Ottův slovník naučný/Fideiussio

Ottův slovník naučný
Fideikommissární substituce	Fideiussio	Fideiussor

Údaje o textu
Titulek:	Fideiussio
Autor:	Leopold Heyrovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 173–174. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Fideiussio (lat.) jest rukojemská smlouva již ve starém právu římském se vyskytující, nejmladší mezi třemi formami adpromisse (viz Adpromissor). Zvala se tak podle slovného znění ústní otázky věřitelovy (Idem fide tua esse iubes) a shodné odpovědi rukojmě, kterou se zavázal, že béře cizí dluh vedle vlastního (hlavního) dlužníka na sebe. F. byla přejata též do práva Justinianova a dochovala se i do dnešního práva obecného, až na to, že nyní není již vázána na určitou formu, čímž odpadla též některá s římskou formou její související pravidla. V podstatě však jest rukojemství obecného práva posuzovati posud podle předpisů, jež platily pro římskou f. Jmenovitě platí, že závazek fideiussorův jest akcessorní (v. t.); předpokládáť vedle sebe obligaci hlavního dlužníka a jest na právním bytí a trvání jejím přesně závislým. Objem hlavní obligace jest pak rozhodný pro objem obligace fideiussorovy, a když nějaká událost zruší obligaci hlavní, jest tím z pravidla zrušena též obligace fideiussorova. Může-li se fideiussor splnivší dluh rukojemský pro to hojiti na hlavním dlužníkovi, závisí zcela na důvodu, ze kterého rukojemství bylo převzato. Zaručí-li se rukojmě, jak se obyčejné stává, byv k tomu vyzván od hlavního dlužníka nebo jako jednatel bez příkazu, bude moci postih vykonati podle pravidel platících o přikázaném nebo nepřikázaném jednatelství. Též jest jemu k opatření práva postižného propůjčeno beneficium cedendarum actionum. Kromě tohoto právního dobrodiní slouží k úlevě fideiussorů též beneficium excussionis s. ordinis a beneficium divisionis (viz Beneficium). Hý.