Ottův slovník naučný/Erben

Ottův slovník naučný
Erbanuňk	Erben	Erberg

Údaje o textu
Titulek:	Erben
Autor:	Josef Emler, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 693–696. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Karel Jaromír Erben

Erben Karel Jaromír, básník a dějepisec český (* 7. listopadu 1811 v Miletíně — † 21. list. 1870 v Praze). Určen byl od rodičů k stavu učitelskému, ale když se na vyšší vzdělání do Hradce Králové odebral, oddal se studiím gymnasijním. Vlivem professora Chmely roznícen v E-ovi duch vlastenecký, tak že když r. 1831 přišel do Prahy na studia filosofická a pak právnická, brzy náležel k horlivým pěstitelům písemnictví českého. — Prvotiny prací svých podal v časop. »Jindy a nyní« a v »Čechoslavu«. Odporučen byv Fr. Palackému zaměstnával se E. pod jeho řízením výpisy z obrovského díla Pavla Skály ze Zhoře. Seznámení se s Palackým bylo pro další E-ovu dráhu životní věcí rozhodnou; dostudoval sice práva, vstoupil za praktikanta k hrdelnímu soudu u magistrátu pražského (1837) a po roce k fiskálnímu úřadu, při němž až do r. 1843 setrval, ale záliba ve studiích historických a archivních, jakož i v písemnictví vůbec, oddálila jej od obyčejné dráhy úřednické, tak že se r. 1843 věnoval výhradně spisovatelství a hlavně badání historickému a národopisnému. Podnětem k tomu byla nabídka několika členů šlechty české sehnati Palackému prostředky, by si mohl přijmouti spolupracovníky ke sbírání látky k pracem historickým potřebné. Palacký šťastně zvolil E-a a Tomka. Onen pomáhal Palackému již r. 1838 při srovnání archivu korunního čili »Svatováclavského«, Tomek zabýval se dějinami Prahy, i přidělil Palacký oběma pomocníkům úkoly tak, že poslední obíral se písemnostmi více v Praze nahromaděnými a jí se týkajícími, E. pak cestoval v měsících letních po archivech venkovských. Tak probadal E. v l. 1843—1847 archivy v Táboře, Soběslavi, Budějovicích, Horažďovicích, Domažlicích, v Teplé. Královicích, v Žlutících, v Bydžově, Trutnově, Friedlandě a j. Zároveň darovala některá města k E-ovu vyzvání listiny a rukopisy své národnímu museu, kde se zachovaly před pohromami, jimiž podobné památky změnou ve veřejné správě r. 1848 nastalou v četných místech utrpěly. Množení se látky v museu českém v oddělení archivním vyžadovalo k udržení přehledu a pořádku zvláštního úředníka, jímž zvolen byl r. 1846 E. R. 1848 E-a vrhl v proud veřejného života. Jsa členem Národního výboru byl od něho vyslán, aby v Záhřebě pozdravil nově zvoleného bána Jelačiče a podával odtud zprávy o jednání sněmu horvatského a tamních politických poměrech. Vrátiv se dříve než obmýšlel pro události červnové do Prahy, přijal na sebe k žádosti některých vynikajících vlastenců redakci »Pražských Novin«, kterou však po vydání oktrojované ústavy v březnu 1849 složil. V list. 1850 jmenován byl E. sekretářem a zároveň archivářem národního musea, ale již ku konci čce r. 1851 opustil postavení to, poněvadž povolán byl za archiváře města Prahy. Utvořiv v pravém slova smyslu archiv městský z písemností a rukopisů porůznu uložených, ano částečně i pohozených, a urovnav jej v hlavních odděleních, vrátil se E. ke dřívějším studiím, neúnavně pracuje a pomáhaje na vyplnění nejcitlivějších mezer v českém písemnictví. E-ovu činnost v tomto směru ani dosti ocenili nelze; zde možno se dotknouti jen nejdůležitějšího. — Právnickými studiemi svými a vzácnou známostí staré právnické terminologie české veden byl E. k účastenství ve pracích s dry Fričem, Štrobachem, Neubauerem a Havlíkem když se v l. 1846 a 1847 překládal Řád soudní a konkursní, který pak roku následujícího byl vydán. Brzy potom pořídil ještě s jinými vynikajícími právníky českými překlad Zákonníka občanského, jehož poslední redakci sám vykonal. Práce od znalců velmi chválená nebyla nikdy vydána a ztratila se, jak se podobá, dokonce; v posledních létech svého života říkával E., že jest u prof. A. Šembery. Dovednost E-ova v překládání