Ottův slovník naučný/Epidot

Ottův slovník naučný
Epididymitis	Epidot	Epierreur

Údaje o textu
Titulek:	Epidot
Autor:	Karel Vrba
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 660. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Epidot

Epidot tvoří jednoklonné, často velmi krásné, dle vodorovné osy sloupcovité krystaly, mnohdy vývoje velmi bohatého, jakož i zhusta dvojčatně srostlé. Štěpný jest výborně dle plochy zpodové, dokonale dle plochy příčné. T = 6—7; H = 3.32— 3.5. Barvy e-u jsou obyčejně zelené, žlutězelené (tak zv. pistacit), vzácněji bývá červený neb i černý. E. leskne se skelně až démantově, jest průsvitný a velmi intensivně pleochroitický. Lučební sloučenství vyjadřuje vzorec Al²[Al, OH]Ca²[SiO⁴]³, jest s zóisitem hmotou totožnou; čásť Al² nahrazena bývá Fe². Vyžíhaný e. rozkládá se kyselinou solnou, vylučuje rosol SiO²; v surový e. jen nepatrné kyselina působí, leč ve velmi jemný prášek. Železem bohatý e. zove se Bucklandit. E. tvoří vzácnou horninu epidotickou; proměnou vzniká z minerálů skupiny augitu a amfibolu v žulách, syenitech, amfibolitech a j. V Čechách nachází se e. u Vrchlabí, u Jílového, na Moravě u Sobotína, v Solnohradsku nalezeny nejkrásnější krystaly tohoto minerálu na Knappenwandu v údolí Sulzbašském, velké krystaly pocházejí z okolí Arendalu v Norsku. Také v Tyrolsku a na Urale e. na mnohých místech se nachází. Pěkně zbarveních odrůd e-u užívá se jako kamene šperkového. Vr.