Ottův slovník naučný/Falcidia lex

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Falcidia lex
Autor: Leopold Heyrovský, Karel Kadlec
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 1020–1021. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Falcidia lex, plebiscit z r. 40 př. Kr., učiněný k návrhu tribuna plebis P. Falcidia; měla zameziti, aby dědictví následkem toho, že jest celé vyčerpáno odkazy, nebylo od testamentního dědice zamítnuto a tím poslední vůle zmařena. Ustanovilať, že dědicovi musí zůstati alespoň čtvrtina dědictví prosta všelikých legátů. Omezení toto bylo časem vztaženo na odkazy učiněné per fidei commissum a na jinaká obtížení dědice (darováním na případ smrti a pod.) a zavedeno též ve prospěch dědice intestatního. Takto byvše rozšířena přešla ustanovení zákona Falcidiova do práva Justiniánova a platí posud v právu obecném. Odkazy a jinaká obtížení dědice, pokud skracují onu čtvrtinu (F. quarta), jsou neplatny a dědic jest oproti nim oprávněn k poměrné srážce. Při vypočtení quarty hledí se ke stavu majetku zůstavitelova v době úmrtí. F. quarta vvměřuje se pak z čistého dědictví, t. j. z dědictví, od něhož jsou odpočteny dluhy pozůstalé, útraty pohřební a pod. Do čtvrtiny vpočte se dědicovi vše, co obdrží jako dědic. Je-li více dědiců, vypočte se pro každý jednotlivý dědický podíl quarta zvláště. Hý.

Dle rak. obč. zák. se falcidická quarta nepřipouští. § 690 obč. zák. ustanovuje: »Je-li celé dědictví odkazy vyčerpáno, nemůže dědic žádati nic jiného než náhradu nákladů ve prospěch zůstalosti učiněných jakož i odměnu námahám jeho přiměřenou. Nechce-li zůstalost sám spravovati, musí žádati za zřízení kuratora«. To však státi se může pouze v tom případě, že se dědic přihlásil k zůstalosti s dobrodiním inventáře (§ 802 obč. zák.), neboť jinak (§ 801) ručí všem věřitelům i legatářům, ať pozůstalost stačí čili nic. Dědicovi náleží arci též právo, dědictví bezpodmínečně zamítnouti (§ 805), čímž zbaví se všech následků spojených s jeho povoláním k dědictví. –dlc.

F. l. v právu polském znamenala něco jiného než v právu římském. Výrazem tímto označovalo se totiž poměrné rozdělení čistého konkursního jmění podle práva městského.