenější čásť velkého oblouku žaludkového při ústí jícnovém, f. vesicae je dolní čásť měchýře močového mezi ústím močovodů a začátkem močové roury, jeŽ opírá se o žlázu předstojnou, a f. uteri nejširší čásť dělohy, jež přečnívá nad ústí obou vejcovodů. Srz.

F. v právnictví značí pozemek, obmezený díl povrchu zemského; f. dotalis, pozemek daný věnem; f. instructus, pozemek opatřený náležitým k němu příslušenstvím, dům s patřícími k němu movitostmi (na př. s knihovnou) a pak vůbec různé příslušenství, které jest sice o sobě celkem samostatným, avšak trvalým svým určením sloužiti má jinému hospodářskému celku. Tak rozumí se u hospodářského statku výrazem f. instructus nejen všechno nářadí a náčiní, které náleží k statku, nýbrž i dobytek, jehož k řádnému vedení hospodářství jest třeba. U divadel nazývá se f. instr. všechno movité jmění potřebné k řádnému vedení divadla (ku pořádání divadelních představení), jako jsou dekorace, kostumy, nábytek, rekvisity, hudební materiál a vůbec všechny rukopisy i tiskopisy sloužící ku provozování dramatických a hudebních děl.