Ottův slovník naučný/Ereptorium

Ottův slovník naučný
Ereptitia bona	Ereptorium	Eresburg

Údaje o textu
Titulek:	Ereptorium
Autor:	Antonín Schauer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 703. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Ereptorium (bonum erepticium, lat.) znamená ve právu římském statky zděděné, jež se povolanému dědici ze zákonných důvodů, zejména z příčin nehodnosti dědicovy, odnímají ve prospěch osob jiných, speciálními zákony pro jednotlivé případy určených, nebo ve prospěch fisku. Erepcí, odnětím dědictví, nastává tudíž zhusta případ odúmrtí, třeba by zde byly osoby jiné k dědictví způsobilé, jimž by bylo dědictví napadlo, kdyby dědic nehodný k dědictví nebyl býval povolán. Důvody nehodnosti jsou rozmanité, v zákoně taxativně vypočtené. Nastávají, provinil-li se dědic proti živobytí zůstavitelovu, sám buď smrť jeho zaviniv nebo vraha jeho nestíhav, projevil-li nevážnost vůči poslední vůli zůstavitelově, porušil-li obecné názory mravnosti ve stycích se zůstavitelem a pod. V příčině určení, kdy e. fisku a kdy osobám jiným připadá, rozhodují zvláštní ustanovení zákonná, v nichž seznati lze zásadu, že e. připadá fisku, porušen-li činem nehodnost dědicovu zakládajícím zájem více veřejný. Dědic nehodný zůstává dědicem toliko co do jména, disposice se statky odňatými jsou neplatny. Za užitky z odňatého mu dědictví získané ručí jako obmyslný držitel, leč že by byl jednal v omluvitelném omylu. Jen v tomto zmíněném případě nahradí se mu také škoda dědictvím vzešlá a náklad na né učiněný. S e-iem přecházejí na nabyvatele rovněž všechna břemena, zejména odkazy a příkaz. Erepce nevylučuje se ani v případě úmrtí, ani v případě vzdání se dědice nehodného. Fiskus neb osoby, jimž dědictví v případě nehodnosti dědice povolaného by připadnouti mělo, mají právo, domáhati se dědictví toho i proti osobám třetím, jež se snad po smrti nebo po vzdání se dědice nehodného dědictví ujaly. AS-r.