Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Fictus possessor

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Fictus possessor
Autor: Leopold Heyrovský, Heřman Šikl
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 167–168. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Fictus possessor (lat.) zove se žalovaný, proti kterému má podle římského práva, odchylkou od pravidla, průchod žaloba vlastnická (dědická a pod.) na vydání věci (vindicatio), jakkoli on nedrží této věci. Jakožto f. p. může býti žalován, kdo ze zlého úmyslu, aby unikl processu, věc z držení pustil (zcizil nebo zničil, qui dolo desiit possidere), jakož i kdo předstíraje, že věc drží, process na se vzal (qui liti se obtulit). Mluvíme tu o f. p., o ficta possessio, poněvadž žalovaný pokládá se tu za držitele, jakkoli jím není, a má býti odsouzen, jakoby vskutku držel. Hý.

Rakouské právo neuznává této ficta possessio; se žalobou vlastnickou lze zvítěziti pouze proti detentorovi. Ovšem má vlastník právo žádati na tom, kdo jej předstíráním, že věc má, v omyl uvedl, náhradu škody i ušlého zisku (§ 377 obč. z.) a na tom, kdo věc po doručené žalobě pustil, aby věc na své útraty opět opatřil, anebo mimořádnou cenu její nahradil (§ 378 obč.) V těchto případech lze (Randa, Právo vlast. str. 162) zmíniti žalobní prosbu vindikační v prosbu za náhradu škody. Byl-li tu žalovaný odsouzen k náhradě ceny věci a později skutečný detentor k vydání, může prvjmenovaný žádati na vlastníku vrácení toho, čím by se tento jinak jeho škodou obohatil (§ 1435 obč. zák.). Podle řím. práva sluší, pokud malae fidei possessor nepustil věc úmyslně, nahrazení ceny věci žalobci (litis aestimatio) pokládati za prodej (L. 1. 3. D. 41. 4. L. 21. 46. 47. 63. 69. D. 6. 1.). – Pustil-li držitel věc před doručením žaloby, sluší vedle rak. práva rozeznávati, byl-li držitelem obmyslným nebo neobmyslným; prvý je práv. náhradou škody, proti druhému následkem nedostatku viny nároku takového není. Šikl.