Ottův slovník naučný/Faux bourdon

Ottův slovník naučný
Fauvin	Faux bourdon	Faux pas

Údaje o textu
Titulek:	Faux bourdon
Autor:	Karel Stecker
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 49. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: en:Fauxbourdon

Faux bourdon [fó burdo͡n], franc., falešný bas, jest v prvých dobách vývoje vícehlasé hudby druh tříhlasého zpěvu, jenž vyznačuje se důsledným postupem v parallelních sextakkordech (v. t.), uváděje pouze v prvém a posledním souzvuku kvintakkord (trojzvuk) bez tercie. Hlavní melodie leží ve hlase zpodním, tenoru; hlas střední slově contratenor a vrchní supranus. Je-li f. b. původu francouzského, kdež zříme jej ve věku XIII. na stupni právě uvedeném, nelze s určitostí stanoviti; neníť vyloučena možnost, že vyvinul se z podobného útvaru anglického, zvaného „gymel“, jenž již ve stol. XII. přináší dvouhlasý zpěv v parallelních terciích nebo sextách, a potom vykazuje další stadia vývoje, analogická f. b-u. Ve XIV. stol. přidáván f. b-u ještě čtvrtý hlas pod tenorem, zvaný contratenor bassus, někdejší contratenor pak slove na dále c. altus. Název f. b. vůbec namnoze tím se vysvětluje, že v tomto druhu tříhlasé skladby vyskytá se vesměs, vyjma prvý a poslední souzvuk, ve zpodním hlase tercie trojzvuku a nikoli jeho základní tón, takže po názoru oné doby objevuje se zde jakýsi nepravý, falešný základní hlas. F. b. nesluší zaměňovati se soujmennou formou falso bordone (v. t.); byť i u vývoji obou byla jistá souvislost, významem svým přece podstatně se liší. Str.