Ottův slovník naučný/Falckrabí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Falckrabí
Autor: Jan Jaromír Hanel
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 1024. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Falckrabě

Falckrabí (lat. comes palatinus, něm. Pfalzgraf) nazýval se u národů germanských již za vlády Meroveovců soudce, kterýž měl trvalé sídlo na falcích (viz Falce) královských. Jemu bezpochyby náleželo v oněch sporných případech, které králi, na té které falci právě meškajícímu k rozhodnutí se předkládaly, nález na soudu králově vynesený prohlásiti a bdíti nad vykonáváním rozsudku. Snad také f. podobně jako lagmané měl shromážděnému soudu poskytnouti poučení o tom, co by v případě soudu králi předneseného za právo platiti mělo. Povznesením král. falce v Cáchách nabyli též f. tam sídlící vždy většího významu mezi velmoži říše Něm., tak že již v XI. stol. náleželi mezi nejmocnější knížata říšská; vzhledem k tomu, že korunní statky k této falci přikázané, na Rýnu ležící, časem v dědičné jejich držení se dostaly, nazýváni jsou též porýnští (Pf. bei Rhein). Poněvadž dále od dob Ludvíka Pobožného vešlo v obyčej korunovati krále právě v Cáchách, nabyli též f. porýnští rozhodného vlivu na volbu panovníků říšských a po ustavení se kollegia knížat voličů zaujali v něm první místo po duchovních členech jeho, což potrvalo až do r. 1356, kdy Karel IV. zlatou bullou svojí místo toto přiřknul králům českým, načež f. porýnský zaujímal druhé místo mezi světskými kurfiršty. Týmž zákonem říšským ustanoveno, že má f. porýnský vykonávati v době mezivládí nebo trvalé nepřítomnosti panovníkovy v říši t. zv. říšský vikariát v zemích práva franckého. Úřad soudcovský, f.-m původně příslušející, zejména od r. 1235. kdy císař Bedřich II. zvláštní úřad t. zv. soudce královského (judex curiae regalis) byl zřídil, f. arciť již nevykonávali. Tak že název f. nadále zůstal jen titulem. Jiný význam měli však dvorní f. (comites palatini caesarei, Hofpfalzgrafen), jejichž to úřad se byl rozvinul souběžně s rozvojem t. zv. reservátních práv královských v říši Něm. Tak nazývaly se totiž ony osoby, kterým císař svěřoval vykonávání kumulativních práv reservátních, i udílena jim větší nebo menší kommittiva. Menší kommittiva obsahovala oprávnění poskytovati veniam aetatis, poskytovati dětem nemanželským práv manželských, t. zv. jus moratorii, totiž právo dlužníkovo, platiti věřitelům později, nežli povinen byl, oprávnění dosazovati notáře a p. Větší kommittiva obsahovala mimo práva uvedená ještě právo udíleti nižší šlechtictví a malou kommittivu. Menší kommittivu obdržely ostatně druhdy též jednotlivé korporace, na př. města, která ji vykonávala svými radami, nebo university, jež je vykonávaly rektorem nebo častěji děkanem fakulty právnické. Větší kommittiva mohla se však uděliti pouze zeměpánům i dostala se jim pak v dědičné držení. Po zrušení říše Něm. r. 1806 pozbyl arciť úřad takových dvorních f. veškerého významu, jednotlivé však rodiny šlechtické, kterým dříve dědičně se byl dostal, podržely alespoň titul tento (na př. hr. Hohenlohe). Srv. Pernice, De comitibus palatii comm. (Berlín, 1863). -l.