| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Elektřina (v právu) |
| Autor: |
Ferdinand Heller mladší |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýosmý díl. Praha : J. Otto, 1909. s. 359. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Elektřina v právu. Absolutní ochrana právní, t. j. taková, jež chrání předmět proti každému útoku neb vsáhnutí kterékoliv třetí osoby, poskytovala se dosavadní soustavou soukromého práva namnoze jenom předmětům hmotným, t. j. prostorně omezeným kusům vnější nevolné přírody. To platí zejména o ochraně držby a práva vlastnického. Poněvadž však hmotnost čili kusovost e-ny ve skutečném životě hospodářském užívané nelze prokázati, ježto se jeví podle vynálezu Hertzových vln spíše pouhým pohybem, nelze ohledně ní užíti přímo předpisů práva občanského o držbě a o vlastnictví. Bez právní ochrany však takový nanejvýš cenný statek, sloužící k ukojení hospodářských potřeb, zůstati nemůže. Proto sluší na e-nu v hospodářském životě, pokud člověk ji ovládá, budí, rozvádí atd., užíti obdobně předpisů o držbě i o vlastnictví. Pokud se týče práv obligačních, zejména smluv, jejichž předmětem jest e., věc jest snadnější, poněvadž předmětem těchto smluv nemusí býti jedině věc hmotná, nýbrž může jím býti každý statek, i nehmatný, jenž tím nabývá úplně rázu zboží, jež jest předmětem obchodu. Tak podmínky na dodávání elektrického proudu z elektráren soukromníkům k osvětlování, k pohonu motorův a k jiným účelům všeobecně nazývány jsou podmínkami prodávacími a vskutku vypracovány jako podmínky smlouvy kupní, kterouž zejména určena jest cena dodávané elektrické jednotky (wattu, kilowattu). Tento názor se v životě osvědčil a nezbude theorii, než aby jej též schválila přes to, že odběratel proud zcela nespotřebuje, jak by jakožto kupující učiniti mohl, nýbrž že užije toliko jeho napětí, načež proud zpětným vedením k elektrárně zase se vrací. – Podobné obtíže vyskytují se také v právu trestním, stane-li se e. předmětem činu ohrožujícího veřejnou bezpečnost, jinak řečeno činu trestního. Především sluší tu míti na mysli neoprávněné odvádění čili uzmutí proudu. Krádež podle našich názorů možno spáchati toliko odcizením věci hmotné, jakouž elektrický proud podle své povahy není. Spíše lze takové jednání stíhati jako zlomyslné poškození věci neb jako podvod, děje-li se, jak tomu zpravidla - úskočně tak, že oprávněný o svém poškozování ihned se nedozví. Však i tu jest dosti obtíží, zejména bývá nesnadno zjistiti křivé předstírání neb činění pachatelovo. Proto v Německu zvláštním zák. trestním z 9. dub. 1900 č. 2666 utvořen nový, posud nebývalý čin trestní, totiž neoprávněné odvádění e-iny (nevhodně nazvané »elektrickou prací«), a stanoveny na to tresty. U nás nezbývá než užiti všeobecného zákona trest. podle zvláštnosti případu. – Zakládání a provozování velikých podnikův elektrických zejména ve velkých městech mělo by zavdati podnět k obšírnému upravení zákony správními a politickými. V Rakousku máme toliko naříz. minist. obchodu a vnitra z 25. bř. 1883 č. 41 ř. z., jež takové závody a jejich provozování prohlašuje za živnosti koncessované. Nemáme tedy ani zákona, jenž by upravoval zakládání a provozování podnikův o proudech silných a slabých, jakým se vykázati může Švýcarsko zák. z 24. čna 1902 - což jest citelný nedostatek. Podrobnosti a literatura ve spise: Základové práva e-ny (čís. VIII. »Knihovny Sborníku věd právních«). Hlr.
PD old 70