právnických věcí vedla k tomu, že byl E. (1849) ustanoven translatorem zákonů na jazyk český a že povolán byl se Šafaříkem a jinými slovanskými právníky do Vídně do kommisse k sestavení právnické terminologie slovanských jazyků. Jelikož tehdejším vládním kruhům šlo jen o zdání a nikoli o provedení této práce a jelikož se na rychlé ukončení její naléhalo a tím i výsledky namáhavých prací řečené kommisse se chtěly zmařili, vzal E. se Šafaříkem materiál týkající se české právnické terminologie s sebou do Prahy a spracoval jej tu tak, že se mohl dáti do tisku; dle práce té sestaveny byly terminologie právnické i jiných slovanských národů rakouských. Podobně se účastnil E. horlivě při sestavování vědecké terminologie určené pro školy gymnasijní a reálné, a ještě později radíval ochotně E. odborníkům při sestavování terminologií jejich nauk, pokud nám známo, jmenovitě při filosofii, měřictví popisném a některých naukách přírodovědeckých. — K historickým pracem vedl E-a jednak jeho výzkum archivní, jednak jeho úřední postavení při archivech musejním a městském. Sem náleží: Ondřej Puklice ze Vstuh, Rukopis musejní letopisů Kosmových a Příspěvky k dějepisu českému sebrané ze starých letopisů ruských, vše v Čas. Musea král. Českého v l. 1846, 1847 a 1870. K vyzvání úřednímu vznikly práce: Die Primatoren der königl. Hauptstadt Prag (1858); Geschichte der k. k. privil. Prager Scharfschützen (1860); Kaple v radnici Starého města Pražského (1857); Síň primátorův v radnici Starého města Pražského (1860) a Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici (1866). Hlavní prací E-ovou jsou však znamenitá Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (1857), výtahy listin Čech a Moravy se týkajících od nejstarší doby až do smrti krále Václava I. (1253). Mimo to zanechal E. objemnou snůšku výtahů dějepisných z práv českých zemí se týkajících z mimočeských kronikářů a letopisců až do vymření Přemyslovců, která v podobě trochu popřeměněné nežli E. obmýšlel vydána bude jako 2. oddělení »Pramenů dějin čes.«. Vzdělání filologické, hlavně pak znalost ve čtení starých písemnosti a rukopisů, vedly E-a k vydávání starých památek literatury české. Sem náleží: »Bartošova kronika Pražská od l. 1524 až do r. 1530« (1851); »Tomáše ze Štítného knížky šesterý o obecných věcech křesťanských« (1851); »Krištofa Haranta z Polžic cesta do země svaté a do Egypta«, 2 díly (1854 a 1855); »Výboru z literatury české«, díl II. od poč. XV. do konce XVI. stol.; »Život sv. Kateřiny« (1860), drem Pečírkou ve Štokholmě objevený a E-em k tisku upravený, a zvláště zasloužilé uveřejnění M. Jana Husi sebraných spisů českých, jimiž se teprv možným stalo důkladné poznání tohoto vynikajícího muže a vlastence českého. Mimo tyto a jiné drobnější práce byl E. nápomocen i při Staňkově vydání »Rhazesova ranného lékařství« (1863) a »Saličetových ranných lékařství« (1867). E-ova vydání vynikají výtečnými úvody a rozbory. — E-ovou zamilovanou zábavou bylo dlíti mezi lidem naším a seznamovali se s jeho duševními plody a názory, jež se nejrázovitěji jeví v národních písních a říkadlech, národních bájích a pověstech. Ty sbíral a shromažďoval E. v mládí a stáří, kdekoli se mu k tomu příležitost naskytla. Ovocem záliby té bylo vydání Písní národních v Čechách v l. 1842 a 1845, doplněné vyd. z r. 1862 a 1863 ve sbírce Prostonárodní české písně a říkadla, v nichž jako v zrcadle poznáváme poetické pojmutí života národa našeho od kolébky až do hrobu. Ale v národních pověstech, báchorkách a bájích viděl E. i zbytky nejstarších kulturních dějin národa našeho, zbytky nejstarších názorů jeho o bohu a o světě. I zamýšlel sestavili na základech těchto a jiných pramenů bajesloví slovanské, k čemuž téměř po čtvrt století sbíral látku, a to jak v literaturách slovanských tak i literaturách sousedních národů jiných. Při tom E. zamýšlel pokusiti se též o vypsání obyčejův a zvykův národů slovanských, ale zachvácen byl smrtí 21. listopadu 1870, když