Ottův slovník naučný/Enghien

Ottův slovník naučný
Enggistein	Enghien	Enghien (hraběcí rod)

Údaje o textu
Titulek:	Enghien
Autor:	Ferdinand Pečírka, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 619. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Enghien-les-Bains

Enghien [a͡ngie͡n]: 1) E., vlámsky Edinghe, Edinghen, Inghe, belg. město v prov. Hennegavě, arr. Soignies, na blízku denderského přítoku Marcqu, uzel státních drah belg. (Hal-Ath a Brain Le Comte-Gent) se stanicí poboční dráhy Anderleck Lemick-E., má zámek vévody z Arenbergů s velkolepým parkem, 4332 ob. (1891), výrobu koberců, krajek (poin du Paris), vlněných látek, pláten, octa, průmysl koželužský, barvířský a kloboučnický. — 2) E., E. les Bains [-le be͡n], lázeňské místo ve franc. dep. Seine-et-Oise, arr. Pontoise, kant. Montmorency, 2 km od pr. bř. Seiny, 12 km sev. od Paříže, stanice Severní dráhy, východisko odbočky k Montmorency, má 2588, jako obec 2670 (1891) ob. Lázně s 8 studenými sirnatovápennými prameny, jež byly odkryty r. 1773, učinily z E-u jedno z nejelegantnějších letních sídel s četnými hôtely a villami. Prameny mají teplotu 10—14° C, obsahují značně (0^·46—0^·59) sírovodíku, pak síranu vápenatého 3^·19, uhličitanu vápenatého 2^·17, síranu hořečnatého 0^·90, volné kyseliny uhličité 1^·19 v 10.000. Indikace lázní: chronické katarrhy dychadel, kožní i rheumatická onemocnění. Vody se užívá i k pití a inhalacím. red. Peč.