Ottův slovník naučný/Fetišismus

Ottův slovník naučný
Fetiš	Fetišismus	Fettáhí

Údaje o textu
Titulek:	Fetišismus
Autor:	František Krejčí
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 146–147. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Náboženský fetišismus

Fetišismus má význam různý, a obměna jeho souvisí s rozvojem a vědeckým ustalováním srovnávací mythologie. Původně zahrnována slovem tím určitá skupina jevů kulturních, časem i místem omezená; později přirovnáváním charakteristická známka f-mu shledána na jevech jiných, čímž význam slova se rozšiřoval, až konečně stal se názvem určitého stadia povšechného vývoje kulturního a náboženského, jako daemonismus, polytheismus atd. Když před mnoha léty Portugalci pozorovali, kterak Negři západoafričtí rozmanitým předmětům: kamenům, holím, stromům, nádobám, kostem, zbytkům zvířat, soškám, vzdávali podobnou úctu a nakládali s nimi podobně jako oni s amulety a talismany, nazvali předměty ty feitico = kouzlo. Slovo to souvisí s latinským factitius (umělý, nepřirozený, kouzelný) a přešlo do frančtiny jako fétiche [fetiš] a angl. fetish a ujalo se v moderní dikci vůbec. Odtud utvořil C. de Brosses ve spise „Du culte des dieux fétiches“ (1760) ponejprv slovo f. jakožto souhrnný název pro ony zjevy u Negrů západoafrických pozorované (M. Müller, Ursprung d. Rel.). V tomto užším významě užíval toho slova Waitz a možno dle něho charakterisovati ctění fetišů. V každém předmětě sídlí anebo může sídliti duch, a to i v nepatrném duch velemocný. Avšak duch ten není upoután nerozlučně na předmět, nýbrž zde volí nejobyčejněji sídlo své. Negrovi sice předmět a duch jej obývající nejsou totéž, ale obyčejně je spojuje v jeden celek, a to je právě fetiš. S ním Negr hovoří, jej prosí, přemlouvá, usmiřuje libacemi, nosí v processích, hrozí mu, ano i trestá jej, a neosvědčí-li se vydatným pomocníkem, hledá přízeň mocnějšího prostředníka. Tylor rozšířil význam slova f. na učení o duchách vůbec, kteří buď v jisté předměty vtěleni, nebo s nimi spojeni jsou, anebo skrze ně vliv provozují. Příklad poskytují známé případy, kde nemoc vlivem ducha, a to prostřednictvím nějakého hmotného předmětu (kámen, stéblo), vzniká nebo odchází. Duchové, kteří takto působiti mohou, jsou lidské duše, které i po smrti ve spojení zůstávají s tělesnými pozůstatky i s jinými předměty, s nimiž byly za živa v jakémkoli styku (oděv, oblíbená místa, nástroje); potom též jiné bytosti, na př. bohové. Jiný případ tohoto f-mu jest ctění kamenů a kolů, pokud nejsou symboly božských bytostí nebo jejich obrazy, nýbrž pokud je patrna víra, že bohové v ně vtěleni jsou, že okolo nich se vznášejí, anebo skrze ně moc svou projevují. Zbytky toho i v řecké mythologii shledáváme; balvan Artemidin na Euboji, kůl Palladin, λίθος αργός v Hyettu, Heraklea představující, kámen Erótův při biótských slavnostech a j., o nichž Pausanias se zmiňuje, jsou takovíto fetišové; a pověrečné uctívání kamenů silničních olejem natřených, jak je Theofrast ve IV. stol. př. Kr. a ve II. stol. po Kr. Arnobius popisují, neliší se mnoho od představy, jakou Negr o svém fetiši má (E. B. Tylor, Primitive Culture II cap. 14.). Mnohem širší význam dal slovu f. Comte (Phil. posit. V); neboť jím míní to, co na př. Tylor svým animismem, totiž onu primitivní vlastnost lidskou oduševňovati všechny předměty světa vnějšího, ať přirozené nebo umělé, a viděti v nich život s lidským totožný, rozdílný jen stupněm intensity. Zároveň považuje takovýto f. za prvotní stupeň vývoje kulturního. A tento širší význam f-mu jakožto určitého stadia všeobecného kulturního vývoje zůstal, jen že se obsah pojmu podle theoretických zásad měnívá. Vytkneme-li v Comteově definici f-mu moment ctění řkouce, že jest ctění všech předmětů světa vnějšího, živých i neživých, které dříve oduševněny byly, máme, tuším, nejobyčejnější ponětí slova toho. — V tomto smyslu vyskytuje se f. u všech národů buď jako jediná forma náboženského projevu (Negři západoafričtí, některé kmeny australské, staří Egypťané), anebo jako více méně zřejmé zbytky vývoje předchozího, a to i u národův nejpokročilejších, jako u Řeků (v některých bájích o proměnách, v některých epithetech), u Hebreů (srv. Goldziher, Mythus bei den Hebr.), ano i u křesťanských národů nynějších (v pověrách a báchorách). Tato obecnost f-mu ukládá srovnávací mythologii vysvětlovati jej v souvislosti s ostatními zjevy analogickými, o čemž viz Mythus. Kčí.