již k práci přistoupiti se strojil. Jen nástin své bajeslovné soustavy uveřejnil E. ve Slovníku Naučném při článku Slované; mimo to v ČČM.: Obětování zemi (1848); O dvojici a trojici v bajesloví slovanském (1857) a Báje slovanská o stvoření světa (1866). Se studiemi bájeslovnými úzce souvisejí E-ovy publikace Slovanská čítanka (1861), sbírka 100 prostonárodních pověstí a povídek v původních slovanských nářečích a Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869), výtečný překlad Nestorova letopisu ruského (1867), při kteréžto příležitosti jmenována budiž i publikace Dvé zpěvů staroruských (1869), totiž O výpravě Igorově a Zádonština s výbornými kritickými a historickými poznámkami. Národopisný a bájeslovný materiál E-ův chová se v museu král. Českého. — Celá duše E-ova byla prodchnuta poesií, již obrátil k pověstem národním. Z nich vykvetl i nejutěšenější básnický plod E-ův, Kytice z pověstí národních, skvost to formou i obsahem drahocenný (7 vyd.). V něm ukázal se E. mistrem národní ballady; tu viděti jest, že prohlédl národní život náš ve všech jeho stránkách do největší jeho hloubi a že jej v národním duchu i nedostižně krásně uměl nakresliti. Kdyby E. jen Kytici byl zůstavil, skvělo by se jméno jeho vždy v první řadě mezi spisovateli českými. — E. účinkoval mnoho i mimo svou činnost literární všude, kde šlo o dobro věci národní a kde jí svou prací posloužiti mohl, při čemž při všem nikdy netlačil se v popředí. Více než dvě desítiletí zasedal ve Sboru matičním, téměř stejně dlouho ve výboru musea král. Českého, od počátku jednoty až do své smrti v ředitelstvu »Svatoboru«; byl zakladatelem Spolku histor. v Praze, v němž i místo starostova náměstka zastával, a členem četných kommissí občasných. — E-ovy zá- sluhy v úřadě a o vědu byly i mnohostranně uznávány. Zastupitelstvo měst pražských jmenovalo E-a r. 1864 řiditelem pomoc. úřadů pražského magistrátu, král. česká společnost nauk r. 1848 členem mimoř. a r. 1849 členem řádným; v cizině zvolen byl čestným členem jihoslovanské akademie v Záhřebě, cís. university v Charkově, spolku přátel ruské literatury při universitě moskevské, hist. statistického sboru při c. k. moravsko-slezské společnosti pro vzdělání a poznání země, skutečným členem archaeologické společnosti v Moskvě, cís. ruské geograf. společnosti v Petrohradě, Linnéovy společnosti v Lyoně, c. k. říšského geol. ústavu ve Vídni a jiných jednot a ústavů. Pro své zásluhy o sblížení se a duchovní spojení národů slovanských stal se E. rytířem ruského řádu sv. Anny a černohorského řádu Danilova »za nezavisimost Crne gore«.— Z posledních let E-ovy činnosti zaznamenati dlužno, že byl pravým původcem známé slovanské pouti do Petrohradu a do Moskvy. V E-ovi soustředily se všecky krásné vlastnosti, které mu u vrstevníků jeho vzbuzovaly všeobecnou úctu a náchylnost; zvláště pak to byly jeho nestrannost, umírněnost a takřka nedostižná šlechetnost, které ho i po smrti činily nezapomenutelným. — Životopis E-ův podal pisatel tohoto článku ve třetím a následujících vydáních »Kytice«. Elr.

2) E. Josef, statistik český (* 1830 v Kostelci n. O.). Po gymn. studiích v Broumově a Rychnově n. Kn. studoval filosofii v Praze, supploval r. 1851 na gymnasii v Ml. Boleslavi, r. 1852 na české reálce v Praze, kde 1853 stal se skutečným učitelem a působil tu do r. 1862. V l. 1862—75 přednášel jako docent statistiky průmyslové na c. k. technice v Praze; r. 1865 jmenován byl kustodem sbírky map v českém museu a když nepřijal professury na universitě v Kijevě, stal se r. 1870 ředitelem statistické kanceláře král. hl. města Prahy, kde až dosud působí. V úřadě tom zastupoval Prahu na všech světových sjezdech statistických, jako 1872 v Petrohradě, kde byl sekretářem sjezdovým, 1876 v Buda-Pešti, v Paříži, 1885 v Londýně, kde na jeho podnět založen byl mezinárodní ústav statistický, 1887 při hygien. a demografickém sjezdě ve Vídni, 1889 v Paříži a 1891 ve Vídni. Činnost jeho jest