Ottův slovník naučný/Francké právo

Ottův slovník naučný
Franckenstein	Francké právo	Franckovice

Údaje o textu
Titulek:	Francké právo
Autor:	Jan Jaromír Hanel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 607. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Francké právo, národní právo germánského kmene Franků, ze všech kmenů jižních i vých. Germanů nejdůležitějšího pro rozvoj státoprávních útvarů v pozdějších říších Německé i Francouzské. Pro rozvoj všeho práva německého nabylo f. p. dalekosáhlého významu, neboť nejdůležitější právní řády německé ve f-m p-vě v přední řadě základ svůj mají. Tak jest povaha moci královské u národa německého franckého původu, veškerá správa říšská, zřízení vojenské, finanční i soudní, na základech f-ho p-va spočívá. Ano i v oněch oborech právních, v nichž obzvláštní povaha jiných german. národností nejlépe se zračiti i v přesnosti své zachovati mohla, nabylo f. p. následkem toho, že vláda francká, zejména Karlem Velikým, takřka na všechna území národností těchto byla rozšířena, rozhodného vlivu na rozvoj právních zásad středověkých. Tak nezůstalo takměř žádné právo německé trestní, processuální, ano i soukromé, prosto vlivu franckého. Zejména jest i právo lenní původu franckého.

Nejdůležitějšími prameny f-ho p-va jsou tak zv. právo salické, ripuarské a právo Franků Chamavských, dále capitularia franckých panovníků. Právo salické (lex Salica) sepsáno jest asi koncem V. stol. v základě usnesení národního shromáždění od mužů práva národního znalých i doplňováno různými dodatky panovníků Chlodvika, Childeberta a Chlothara. Nejstarší sepsání vzniklo asi v sev. Gallii i zachovalo se nám v četných rukopisech, nyní v 65 článků rozdělených. Připojováním různých dodatků na místa, jež opisovačům se zdála příhodnými, vznikaly různé redakce, officiální i soukromé povahy, které teprve za doby Karla Vel. nabývají opět jednotné povahy (lex Sal. emendata). V IX. st. přeložena jest též lex sal. – původně as latinsky sepsaná – na jazyk německý (nář. hornoněm.). Lex Salica obsahuje ponejvíce zásady staroněmeckého práva obyčejového a, ačkoliv dosti četné řády právní, tou dobou u Franků zajisté již obvyklé, v sepsání práva toho pojaty nejsou, poskytuje přece v celku věrný obraz národního práva franckého a tvoří tudíž právem východisko pro pozorování historického jeho rozvoje. V lat. kontextu l. Sal. vyskytují se četně slova i krátké výroky franckým nářečím (?) psané, Malberžskými glossami nazývané, jež měly bezpochyby soudcům národním usnadniti užívání práva sal., anebo jejichž pravý význam sepisovatelé práva toho latinsky nedovedli náležitě vyjádřiti. Mezi četnými vydáními pr. salického zasluhuje zvláštní zmínky vydání Hessels Kernovo, Lex Sal. (1880) a Behrendovo, Lex Sal. u. d. Cap. (1874).

Právo Franků ripuarských (lex Ripuaria) sepsáno jest v jednotlivých částech svých od VI.–VIII. stol. i spočívá z valné části na právu salickém, vyličujíc odchylky od práva sal., jež se byly vyvinuly v území Franků, na obou březích Rýna bydlících, tedy ripuarskými nazývaných. Proto lze v mnohém ohledu právo ripuarské pokládati za památku, objasňující další stupeň rozvoje f-ho p-va, nežli v právu sal. vylíčen jest. Obsah jak práva sal., tak i ripuarského týče se především zločinů i jejich trestů, dále řízení soudního, z části i práva soukromého. Mimo to vztahuje se dost značný počet ustanovení práv těchto ku právům panovníka a orgánů veřejné správy. V právu ripuarském jeví se již i vliv církve. Toto právo tvořilo též osobní právo panovníků franckých. Platnost obou těchto práv ještě v XI. stol. lze dokázati.

Tak zvaná Euua Chamavorum jest konečně kratičkým sepsáním odchylek od práva franko-ripuarského, platných v území zv. Hamalant, podél hranic sasko-fríských. Odchylky ty sepsány ok. r. 802 k podnětu Karla Vel., který ku všem právům franckým vydával četné doplňky i capitularia. Právo rip. i chamavské vyd. zejm. Sohm, Lex Rip. et l. Franc. Chamavorum (1883). Další literaturu o f-ckých p-vech viz J. Hanel, Říšské i právní dějiny něm., str. 149. –l.