mnohostranná a záslužná; s J. Palackým založil vědeckou literaturu zeměpisnou v jazyku českém a sám jest předním tvůrcem české vědecké literatury statistické; práce jeho z tohoto odboru vynikají přesností a staví se na roveň publikacím všech světových ústavů statistických. Za to vyznamenán jest r. 1872 ruským řádem sv. Vladimíra a r. 1892 řádem Františka Josefa a jmenován dopisujícím členem c. k. centr. statist. kommissí ve Vídni, 1874 guberrtského statist. komitétu v Nižním Novgorodě, 1875 stát. kommissí v Manchestru, dopisujícím spolku lékařů král. Chorvatsko-slavonského, 1884 zahraničným stat. společnosti v Paříži, 1886 řádným mezinárodního statist. ústavu v Římě a 1893 dopis. členem Société d'économie politique v Paříži. Nejdůležitější jeho díla z oboru statistiky jsou: O theorii statistiky průmyslu (Praha, 1861); Statistická knížka král. hl. města Prahy, též německy, 8 ročníků za l. 1871—80 (t., 1871 až 1880); Statist. knížka král. hl. m. Prahy a spojených se stat. kommissí pražskou obcí, též něm. 8 ročníků (t., 1881—93); ročník 9. za r. 1892 jest v tisku; Administrační zpráva Prahy a předměstí za l. 1885—86 (t., 1890); dto. za l. 1887—89 (t., 1891), dto. za 1890 (t., 1892) česky a něm., za l. 1891—92 se dotiskuje. Otisky z prací těch jako samostatné spisy: K vyjasnění smrtelnosti v Praze, též něm. (t., 1877); Praha a předměstí dle výsledku popisu obyv. ze dne 31. prosince 1890 (t., 1891); Úmrtnost v Praze a předměstích v 1881—90 (t., 1892); Výkaz nadací církevních zádušním úřadem pražským spravovaných, dle stavu ze dne 31. pros. 1891 (t., 1892); Zpráva o školství obecném král. hl. m. Prahy za školní l. 1890/1—91/2 (t., 1893) a 1892/3 (t., 1894). Kromě těchto prací vydal zprávy o sjezdech statistických: Z posledního stat. sjezdu v Petrohradě (t., 1872); Zpráva o jubilejních sjezdech stat. společností v Paříži a Londýně (t., 1885); Zpráva o demograf. sjezdu ve Vídni (t., 1887) a přispívá do »Osterr. Städtebuch« a odborných časopisů cizozemských. Z methodických a kartografických prací jeho uvádíme: Počátkové zeměpisu (3. vyd. Olomouc, 1868), přeloženo jako učebná kniha do slovenštiny; Rusko. Země, stát a národ (Praha, 1868); Methodické mapy pěti dílů světa barvo tiskem (t., 1862—63); Příruční mapa království Českého (t., 1866); Visecí mapa království Českého (t., 1866); Mapa Slovanského světa (t., 1869); s Hickmannem: Vypouklá mapa král. Českého (t., 1868); Mapa evropské Rusi (t., 1868); Politická a místopisná mapa král. Českého (t., 1869; 10. vyd. 1884); Obchodní a cestovní mapa Čech, Moravy a Slezska (Tábor, 1873; 6. vyd. 1889) též německy; Visutá mapa Čech pro školní potřebu (Výmar, 1875); Vypouklá mapa okolí pražského od Hurtiga (Praha, 1883); Dvojjazyčný atlas okr. hejtmanství v Čechách (1882—86). Pro potřebu škol českých upravil globus několikráte. — Z ostatní činnosti uvádíme účastenství s Ant. Majerem a j. na utvoření vědecké terminologie české pro mathematiku a fysiku. Přeložil I. díl Gindelyho dějin 30leté války a I. a II. díl Dudíkových dějin Moravy, při čemž, pokud jazyka se týče, těžil vydatně ze svého studia klassické literatury české XVI. a XVII. stol.

3) E. Edvard, spis. český, bratr 2, (* 1834 * v Kostelci n. O. — † 1867 v Písku). Studoval na gymnasium v Broumově a na Novém městě Pražském, supploval r. 1857 v Žatci, 1858 na c. k. reál. školách v Praze, 1859 na vyš. reál. školách v Košicích v Uhrách, kde jmenován byl r. 1860 učitelem skutečným, ve které hodnosti byl téhož roku přeložen na reálku do Písku. Pomocí záložny písecké navštívil 1867 výstavu pařížskou, procestoval Švýcary, Virtembersko a Bavory, studuje všude poměry školské. Dříve nežli mohl podati zprávu o zkušenostech nabytých, zachvácen byl smrtí. Kromě příspěvků do Riegrova Slov. Naučného a do »Zlatých Klasů« a »Zlatých Lístků« vydal: Základové zeměpisu pro 1. tř. gym. a real. škol (Brno, 1862); Obrázky z dějin vlasti (1865) a Děje národu českého pro dívky, nákladem Zlaté knihy (1866).